Jestli se někdo totálně minul povoláním, tak to je Martin Vosecký. Vystudovaný filmový režisér a talentovaný ilustrátor dnes vlastní a bezmála dvacet let řídí poradenskou společnost Catro, která působí v oblasti personalistiky. Z doporučujících dopisů v zasedačce jeho firmy se dá poznat, že od roku 1991, kdy Catro v Českých Budějovicích vzniklo, radil snad každé významnější společnosti, co se kdy v Česku objevila. Patří mezi ně například ČSOB, Unipetrol nebo ING.

Loňský rok však agentura zažila útlum, který odpovídal celkovému propadu v branži. Ten se podle Voseckého pohyboval mezi 20 až 70 procenty. "Ze všech těch roků byl pochopitelně nejhorší ten loňský. Bylo velmi těžké přemluvit kvalitní kandidáty ke změně místa, všichni byli extrémně opatrní. Naštěstí už si managementy firem uvědomily, že koloběh lidí v byznysu není možné zastavit a začaly opět vylaďovat své týmy," říká Vosecký. "Nedělat nic je jako si dlouho nečistit zuby. Jednoho dne pochopíte, že takhle o všechny brzy přijdete," dodává.

Dali mi nakreslit bobra a bylo to

Práce personálního poradce se zdá být na první pohled jednoduchá. Obecná představa je, že stačí spárovat poptávku s nabídkou a "shrábnout" provizi několika hrubých platů dohozeného kandidáta. Takhle snadné to prý ale zdaleka není.

Podle Voseckého musí být dobrý personální poradce citlivý psychoanalytik, vnímavý zpovědník, diplomat a herec v jedné roli. Úspěšný personalista pak musí mít ještě navíc osobní charizma. "Moje know-how je v tom, že dokážu přesně pochopit, koho klient potřebuje, vytipovat, kdo v danou chvíli připadá v úvahu, posoudit, jak daleko je od hledaného ideálu a vybrat toho nejvhodnějšího," vysvětluje Vosecký podstatu své práce. Z jeho vyprávění se ukazuje, že právě tato úvodní část je na celém procesu snad úplně nejdůležitější a bez ní se dá uspět jenom náhodou. "Abyste poznal toho správného, potřebujete k tomu ještě mít za sebou pár tisíc absolvovaných pohovorů," říká. Alfa a omega úspěšného poradenství v oblasti lidských zdrojů je podle něj umět se na jedné straně správně zeptat a na druhé straně správně pochopit, co dotyčný vlastně o sobě opravdu říká. "Ani se správně napsaným životopisem se mnohdy neubráníte nesprávné interpretaci vaší minulosti," říká Vosecký.

Pro vysvětlení používá příklad, kdy jedna firma hledala hlavního účetního. Vše se zdálo být v pořádku, až najednou si klient v životopise všiml, že kandidát nebyl na vojně. Měl takzvanou modrou knížku. "Přece po mně, pane Vosecký, nechcete, abych zaměstnával někoho, kdo obchází předpisy," řekl mu klient a bylo po výběru.

Ve stejnou dobu jiný klient narazil ve složce doporučeného kandidáta na poznámku, že byl v tom a v tom roce na vojně. "Toho nechci, protože jenom hlupák si tehdy nedokázal zařídit modrou knížku," řekl klient a zaklapl složku.

Voseckého cesta mezi personalisty byla dlouhá. Od dětství ho bavilo kreslení. Po kapsách měl tužky a skicoval, co viděl. Na základní školu chodil v Roztokách u Prahy a když se z ní na uměleckou školu nedostal, šel na gymnázium a po něm na vojnu. "Když jsem se z ní vrátil, náhodou jsem se dozvěděl, že v barrandovských ateliérech u Krátkého filmu hledají mladé animátory do Studia Bratří v triku. Tak jsem tam šel, dali mi nakreslit bobra a vzali mě," vzpomíná na nástup do svého prvního a vlastně i posledního zaměstnání. Pak už se zaměstnával jen sám, ale to tehdy, v polovině osmdesátých let, ještě netušil.

Jako kreslíř strávil u filmu sedm let a přitom dálkovým studiem absolvoval FAMU, obor animovaný film. V roce 1990 studio vyhlásilo konkurz na účast v týdenním maratonu kreslených filmů, který se konal ve francouzském Valence v podhůří Alp. Ten konkurz vyhrál, na soutěž odjel s kolegou a byli nejlepší. Pořadatel mu na to konto nabídl zajímavé místo v nově postavených moderních filmových studiích. "Chvíli jsem o tom dokonce uvažoval, ale do toho mi zavolal brácha, že rozjíždí takovou poradenskou firmu a ať mu s tím pomůžu," vypráví Vosecký.

V Budějovicích by chtěl bydlet každý

Takže dal výpověď a místo do Francie odjel do Českých Budějovic. Z původních pár měsíců byly nakonec dva roky. Jejich rodinná firma Copra hledala zahraničním a především rakouským firmám vhodné obchodní partnery. Později přidali i zakládání poboček na klíč. Jedním z klientů byla také rakouská firma Catro, jejíž majitel po pár letech přišel s požadavkem na expanzi do Prahy.

"Já byl jednatelem firmy a rozjezd pobočky byl na mně," říká Vosecký. V rozhodování, zda opustit bezpečné jihočeské závětří, mu vcelku jednoznačně pomohla jeho žena Carey. Jestliže se totiž v jedné divadelní hře Járy Cimrmana říká, že v Budějovicích by chtěl bydlet každý, tak budoucí paní Vosecká ne. Správně řečeno, už ne. Angličanka narozená v Hongkongu, která vyrůstala v Londýně a Paříži, začínala mít života na venkově právě tak akorát dost. A tak se Catro ocitlo v Praze. "Než jsem zařídil kancelář, dělal jsem pohovory v salonku hotelu Paříž," vzpomíná Vosecký, který se před třemi lety s původním rakouským majitelem dohodl a firmu od něj odkoupil.



MARTIN VOSECKÝ
Ze všech roků byl pro nás nejhorší ten loňský. Naštěstí si ale firmy už uvědomily, že koloběh lidí v byznysu nejde zastavit, říká.
FOTO: HN - M. SVOZÍLEK

Související