Po promoci na Karlově univerzitě, obor sociální geografie, se Adam Kupera pustil do hledání práce ve svém oboru. Klasicky, na pracovních portálech. Absolvoval i pár pohovorů ale nebylo to ono. "Buď za to bylo málo peněz, nebo to byla práce mimo obor," vzpomíná Adam. A to nechtěl. Ty roky na škole by tak neměly smysl. Měsíce běžely ale když někam napsal, přišlo vždy: "Je nám líto ale..."
Nejdřív to bral sportovně. Dost pomáhalo hraní na saxofon v kapele. Jak finančně, tak i psychicky. Horší to bylo v rodině. "Skonči s tou muzikou a začni žít normálně," říkala mu matka.
Začal tedy hledat usilovněji. Jeho dopisy byly propracovanější, ale odmítání nepřestalo. "Dostavil se i pocit ponížení a vymlouvání se na krizi, ale to mi moc nepomáhalo" komentuje Adam Kupera. Začal tedy sám kontaktovat úřady, kde by rád našel uplatnění. Po roce a půl zazvonil mobil: "Bereme vás." Dnes je Adam ve zkušební době na ministerstvu školství jako referent pro poradenství při čerpání dotací z evropských fondů.
