Jsme jako olivy, píše se v Talmudu, jen když jsme drceni, vydáváme to nejvzácnější. Při vší úctě k mudrcům dávných časů, tahle hříčka rozhodně neplatí obecně. Příklad nejnovější - ministr životního prostředí Jan Dusík. Drcen kvůli modernizaci Prunéřova z jedné strany ČEZ a z druhé zelenými pobratimy stáhl ocas a zachoval se v duchu nejlepších úřednických tradic: Rozhodl jsem, že nerozhodnu! Zdůvodnění? Zahraniční experti to s ČEZ budou umět líp (a Bursík a spol. jim můžou být ukradení). A do nebes vynášený premiér Jan Fischer svému ministrovi tento alibismus posvětí. Žijeme v zemi, kde vláda tak úplně nevládne. Smutné časy.