Nejsilnější výtka, která zaznívá na adresu Německa z jiných zemí používajících společnou evropskou měnu, se týká jeho vývozu.
Za jeho výrazným růstem však stojí především úsilí, které vláda v Berlíně vyvinula v minulých letech, a dohody, které byly uzavřeny mezi zaměstnavateli a odbory. Proto bylo možné, aby mzdy v minulém desetiletí stoupaly jen minimálně výměnou za slib zachování co největšího počtu pracovních míst.
Omezení výdajů na mzdy umožnilo snižovat výrobní náklady. V letech 2005 až 2007 tak podle údajů OECD reálné platy v Německu soustavně klesaly, zatímco například ve Francii mzdové náklady naopak rostly zhruba o jedno až dvě procenta ročně, v Řecku o 2,8 až 4,8 procenta.
Prostředky ušetřené na nákladech německé průmyslové podniky investovaly do výzkumu a výroby.
"Kritizovat Německo vypadá jako vyčítat dobrému žákovi ve třídě, že si včas udělal domácí úkoly," tvrdí profesor ekonomie na curyšské univerzitě Mathias Hoffmann. Podle názoru analytiků má vláda v Berlíně pouze malé možnosti, jak podpořit domácí poptávku, ze které by mohli těžit vývozci do Německa.
