Když učitel tak divně kouká

Manuálem moderního inkvizitora nazvali Stanislav Komárek a Jan Havlíček ve svém eseji (HN 19. 2. 2010) metodickou příručku "Sexuální obtěžování na vysokých školách: proč vzniká, jak se projevuje a co proti němu dělat" pocházející z Katedry genderových studií FHS UK. Podle Miloše Havelky, garanta genderových studií na FHS UK, k tomu nelze mlčet, a tudíž reaguje článkem "Gender: Civilizace, nebo totalita?" (HN 9. 3. 2010). Havelka z eseje vyčetl, že se snahou o odstranění sexuálního obtěžování by se to podle autorů nemělo přehánět. Nic takového ale nepíší - jde jim o přehánění při vymezování tohoto jevu.

Boj proti sexuálnímu obtěžování vešel ve známost díky americkým feministkám v 70. letech, kdy druhá vlna feminismu přinesla nahlížení ženy jako věčné oběti mužské agresivity. Na pranýř nebyli postaveni jednotliví násilníci, ale mužství jako takové. Feministky přirovnávaly situaci žen ve společnosti k holocaustu, C. MacKinnonová prohlásila, že každý sex je znásilnění ženy. Z ankety realizované feministkami v kampusech vyplynulo, že každá čtvrtá studentka byla znásilněna. (Následně se ukázalo, že tři čtvrtiny těchto dívek o tom vůbec nevědí; feministky do statistiky zahrnuly i situace, kdy kluk dívku jednoduše "ukecal".) Může příručka, která i dnes stojí na definici sexuálního obtěžování stanovené MacKinnonovou, udělat ve věci dobrou práci? Stejně jako fanatická americká feministka rozlišuje dva typy obtěžování: pochopitelně zavrženíhodné vyžadování sexuální protislužby a "vytváření nepřátelského prostředí". Do druhé kategorie ovšem může spadat ledacos.

Příručka uvádí také tento traumatizující zážitek jedné z dotázaných s učitelem: "Najednou se na mě podíval tak divně, úplně jinak než kdy předtím, ne jako na studentku. Byla to jen chvilička, ani nic neřekl, ale ve mně zůstal divný pocit. Pak jsem se dlouho bála, že se to bude opakovat." Ano, to samozřejmě muselo být strašné. A další případy? Třeba upozornění profesora, že u něj na zkoušce zabírají znalosti, nikoli minisukně, jakýkoli kompliment týkající se vzhledu studenta, oslovování ženského kolektivu "děvčátka" nebo "kočky", odvážné pohledy či pošilhávání do výstřihů. Čili dospělá žena, jíž vysokoškolačka je, si vezme výstřih a chudáka pošilhávajícího pedagoga požene před komisi?

Případy sexuálního obtěžování se podle příručky vyznačují "nahlížením ženy a muže prizmatem jejich pohlaví, přičemž vztah mezi pohlavími je primárně založen na jejich sexualitě". Správné by tedy asi bylo vystupovat ve společnosti jako jakýsi hermafrodit a vztah mezi mužem a ženou zakládat třeba na počasí. Není ale lepší si nejpozději na vysoké začít zvykat, že prostředí, kde se vyskytují muži i ženy, je vždy více či méně latentně sexualizované? Neboli, jak napsal antropolog Zdeněk Justoň: "Z antropologických poznatků jasně plyne, že k diverzifikaci žen a mužů dochází ve všech lidských komunitách, i v nejmenších lidských skupinách. Touhou mužů a žen je neustále zvýrazňovat své odlišnosti, rozdíly, které je navzájem nevzdalují, ale vášnivě přitahují."

Alena Melichová, Praha


uveřejňujeme reakce, které vyjadřují názor čtenářů. Adresa: dopisy.hn@economia.cz

Související