Nezaměstnanost je největším problémem na obou stranách Atlantiku. Je to časovaná bomba, které k výbuchu chybí jen pár vteřin. Rychlý růst počtu lidí bez práce a nulové vyhlídky na zlepšení situace už teď mají negativní vliv na ekonomiku: roste počet nesplácených úvěrů, klesá spotřeba a zvyšují se státní výdaje na podpory v nezaměstnanosti a na politiku zaměstnanosti. To vše za krizí postižených státních rozpočtů a křehkého růstu ekonomiky.
Všude mají největší problém sehnat práci absolventi bez praxe a nekvalifikovaní. Přes veškeré rekvalifikační programy v hodnotě mnoha miliard eur má stále třetina práceschopné populace Evropské unie základní vzdělání. Evropa teď dodatečně podpořila zaměstnanost sto miliony eur, které mají jít na vznik soukromých podniků zakládaných nezaměstnanými s "nápadem". Jednotlivé země mají vlastní programy, nejúspěšnější v průběhu minulého roku byl zřejmě německý kurzarbeit, tedy zkrácená pracovní doba a částečná kompenzace platu státem.
Recept je ale potřeba hledat v zemích s dlouhodobě nízkou nezaměstnaností. V Evropě je to například Nizozemsko, ve světě pak Japonsko; v obou případech se míra nezaměstnanosti pohybuje pod pěti procenty. Přes velké rozdíly lze v obou případech najít jisté shodné znaky, které evidentně pomáhají zvýšit celkovou zaměstnanost populace. Jde o to, že alespoň část pracovního trhu nespadá pod režim "klasického" zaměstnání, tedy práci s plnou pracovní dobou a časově neomezenou smlouvou. Zaměstnavatelé mohou bez restrikcí nabízet omezené pracovní úvazky, zkrácenou pracovní dobu nebo brigády. Například v Japonsku už poměr standardních zaměstnanců se všemi sociálními a zaměstnaneckými výhodami vůči těm, kteří pracují jen za hodinovou mzdu, dosáhl dva ku jedné; přičemž se předpokládá, že se tento koeficient bude vyrovnávat.
Evropa, pokud chce udržet konkurenceschopnost a vysokou zaměstnanost, musí přistoupit k revizi pracovního trhu směrem k větší flexibilitě. Tento krok s sebou ovšem nese dalekosáhlé důsledky pro sociální systém. I zde půjde o uvolnění pravidel, lidé se budou muset víc spoléhat sami na sebe a ne na stát. Jiná možnost nikam nevede, dlouhodobě živit armádu nezaměstnaných není v silách nikoho.
