Buďme chvíli vážní: Barack Obama nebude bombardovat Írán. Ne proto, že je liberál, nebo proto, že je obránce míru, nebo proto, že nemá kuráž zkusit to a "zachránit své prezidentství" tímhle časem prověřeným způsobem, který by od něj ráda viděla Sarah Palinová, jak tedy sama říká, píše v komentáři pro americký list The Washington Post Anne Applebaumová.

Prezident nebude bombardovat íránská jaderná zařízení z přesně stejných důvodů, z jakých George Bush nebombardoval íránská jaderná zařízení: Protože přesně nevíme, kde jsou, a protože nevíme, jestli by podobný útok mohl íránský jaderný program zastavit na více než jen několik měsíců. A také proto, že reakce, kterou Írán hrozí - proti Izraelcům a americkým vojákům s pomocí íránských spojenců v Iráku, Afghánistánu, Palestině a Libanonu -, není tím, s čím bychom se v tuto chvíli chtěli vypořádávat.

A taky si nepřejeme vyšší ceny ropy, které by okamžitě následovaly. Žádný střízlivě kalkulující americký prezident by nezvolil začít teď válku, když američtí vojáci aktivně bojují na dvou dalších frontách, a žádný americký prezident by nemohl čekat podporu veřejnosti na dobu delší než zlomek vteřiny.

Ale i když Obama nezaútočí bombami na Írán, neznamená to, že to neudělá někdo jiný. V tuto chvíli, kdy je Washington ponořen v problematice zdravotní reformy a zákona na podporu zaměstnanosti, se může zdát, že nejvýznamnější Obamův historický odkaz - ať v negativním nebo pozitivním smyslu - bude spočívat v domácí politice. V budoucnu ale ani jedno z toho nemusíme pokládat za významné. Rozhodující okamžik jeho prezidentování může klidně nastat ve dvě hodiny ráno kteréhokoli dne, kdy zvedne telefon a bude mu řečeno, že na drátě čeká izraelský premiér, aby mu sdělil, že Izrael právě provedl útok na íránská jaderná zařízení. Co pak?

Toto rozhodně není nevyhnutelný scénář. Kdyby Izraelci byli tak dychtiví bombardovat Írán, jak někteří věří, pak už by útoky provedli. Nečinilo jim problém poslat osm letadel, aby zaútočila na jaderný reaktor Saddáma Husajna v Iráku v roce 1981, anebo vybombardovat údajné syrské jaderné zařízení v roce 2007. Obojí je nyní považováno za modelové operace. Byly krátké a úspěšné. Nevyprovokovaly žádnou vážnější reakci a získaly si de facto schválení okolního světa coby legitimní obranná opatření.

Íránský kontext je ale jiný, jak pravidelně připomíná Zeev Raz, velitel útočné letky z roku 1981. "Není tam jeden cíl, který by bylo možné vybombardovat s osmi letadly," řekl v rozhovoru pro list The Economist. Izraelci mají stejné pochyby jako kdokoli jiný, jakmile dojde na účinnost náletů, a to je důvod, proč se ve snaze o zpomalení jaderného programu soustředili na tajnou sabotáž a dokonce i neoficiální diplomacii navzdory tomu, že nemají s Íránem žádné diplomatické vztahy.
Ve vší tichosti také prostudovali způsoby, jakými je možné Írán zastrašit, s vědomím, že jadernou převahu nebude Teherán mít ještě několik desetiletí. Jakkoli nechávají všechny možnosti otevřené, zatím došli k závěru, že pumové útoky nestojí za možné důsledky.

V určitém okamžiku se ale tento závěr může změnit. Mnozí Izraelci pohlížejí na íránský jaderný program jako na otázku života a smrti. Představa jadernými zbraněmi disponujícího Íránu pro ně není vzdálenou hrozbou. Chápou ji přímo v kontextu provokativních útoků íránského prezidenta na izraelské právo na existenci a jeho veřejné podpory historikům, kteří popírají holocaust. Pokud chcete u Izraelců vypěstovat paranoiu, naznačte jim, že by mohli být terčem pokusu o hromadnou vraždu - a íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád to ví.
Pokud by se toto někdy stalo, pak po onom telefonátu ve dvě ráno budou následovat odvetné akce, z nichž některé budou namířené na Američany, na americké vojáky v Iráku, na americké lodi na moři.

Nechci, aby se to stalo, ale pokud se to stane, chci, abychom na to byli připraveni, uzavírá Anne Applebaumová. Na rozdíl od Palinové si nemyslím, že by Obama mohl oživit úspěch svého prezidentského úřadu bombardováním Íránu jako postava z filmu Vrtěti psem. Doufám ale, že je tato vláda připravená vojensky i psychologicky; nikoli na válku, kterou sama začne, ale na nechtěnou válku z nutnosti. Protože toto je skutečný život. Ne Hollywood.