Guvernér Zdeněk Tůma odchází a jeho odchodem končí i další éra fungování centrální banky. Čekat lze prakticky všechno, konzervace status quo je ale vyloučena - s centrálním bankovnictvím se možná loučí Tůma jako člověk a odborník, avšak samotnou měnovou politiku v následujících letech čekají obrovské změny.

Jestliže byl Josef Tošovský guvernérem transformace, Zdeněk Tůma guvernérem prosperity, pak jeho nástupce na tomto postu by mohl být asi nejlépe nazýván guvernérem eura. A to bez ohledu na to, zda Česká republika v následujících šesti letech, tedy v době funkčního období vedení centrální banky, nakonec jednotnou evropskou měnu zavede, či nikoliv. Euro prostě bude v životě dalšího guvernéra hrát rozhodující úlohu okamžitě od jeho nástupu do funkce až po jeho odchod.

Euro dnes a denně

Proč bude euro hrát v profesním životě nového guvernéra tak zásadní roli?

Za prvé, na postoji budoucího guvernéra k euru bude záležet, jestli se vůbec na tento post dostane. Není žádným tajemstvím, že prezident Václav Klaus, do jehož rozhodovací pravomoci plně spadá jmenování nového šéfa ČNB, má - řekněme diplomaticky - velmi rezervovaný postoj k jednotné měně i k celému europrojektu. Lze proto s velkou pravděpodobností očekávat, že nějaký zarputilý eurofil centrální banku skutečně řídit nebude.

Druhým důvodem, proč bude vazba euro - guvernér České národní banky velmi těsná, je probíhající finanční krize a její dopady na Evropskou unii jako celek. Teprve v dalších letech bude jasné, nakolik je projekt eura životaschopný a jak - zda málo, nebo velmi - se změní podmínky pro jeho fungování. Dosavadní zkušenosti ukazují, že bez těsnější fiskální politiky (a tím pádem i beze ztráty samostatnosti další z hlavních hospodářských politik národních států) je eurozóna dlouhodobě odsouzena k nezdaru.

K tomu samotná měnová unie se chytá aktuálně nahánět mnoho zajíců najednou, například státní deficity, bankovní regulace, a nemá žádnou touhu pokračovat v nabírání nových členů. První náznak toho, jak to dopadne s novými kandidáty, ukáže Estonsko, které by se do eurozóny mohlo a chtělo zapojit už v příštím roce. Zda k tomu dojde, případně zda bude muset splnit nějaké dodatečné podmínky, ukáže pár následujících měsíců, jež budou z tohoto hlediska klíčové i pro zbytek neeurové EU.

Pro ČNB, potažmo pro jejího guvernéra, to bude znamenat - ať chce, nebo nechce -, že bude muset v rámci měnové politiky reagovat na měnící se situaci v Evropě. Postkrizové rozšiřování eurozóny je pouze jednou z novinek - a právě k ní bude nutné se vymezit jasným způsobem.

Bez ohledu na lásku či nelásku k euru však bude muset centrální banka v čele s novým šéfem také přebírat a implementovat nové regulační předpisy, reagovat na měnovou politiku Frankfurtu a na vývoj kurzu koruny vůči euru. U posledních dvou zmiňovaných činností bude postoj guvernéra leckdy určující, zda "utáhne", či "povolí" šrouby měnové politiky, a tudíž zda bude koruna i nadále posilovat, nebo ji naopak kvůli výraznému poklesu sazeb čeká propad vůči euru.

Vláda versus ČNB, druhé kolo?

Za třetí, vztah guvernéra k euru se výrazně promítne do vztahů centrální banky s novou vládou, která vzejde z letošních voleb. Bez ohledu na vítězství levé či pravé části politického spektra, bude-li euro jednou z priorit nového kabinetu, pak euroskeptik v čele centrální banky rozhodně nepomůže "optimálnímu" mixu měnové a fiskální politiky. Ukázku stavu, kdy vláda a centrální banka tahají každá za opačný konec špagátu, viděla Česká republika koncem devadesátých let minulého století těsně před měnovou krizí, jež byla důsledkem zejména protichůdných hospodářských politik. Opakování této situace, a to třeba i s ne tak špatným koncem, by si tentokrát mohlo Česko odpustit.

Patrně nejčastěji se v současnosti objevují spekulace, že "Pan (anti)euro" vzejde z postu viceguvernéra ČNB - v úvahu tak přichází výběr mezi Miroslavem Singerem a Mojmírem Hamplem. Prezident Václav Klaus nicméně už nejednou překvapil a není důvod, proč by nemohl vybírat z celého spektra členů bankovní rady. Známým euroskeptikem a současně zkušeným ekonomem je například i Robert Holman (mimochodem bývalý Klausův poradce), pro euro nehoruje ani další člen rady - Vladimír Tomšík, jenž odbornou způsobilost dostatečně prokázal akademickou hodností profesora, kterou získal v neuvěřitelných pětatřiceti letech.

Příchod nějakého kandidáta zvenčí na post guvernéra ČNB je jen málo pravděpodobný. Euroskeptik z bankovní rady a další euroskeptik jako nový člen ve vedení centrální banky ale už dokážou nalinkovat jasný směr nové měnové politiky. Tu určitě čekají změny a mnohé z nich budou mít vliv na každodenní život nás všech. Výběr nového guvernéra si proto zcela jistě zaslouží velkou pozornost.

Související