Rakovina

27 tisíc lidí

tolik ročně zemře na onkologická onemocnění. Toto číslo je už několik let stabilní i přesto, že nových pacientů s rakovinou přibyde každý rok asi o pět procent.

Nové objevy

Vakcína z Motola
Na pacientech se nyní začne testovat vakcína, kterou vyvinuli lékaři z nemocnice v Praze-Motole. Vakcína umí zastavit růst nádoru nebo rakovinotvorné buňky úplně zničit. Vyrábí se z krve pacienta, je mu tedy šita na míru. Ze vzorku krve se získají dentritické buňky, které dokážou povzbudit imunitu tak, aby se tělo rozvíjející rakovině ubránilo.

"Výživové" molekuly
Vědci z Akademie věd odhalili molekuly, které jsou zodpovědné za "výživu" nádoru. Jak je ovlivnit tak, aby s tím přestaly, bude však předmětem dalších nákladných studií.

Nanomagnety
V brněnském centru Ceitec chtějí vyvinout nanomagnety, které pojmou léčivou látku a pak se vpraví pacientovi do těla. Magnety dokážou najít nádor a teprve tam lék vypustit.,

Je to vakcína, od které si onkologové slibují, že dokáže "zmrazit" rozvoj nádoru v těle nebo rakovinotvorné buňky dokonce úplně zničit. Vědci z pražské nemocnice v Motole na ní pracovali od roku 1994. A nyní dostali povolení ji začít zkoušet na lidských pacientech.

Klinická studie potrvá pět let a je už pro ni vybráno šedesát pacientů v posledním stadiu rakoviny prostaty. Pokud se vakcína ukáže jako účinná, mohla by kromě stávajících onkologických pacientů chránit i ty, kteří už karcinom prodělali a hrozí, že by se jim mohl vrátit.

Testy na zvířatech dopadly velmi úspěšně. "Neexistuje tu však přímá úměra, že co funguje na zvířatech, bude fungovat i na lidech," mírní možné nadšení imunolog Radek Spíšek z motolské nemocnice.

Chybí technologie

Další objev českých vědců ohledně rakoviny je starý teprve pár dní. V Ústavu molekulární genetiky Akademie věd odhalili molekuly, které jsou zodpovědné za růst tumoru. To, jakým způsobem je ovlivnit, aby přestaly nádor "vyživovat" a ten pak zanikl, je však předmětem dalších nákladných studií.

K těm však nemusí ani dojít. "Jsou to poznatky, kterých se nyní musí chopit farmaceutický průmysl. U nás ale bohužel nemáme firmy, které by to byly schopny zaplatit," říká Čestmír Vlček z Akademie věd, který se na objevu podílel. Vědcům tak nezbývá než doufat, že si jejich objevu všimne některá ze zahraničních farmaceutických společností. Dostat se do jejich hledáčku je však obtížné. Konkurence ve výzkumu rakoviny je ve světě obrovská a čeští vědci se i přes množství dobrých poznatků nemohou se špičkově financovanými pracovišti na západě Evropy nebo v USA srovnávat.

"Vlak nám ujíždí v technologiích. Nové přístroje stojí desítky milionů korun a v Česku se do nich neinvestuje. Špičková pracoviště ve světě to řešit nemusí. Když se objeví nový přístroj, hned si ho koupí," říká Vlček. Podle něj se tak český výzkum dělá často "po staru a na koleni", což ho v konkurenci vědeckých pracovišť z jiných zemí značně omezuje. Velké množství českých objevů z onkologického nebo biomedicínského výzkumu tak zůstává nerozvinuto.

Klinických studií je málo

V Česku nyní probíhá 108 klinických studií, kdy se poznatky z výzkumu rakoviny testují na pacientech. Naprostou většinu platí zahraniční farmaceutické firmy. Mezi studiemi je i testování léku na rakovinu lymfatických uzlin, který vyvinul profesor Antonín Holý. Tento výzkum potrvá ještě několik let.

Podle Rostislava Vyzuly z Masarykova onkologického ústavu by však klinických studií mohlo být v Česku mnohem více. "Klinických studií je u nás určitě málo. Možností je ve světě daleko více, ale nejsou nám nabízeny. Ne proto, že bychom nechtěli, ale proto, že mezinárodní firmy investují jinde," říká Vyzula.

Ten kromě klinického kritizuje i základní výzkum, který je podle něj zbytečně roztříštěný. " Je to rozdrobené. Je potřeba, aby se pracoviště navzájem znala a spolupracovala na stejném problému," říká Vyzula. "Není možné, aby si jeden hrál s jedním proteinem a druhý s jiným receptorem celý život a nakonec k ničemu nedošli. To je u nás problém," upozorňuje onkolog. Vítá proto nápad Evropské unie, která chce v členských zemích vytvořit síť onkologických výzkumných center, která budou "na dálku" pracovat na společných projektech.

Co se týká přímo léčby rakoviny, není na tom Česko ve srovnání se světem vůbec špatně. Lékaři častěji než dřív odhalí karcinom v nižších stadiích, kdy lze pacienta vyléčit. A ačkoliv nemocných každoročně přibude asi o pět procent, úmrtnost nestoupá. Ročně na onkologické choroby zemře asi 27 tisíc lidí.

Lékařům se daří lépe zvládat například léčbu rakoviny prsu, která byla ještě před pár lety pro mnoho pacientek smrtelnou diagnózou. Kvůli síti mamografických center se ji však daří lépe zjišťovat.


ROZHOVOR: Léčba je u nás dostupnější než ve vyspělých zemích, říká onkolog Bohuslav Konopásek

HN: Jak byste zhodnotil úspěšnost léčby rakoviny v České republice?

Onkologii se věnuji přes čtyřicet let, mohu proto léčbu srovnávat i historicky. Když jsem to začal dělat, platila nádorová onemocnění za nevyléčitelné choroby. Dnes už jsou však z 85 procent napříč všemi stadii léčitelná. Samozřejmě je nutné to hodnotit opatrně. Například dříve byly jaterní metastázy důvodem pro ukončení léčby, protože bylo nemyslitelné je operovat. Dnes se tyto metastázy normálně léčí a výsledky jsou velmi pěkné. Když se pak podíváme na křivky úmrtnosti a na křivky výskytu onkologických onemocnění, zjistíme, že nůžky se rozevírají. Výskyt onemocnění stoupá pořád, ale úmrtnost je většinou stabilní. Nějaká úspěšnost tu tedy je.

HN: A jak je to s dostupností? Dostane se každý pacient k léčbě, kterou potřebuje?

Myslím, že ano. Nyní se mluví o ekonomické krizi, ale jsem toho názoru, že konkrétně v onkologii zatím moc patrná není. Pacient se tu může dostat ke špičkové léčbě, která je enormně drahá. Dokonce mám dojem, že je to u nás i lepší než v některých zemích s vysokou úrovní zdravotnické péče. Příkladem je lék Herceptin (používá se k léčbě rakoviny prsu - pozn. red.), tady ho pacientky dostanou zdarma, v zahraničí si ho ale musí zaplatit.

HN: V léčbě jakého typu karcinomu se v posledních letech udělal největší pokrok?

Hlavní věc je zlepšená diagnostika, tedy záchyt toho onemocnění v nízkém stadiu, kdy má pacient šanci na vyléčení. To je hlavní cesta a udělal se tu velký pokrok. Platí to třeba u rakoviny prsu a částečně i u kolorektálního karcinomu (rakovina tlustého střeva - pozn. red.), i když u něj jsme na tom z hlediska výskytu nejhůře v celém světě. Posun je kupodivu i u karcinomu plic. Tam to není ani tak otázka léčby, tam jde hlavně o primární prevenci. U nás sice ještě tolik ne, ale v některých zemích lidé přestali kouřit, a tak se výskyt tohoto onemocnění snížil. Pokrok je znatelný i u léčby rakoviny varlat.

HN: Jak je na tom podle vás základní onkologický výzkum? Je konkurenceschopný?


Klinický výzkum určitě, ale ten základní není prováděn na tak široké bázi jako ve vyspělejších zemích. Na to se totiž pochopitelně musí dávat peníze a základní výzkum u nás není dostatečně financován. A všechno souvisí se vším - protože výzkum není špičkový, nedosáhne pak ani na špičkové vybavení. V některých specializovaných záležitostech může být český základní výzkum na špičkové úrovni, ale obecně si myslím, že není tak záviděníhodný.

HN: V Česku nyní probíhá 108 klinických onkologických studií, kdy se sledují účinky nově vyvinutých preparátů na pacientech. Je to podle vás odpovídající počet?

Podle mě by studií mohlo být i víc. Ve srovnání se zeměmi, které jsou na vysoké úrovni, u nás provádíme spíše méně klinických studií. Na velkých univerzitách ve světě mají celá patra, kde se vědci věnují klinickým studiím. To u nás není.

HN: V Česku je 13 specializovaných onkologických center. Na co se specializují a jaká je jejich úroveň?

V zásadě se dá říci, že se zaměřují všichni na všechno. Mluvilo se hodně o tom, jestli by nějaký typ nádoru nemělo dělat třeba jen jedno centrum, ale od toho se ustupuje. Myslím, že kvalita těchto center je srovnatelná. Ono se to hodně mediálně přeceňuje. Abych řekl pravdu, rozčiluje mě takové to značkování pracovišť ve smyslu které je nejlepší. Podle čeho by to novináři mohli měřit? Oslovují kvůli tomu i pacienty, jak jsou spokojeni s péčí. Ale tady vždycky záleží na tom, koho oslovíte. Sám mám pacienty, kteří mě vzývají i ty, kteří na mě nadávají.

Čtěte též téma Češi proti rakovině v Magazínu Víkend, který vychází v pátečních HN.