Do čela Českých drah přešel Petr Žaluda před dvěma lety z české pobočky společnosti AXA, kterou předtím řídil. Nejen pro něj to byla velká změna. Do obřího státního molochu s nelichotivou pověstí a ještě horším hospodařením přišel poprvé manažer zvenčí. Neměl zkušenosti s dopravou ani s jednáním se státní správou - a už vůbec "nemusel" ve svých firmách silné odbory nebo vysvětlování výběrových řízení. Zatímco dříve čelil pouze akcionářům, dnes má často proti sobě celý národ, politiky i vyzbrojené lobbistické skupiny, jež chtějí mít svůj podíl z rozdělovaných miliard korun.

"Tehdejší ministr dopravy Aleš Řebíček mě požádal, zda bych mohl na drahách udělat pořádek," vzpomíná Žaluda. Od té doby se však mnohé změnilo. Kromě jiného i to, že tehdy měl Řebíček image podnikatele, který se již jako zajištěný člověk rozhodl pracovat na ministerstvu, kdežto nyní média spekulují, že mohl svého vlivu zneužívat.

Přišel jsem už bohatý

"Pro mě to byl bohatý ministr, tedy někdo, kdo nemusí krást, stejně jako já jsem šel na dráhy jako bohatý manažer," říká Žaluda. O nabídce jít na dráhy dlouho přemýšlel, od Řebíčka již věděl, že dostane stejné peníze, jako měl předchozí ředitel Josef Bazala. Což plus minus odpovídalo Žaludově příjmu v AXE.

"Rozhodující ale byla ta výzva. Že to nebude nuda. Místo v Axe rozhodně nebylo špatné. Bankovnictví, to je, řekl bych, bezpečná sféra, a navíc ještě francouzské, to znamená, že vás nikdy nevyhodí. A pracovní smlouva prakticky znamenala zajištění až do důchodu," říká a jen s mírnou nadsázkou dodává, že na takovou pracovní smlouvu by mu banka půjčila i sto milionů korun.

Teď však před veřejností musí svůj plat obhajovat. Hlavně bulvár s oblibou porovnává vzhled některých vlaků se zhruba půlmilionovým Žaludovým příjmem. Národ je tak konfrontován s tím, že "normální" lidé musejí jezdit starými vlaky, avšak šéf drah se vozí luxusním autem, nosí drahé košile a neobědvá v nádražním bufetu, nýbrž v nóbl restauraci.

"Myslím, že svou prací přesvědčuji, že nejsme blbci v drahých oblecích, a už vůbec nechápu, proč někdo řeší můj dům a mé auto, které jsem si pořídil před svým nástupem do Českých drah," reaguje Žaluda. Ač to původně vypadalo, že si proti Axe příliš nepohorší, dnes už to prý vidí jinak.

"Nevěděl jsem, že dráhy budou ještě v horší situaci, než jak to vypadalo z byznys plánu, nevěděl jsem ani, že přijde krize a budu si sám snižovat plat, ale můžu říci, že kdyby mi tehdy Řebíček nabídl méně, nikdy bych to nevzal," myslí si dnes. Podklady, jež před nástupem obdržel, by si prý sám nedovolil nikomu předložit. Do značné míry reflektovaly situaci ve firmě. Zaměstnanci se báli ukazovat na problémy, aby nepřišli o místo.

Jančura by mi měl poděkovat...

Žaluda je znám tím, že předchozí stav Českých drah nepopisuje příliš pozitivně a často pro správné vykreslení používá slova, která nelze publikovat. Diplomaticky řečeno: mluví o tom, že před jeho nástupem existovala celá řada závažných problémů, přičemž odpověď "to bylo za předchozího vedení" používá poměrně dosti často.

"Nikdo například neřešil, že nám stát za dopravu neplatí, jak má, žilo se ze dne na den a počítalo se s tím, že se to nakonec nějak udělá," popisuje. Až zdlouhavá jednání s kraji a ministerstvem přinesla změnu ve financování dopravy, na niž je dnes hrdý. "I náš kritik Radim Jančura by mi měl poděkovat, že jsme vyjednali desetileté smlouvy, protože to je něco, co nakonec pomůže i dalším dopravcům. Kraje totiž konečně chápou, že musejí platit za to, co si objednávají," poukazuje na šéfa Student Agency Jančuru, který České dráhy kritizuje jako monopolní firmu.

Desetiletá smlouva ale není tím hlavním cílem, jejž hodlá Žaluda dosáhnout. Plán jeho týmu se nazývá Vize 2012. A cílem je vytvořit z drah maximálně průhlednou společnost, jež má finanční rating a bude čitelná pro investory, tak aby mohla vydávat dluhopisy, a navíc bude za svou činnost inkasovat přiměřené peníze a cestující poznají změnu i v kvalitě cestování.

"Občas mám samozřejmě chuť odejít, frustruje mě, když jsem ze všech stran kritizován. Mohl bych se vrátit do komerční sféry a mít klid. Měl bych méně stresu alespoň v tom, že média nebudou řešit věci, které nesouvisejí s mou prací," svěřuje se, poté ale dodává, že pak přijde období, kdy na něho novináři zapomenou a nevychází nic negativního a on začne mít ze své práce dobrý pocit.

"Pokud bych svůj záměr nedotáhl a odešel dřív, asi by mi to v kariéře ublížilo. Pokud se mi to podaří, myslím, že mi to spíše pomůže," uvažuje. I když by výsledky jeho práce měli hodnotit jiní, sám říká, že firmě jen za loňský rok pomohl miliardou korun - o 700 milionů korun jeho tým snížil náklady a o 300 milionů se jim podařilo zvýšit výnosy z jízdného. Hospodaření firmy chce dál zlepšovat. Úsporami a navyšováním výnosů plánuje letos získat další miliardu korun. Miliarda korun je sice "jen" zhruba pět procent současných nákladů drah, může ale rozhodnout o tom, zda bude firma ve ztrátě nebo v zisku.

Rozdělované miliardy jsou ovšem magnetem pro korupční jednání. "Samozřejmě, že jsem se setkal s nabídkami, že bych z nějakého rozhodnutí mohl profitovat, mohl bych jet někam na dovolenou, něco dostat, ale to není nic, co bych v soukromé sféře neznal. Dodavatelé to na mě zkoušeli, i když jsme byl v AXE," popisuje, avšak zdůrazňuje, že peníze nejsou všechno a člověk by měl hledět více do budoucnosti. "Je to na každém, jak se s tím vypořádá, určitě jsou lidé, pro které jsou takové nabídky zajímavé," uvádí. I když on sám tvrdí, že České dráhy jsou ve svých tendrech průhledné, některé firmy to tak nevnímají. "Občas mi volají, jestli se také mohou přihlásit, a ujišťují se, zda už to všechno není napsáno pro plzeňskou Škodovku," poukazuje na častou kritiku, která říká, že dráhy téměř vše kupují od Škody Transportation.

Žaluda si prý už zvykl i na to, že musí jednat s politiky a hledat řešení přijatelné politicky v nejširším slova smyslu. Jak říká, je to pro něho velká zkušenost, protože i z něj se kvůli pozornosti, již mu věnují média, stal svým způsobem politik. "Uvědomil jsem si, že to, co se o někom píše, nemusí být nutně pravda, a tak i politiky vnímám jinak," říká manažer, jenž poté, co začal jezdit vlakem, vnímá jinak i samotné České dráhy.