Vendula Raymová, 62 let

Podniká raději v Bruselu, protože Češi jsou pesimisté

Na schůzku dorazila v džínách a s batohem. Do Prahy přiletěla na otočku z Bruselu po rozhovoru odlétala zpátky. Tam dvaašede-sátiletá Vendula Raymová začala podnikat před dvěma roky a má v Bruselu rodinné zázemí. Není pro ni problém hlídat děti dceři v New Yorku. Od roku 2007 je v důchodu, ale založila firmu Bohemia EU Planners. Pronajímá si kanceláře v bruselském Českém domě. Odtud zajišťuje kurzy a tréninkové stáže Čechům, kteří se potřebují zorientovat v legislativě a institucích EU v oblastech dopravy, vzdělávání a regionů. Klienty jsou české úřady i firmy. Jak se Raymová dostala do Bruselu? V roce 2000 jako regionální zástupkyně ČSA, kde 30 let strávila v řídicích funkcích. Byla 20 let stevardkou, vystudovala tři obory na Filozofické fakultě UK v Praze a postoupila na pozici regionální ředitelky pro Belgii, Luxembourg, Velkou Británii a Irsko. "Byla jsem jediná žena. V 58 letech jsem mohla odejít do důchodu, ale odešla jsem o rok později. Dobrovolně jsem se rozhodla, ačkoli jsem měla nabídku na jiné prestižní místo. To by ovšem znamenalo, že bych dál pracovala čtrnáct šestnáct hodin denně. Chtěla jsem už fungovat i jako babička," vysvětluje. Své zkušenosti paní Raymová neodložila dnem, kdy dosáhla důchodu. Zúročila je ve dvou firmách, v české a belgické. Jednak nevěděla, jak se situace vyvine, a pak se ukázalo, že je to výhodné, když se uchází v jedné či druhé zemi o veřejné zakázky. "Mnoho starších lidí závisí na tom, zda jim firma prodlouží smlouvu, nebo ne. Bojí se pohnout z místa. Mají málo informací a chybí jim vzory v tom, do čeho se ještě mohou profesně pustit," říká. "Vědomí, že stojíte na vlastních nohou vám přinese tu potřebnou jistotu v životě," dodává. "Rozdíl mezi zdejšími a belgickými seniory je v tom, že Belgičané neřeší existenční podmínky. Za aktivní život si našetřili a mají finanční zázemí. Nechci nic moc idealizovat, ale funguje tam i řada rodinných firem..." Česká povaha je podle ní negativistická. "Kdo chce, hledá řešení. Kdo nechce, zůstává sedět na zahrádce," říká.


Štěpánka Čápová, 73 let

Dvakrát dostala vyhazov, a tak založila vlastní firmu

Se Štěpánkou Čápovou jsem se sešla pár dní po tom, co prodělala operaci páteře. Když jsem potřebovala její fotku, sundala si krční krunýř a pózovala fotografovi. Byla jsem v šoku z její odvahy, na druhé straně jsem obdivovala její vitalitu. V duchu jsem si říkala, že ostatním radí asi dobře, jestliže si dokáže takhle poradit se svým životem. Dnes je Štěpánce Čápové 73 let a je partnerkou poradenské a vzdělávací společnosti Eudai. Vystudovala psychologii na Masarykově univerzitě v Brně a v padesáti založila vlastní firmu. Umí se na svou kariéru podívat s humorem. "Když jsem dostala podruhé výpověď, řekla jsem si, že nebudu usilovat o závislost na nějaké instituci nebo firmě." Poprvé ji vyhodili z politických důvodů v roce 1969 a pak zrušili ústav na Akademii věd, v němž pracovala. "V tom okamžiku jsem si řekla, tak dost, je ti padesát a víš toho dost. Přihlásila jsem se do skupiny lidí, kteří se nechali vyškolit holandskou firmou na konzultanty." Školení trvalo rok a půl, poté začala hledat partnery, s nimiž by se jí dobře pracovalo. Investovala do vlastní firmy, v níž soustřeďuje lektory, kteří se věnují poradenství, tréninkům a vyhledávání lidí na top pozice. "Všichni kolegové znají práci v plném rozsahu, takže já třeba připravím program, ale školit jdou ti, kteří mají na danou oblast největší talent nebo jsou vynikajícími trenéry," vysvětluje. Ani ve svém věku nestojí Štěpánka Čápová někde v pozadí. Pracuje "normálně", což pro ni představuje záběr osm až dvanáct hodin denně. "Práce mě sice unavuje, jenže mě velice baví," konstatuje. Na Masarykově ústavu vyšších studií na Strojírenské fakultě ČVUT ji potkáte v roli supervizorky dizertačních studií MBA, jež se připravují ve spolupráci se Sheffiled Hallama University. Jinak v Eudai sama provádí převážně diagnostiku manažerských předpokladů. Firmy si ji zvou k auditům lidských zdrojů. Seniorům radí, aby se věnovali tomu, co je baví a při čem zapomenou na čas. Sama vsází také na to, že se nevyhýbá společnosti mladších lidí.


Monika Červíčková, 43 let

Odmítla chodit na frustrující pohovory a začala podnikat

Monika Červíčková nevypadá, že by měla mít s nalezením práce problém. Jenže dnes narážejí i čtyřicátníci. Monika pracovala na ambasádě v Sýrii, mluví anglicky, francouzsky a rusky. Do nevýhodné pozice se dostala, když se po letech intenzivní práce rozhodla zůstat doma a vytvořit zázemí vytíženému partnerovi, jenž pracuje jako ekonom. Určitou dobu žili na střídačku také v zahraničí, a tak jí budování zázemí zabralo nějaký čas. "Chtěla jsem udržet svůj vztah. A to moc nejde, když stále cestujete." Jakmile se však rozhodla změnit status ženy v domácnosti, zjistila, že to není žádná legrace. "Jako žena mezi 35 a 40 jsem okolí připadala divná. Byla jsem vdaná a bez dětí. Zaměstnavatelé mě podezírali, že se chci nechat zaměstnat kvůli budoucím těhotenským dávkám." Nejdříve si z toho dělala legraci. "Ale humor člověka přejde, když ve čtyřiceti najednou nenajde uplatnění." Několikrát vyslechla otázky velmi mladých manažerů, proč třeba nemá děti a raději dala přednost podnikání. Je majitelkou agentury, která pomáhá školám organizovat výlety hlavně do Prahy, zajišťuje například lístky do divadel a různé exkurze. Uzavřela také spolupráci s cestovní kanceláří, jež pro zájemce organizuje i pobytové zájezdy. "Bylo mi jasné jedno, abych se totiž zařadila tam, kam díky svým zkušenostem patřím, nemám na trhu práce šanci," vysvětluje. "Myslím, že začít podnikat je cestou i pro lidi nad padesát, protože chodit pořád dokola na neúspěšné pohovory je frustrující. Samozřejmě to není univerzální rada pro všechny," dodává. Osobní zkušenost ji však přivedla na myšlenku, že ještě založí neziskovku Plus 50. Hodně jí záleží na tom, aby se v české společnosti změnil přístup ke starším lidem, a proto se svými dvěma kamarádkami poskytují již rok takovým lidem kariérové poradenství on-line. "Někdy jsou starší lidé schopni napsat životopis třeba tak, že chodili do pionýra a v kolektivu byli oblíbeni. Vypadá to jako banální záležitost, ale řada kandidátů o práci se tím může sama diskvalifikovat," dodává Monika Červíčková.

Související