Bankovní domy v Evropě, jimž vlády během krize schválily pomoc v celkové výši kolem 5,3 bilionu dolarů (včetně úvěrových záruk), vycházejí z krize vítězně.

Evropská unie sice tlačí na to, aby se "rozdrobily" velké ústavy čerpající vládní pomoc, ale na druhé straně nebrání tomu, aby se zvětšovaly a sílily banky, které se během krize bez státních injekcí obešly.

"V uplynulých dvou letech jsme byli svědky zvětšování bank, což je v rozporu s tím, co Evropa skutečně potřebuje. Zaděláváme si tak na příští krizi," varuje David Lascelles z londýnského Střediska pro výzkum finančních inovací.

V letech 2007-2009 zvětšilo svá aktiva na starém kontinentu přes 350 komerčních bank. Patnáctka největších "obrů" měla koncem minulého roku větší bilanční sumu, než činí HDP země, kde banka sídlí. Před třemi lety to bylo 10 bank.

Bilanční suma vyšší než HDP

Ústav BNP Paribas zvýšil svou bilanční sumu od počátku roku 2007 o 59 procent v přepočtu na 3,5 bilionu dolarů, což odpovídá 117 procentům francouzského HDP.

Londýnská Barclays poskočila o 55 procent na 2,6 bilionu dolarů, což odpovídá 108 procentům britského HDP. A do třetice: Santander zvedla bilanční sumu o 30 procent na 1,4 bilionu dolarů, což ročně odpovídá hodnotě španělského HDP.

Obří ústavy před krizí expandovaly, neboť měly přístup k levným zdrojům, takže následně mohly poskytovat více půjček i financovat nové akvizice.

Například britská Royal Bank of Scotland v období 1999-2008 utratila za akvizice 140 miliard dolarů, včetně převzetí nizozemské ABN Amro Holding v roce 2007, které se totálně nezdařilo a banku RBS vážně ohrozilo.

Na kolena ji pak srazila globální krize, proto ji musel ovládnout britský stát. Od něho získala 45,5 miliardy liber a její záchrana se tak stala nejnákladnější ve světovém bankovnictví.

Štíhlejší během pěti let

Schválená pravidla EU stanoví, že banky, které čerpají státní pomoc, musejí během pěti let provést důkladnou reorganizaci svého byznysu, zeštíhlet a splatit pomoc.

Zmíněný ústav RBS se zavázal, že v uvedené lhůtě sníží bilanční sumu o 40 procent. Části svých aktiv se musejí zbavit také další finanční domy, včetně německé Commerzbank, nizozemské ING Groep nebo britské Lloyds Banking Group. "Rozdělit banky, o nichž se říká, že jsou příliš velké na to, aby je nechal stát padnout, má rozhodně smysl," říká Tom Kirchmaier z London School of Economics. Pokládá otázku, zda by menší země byly v případě druhé krize schopny ztráty velkých bank vůbec absorbovat.

Bankéři se "štěpením" nesouhlasí. "Rozdělit šmahem velké banky by znamenalo zpomalit hospodářský růst, neboť by se zkomplikovalo financování potřeb těch největších firem," míní Josef Ackermann, šéf Deutsche Bank. Ta samotná se bez státní pomoci obešla.

Související