Nejvyšší správní soud má mezi českými právníky výbornou pověst. Prý je nejlepší právní institucí v Česku. Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas by na to měl myslet, až bude sepisovat ústavní stížnost na zrušení své strany. Po středečním rozhodnutí oznámil, že se na nejvyšší instanci české justice obrátí.

Detailní a precizně zpracovaný rozsudek mu sice mnoho šancí nedává, experti na ústavní právo si přesto netroufají hodnotit, jak Dělnická strana nakonec u Ústavního soudu dopadne.

"Těžko říct, jestli jde o neprůstřelný verdikt. Nejvyšší správní soud sice nastavil určitá kritéria, Ústavní soud ale na ně může mít jiný názor. Ono vlastně nejde ani o ta samotná kritéria, ale o jejich posouzení," říká děkan pražské právnické fakulty a odborník na ústavu Aleš Gerloch.

Vandas zatím neřekl, které části verdiktu napadne, ani právníci nechtějí sdělovat, kde vidí slabá místa. Nehodlají extremistům radit.

Argumenty soudu

Soud velmi detailně popsal, v čem Dělnická strana porušuje demokratické principy státu. Prohlásil, že je strana reálným nebezpečím, i když zatím jen na úrovni několika málo regionů. A že její program, který "získává obrysy teprve ve světle projevů a článků jejich představitelů", se opírá o myšlenky německého národního socialismu.

Soudu vadí také to, že se strana nedistancuje od lidí, kteří na jejích akcích vykřikovali rasistická hesla, či od toho, že její představitelé opakovaně oslavně mluvili a psali o "Bitvě o Janov", kdy extremisté násilně zaútočili na Litvínovské sídliště obývané především Romy.

Právě tato část extremistům vadí. Už během soudního jednání Vandas tvrdil, že soud nemůže Dělnické straně přičítat vinu za činy jednotlivých extremistů, protože "jde o jednotlivce, kteří nemají se stranou nic společného".

"Myslím, že poukážou na kolektivní vinu, ale to Nejvyšší správní soud vyvrátil," říká Miroslav Mareš, odborník na extremismus z Masarykovy univerzity v Brně.

Politické rozhodnutí

Vandas bude zřejmě argumentovat také tím, že se soud nerozhodoval nestranně. Soudci se v rozsudku nikterak netají tím, že jakékoliv myšlenky odkazující k národnímu socialismu zásadně odmítají. Na závěr zdůrazňují, že rozpuštění strany neřeší problém s extremismem a že jde v podstatě o preventivní krok.

Vandas na tyto části verdiktu namítá, že jde o zpolitizované rozhodnutí. Ani s touto výtkou však zřejmě nemá šanci uspět, podle právníků soudci vzali v potaz pohledy všech zúčastněných stran.

"Vyšší míra nestrannosti tam není, já se ale osobně domnívám, že nelze očekávat, že soudci budou žít mimo společenskou realitu," vysvětluje Gerloch.

Jediné, co tak podle právníků bude hrát roli u Ústavního soudu, je osobní názor - pohled soudců na to, jestli byla dostatečně naplněna jednotlivá kritéria pro zrušení politické strany. Jestli bylo opravdu nutné Dělnickou stranu zrušit a nešlo použít jinou cestu.

"Po formální stránce není žádný zvláštní důvod, proč by měl být ten rozsudek zrušen. V zásadě připadá v úvahu jedině to, jestli by soudci Ústavního soudu nemohli mít odlišný názor než soudci Nejvyššího správního soudu na otázku nezbytné nutnosti. Je nezbytně nutné pro bezpečnost České republiky, aby byla Dělnická strana zrušena? To je v zásadě neuralgický bod, na kterém by se oba soudy mohly rozběhnout. Ale netroufám si tvrdit, že k tomu dojde," odhadoval už ve středu večer v ČT ústavní právník Jan Kysela z pražské právnické fakulty.

Stížnost má odkladný účinek 

Vandas má třicet dní na to, aby se na Ústavní soud obrátil. Pokud to udělá, bude Dělnická strana dál existovat až do doby, než soudci rozhodnou. A to bude zřejmě až po volbách. Jestliže soudci zrušení strany potvrdí, přejdou její členové do nového subjektu. Pokud by nakonec měli jiný názor a stranu nechali fungovat, mohlo by to podle expertů českým extremistům pomoci. "Určitě by jim to zvedlo sebevědomí," říká Mareš.

Verdikt Nejvyššího správního soudu zřejmě není návodem, jak obdobně zrušit KSČM. Stanovil ovšem základní pravidla pro to, co je ještě přípustné v chování politických stran, třeba, že "ochranné sbory" typu "domobrany" nejsou ve službách strany přípustné.

Neonacisté a extremisté na evropské politické scéně

Česko - Dělnická strana

Strana vznikla v roce 2002, její vedení tvrdí, že má 950 členů. V posledních sněmovních volbách její členové kandidovali za nacionalistickou stranu Právo a spravedlnost, která dostala 0,23 % hlasů. V obecních volbách ale Dělnická strana získala několik zastupitelských mandátů.

Nejvyšší správní soud ve středu na druhý pokus straně zakázal činnost. Šéf DS Vandas oznámil, že se kvůli tomu obrátí na Ústavní soud.

Slovensko - Slovenská pospolitost

Strana, a později občanské sdružení, se v mnoha bodech odvolává na slovenský fašistický loutkový režim z druhé světové války. Předseda Marián Kotleba v loňských volbách předsedy samosprávného banskobystrického kraje (župana) získal 10 procent hlasů.

Slovenská pospolitost-národní strana byla založena v roce 2004, v roce 2006 ji soud rozpustil, ale pokračovala jako občanské sdružení. Toto sdružení ministerstvo vnitra rozpustilo v roce 2008, ale o rok později Nejvyšší soud rozhodnutí ministerstva zrušil.

Maďarsko - Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik)

Původně hnutí mladých pravicových radikálů vzniklo jako strana v roce 2003. V roce 2006 v koalici s nacionalisty získalo přes 2 % hlasů. Jobbik v letošních parlamentních volbách bude velmi pravděpodobně třetí nejsilnější stranou.

Jobbik v roce 2007 založil jako svoji polovojenskou složku Maďarskou gardu. Její členové chodili na hlídky do romských vesnic. V prosinci 2008 soud gardu rozpustil.

Velká Británie - BNP (British National Party)

Krajně pravicová strana byla od svého vzniku počátkem 80. let minulého století dlouho na okraji, loni však uspěla ve volbách do Evropského parlamentu, kam se dostal její předseda Nick Griffin. Strana má zastoupení v místních zastupitelstvech včetně Londýna.

Existuje legálně, ale pod tlakem soudních žalob musela upravit své stanovy, které vylučovaly členství "nebělochů".

Německo - NDP Nationaldemokratische Partei Deutschlands

Nejsilnější strana s neonacistickými kořeny vznikla již v roce 1964, nyní ji vede Udo Voigt. Předseda NDP mimo jiné tvrdí, že "Německo" je větší než současná Spolková republika a odmítá uznání poválečných hranic v Evropě. V různých zemských parlamentech má čtrnáct poslanců.

Pokus dosáhnout soudního zákazu v roce 2003 ztroskotal po odhalení, že někteří ze členů strany včetně vedení byli ve skutečnosti agenty civilní kontrarozvědky, Služby na ochranu ústavy, která činnost NDP průběžně sleduje.