HN získaly důkazy, které zpochybňují největší investiční akci třebíčského vodárenství v historii. Dva členové výběrové komise, kteří tendr od počátku připravovali, se sami uvrhli do vážného podezření. Přijali totiž nabídku majitele vybrané společnosti Svatoslava Outulného, jenž je pozval na zápas Chelsea do Londýna. 

"Já bych to s tou zakázkou nespojoval," říká tajemník Miloš Kokeš, jenž nejprve zavěsil telefon a nereagoval ani na sms zprávy. O fotbalovém výletě mluvil až teprve poté, co jej reportéři HN zastihli v kanceláři.

Máte s panem Outulným nějaké užší vazby?
Ne. Proč?

Nejezdíte spolu třeba na dovolenou?
Ne. To ani náhodou.

Ale na fotbal koukáte rád…
No, to už je vyřešená věc.

Co myslíte tím, že je to vyřízená věc?
(ticho)

Haló, slyšíme se?
Slyšíme se, ale tohle vám zkrátka po telefonu nebudu říkat.

(O tři dny později...)

Tak už nám povíte, jak je to vyřešené?
Už se mi někdo před rokem ozval a všecko jsem řekl. Ano, platil jsem si to, byly to vstupenky, které nám pan Outulný na poslední chvíli nabídl a zeptal se nás, jestli bychom jeli. Zaplatili jsme a jeli jsme. Pak přišel tenhle dotaz, tak jsem trochu znejistěl. Říkal jsem si ‚A sakra‘ a oznámil jsem to svým nadřízeným. Řekl jsem: Je to nepříjemné, ale co se dá dělat. Můj nadřízený mi řekl: Dávej si na to bacha. Přiznávám, že tam nějaká hranice nečeho může být. Ale kde mám hledat hranici, kdy je to soukromá věc a kdy už ne.

Proč ale pozval Outulný do Chelsea zrovna vás?
To já nevím. On tam jezdí údajně pořád.
 
Ale vybral si zrovna vás dva, a to v době, kdy jste řešili půlmiliardovou zakázku.
Ale to bych s tím nespojoval, to bych s tím vážně nespojoval.

Vy jste tam jeli na konci dubna. Pár dní předtím jste doporučili Outulného a jeho konsorcium jako vítěze.
To bych s tím nespojoval, protože ta zákázka, to je tak prošpikované. Tam není žádná možnost ovlivnit to. Tam rozhoduje padesát lidí.

A vás nenapadlo, že by mohla být zpochybněna vaše nestrannost?
To mě napadlo až když mi pak někdo zpětně volal. A proto jsem to oznámil nadřízeným. Protože nechci mít problémy. Tady ty věci, to je cesta do pekel. Já to tady chci dožít do důchodu. Stalo se, no. Bylo to lákavé, jet na Chelsea. To mě nenapadlo ani ve snu. Navíc tam měl být rozhovor přímo s Čechem, k čemuž teda potom nedošlo. To bylo takové lákavé.
Dneska kdyby mi někdo nabídl vstupenku na olympiádu, tak ji asi taky vezmu, ale půjdu rychle na představenstvo a řeknu to.

Stále nechápu, že jste se s tou nabídkou nadřízeným nesvěřil hned?
Mladej, hloupej. Stalo se. Co vám mám na to říct?

Kolik jste tedy platil?
Třicet tisíc.

A nějaký doklad máte?
To víte, že mám. Ještě že jsem ho doma našel.

To bylo 24. dubna?
To bylo den před odletem.

Ne, to už jste byli v Londýně.
Tak to bylo… Já už si to nepamatuju. Jsou to tři roky.