Coby pravidelný řidič nejsem překvapen. Kontroly rychlosti na konci obce, spíše než na jejím začátku, na cestě, co vede z kopce, spíše než do kopce, neidentifikované policejní vozy nalepené na auta lepších značek čekající na to, až řidič auta zrychlí o pár kilometrů nad limit nebo preferenční odtahování dražších aut jsou dennodenní realitou na našich cestách a dálnicích. Druhým policejním problémem je zvyšování pokut za přestupky na cestách. I zde policistům vyhovuje držet se litery zákona spíše než obsahu. To vede k tomu, že naše policejní sbory mohou vybírat více peněz do rozpočtu nebo do svých kapes, a ne se starat o to, zda dosáhli faktického cíle zákona, snížení nehodovosti. Mrzí mne, je, že jejich nadřízení a politici nejsou schopni naší policii vysvětlit, že je tu proto, aby chránila lidi, a ne proto, aby fungovala coby další rameno finančního úřadu. Dokonce se obávám, že současný stav vyhovuje jak policii, tak i politikům.

Třetím, asi nejvíce profilovaným problémem jsou případy, kdy policista neoprávněně někomu ublíží, ať již fyzicky nebo aplikací úředního šimla. Nedávný případ policisty jenž se ve svém volném čase účastnil honičky na údajného zloděje auta, kterého pak ukopal k smrti, je jedním z více příkladů, který ukazuje, že kontrola lidí procházejících výběrovým sítem uchazečů o práci v policejním sboru je velice chabá.

Podtrženo, sečteno, místo toho aby naši policisté pomáhali a chránili, v lepším případě neškodí, v horším případě ubližují a aktivně škodí. Občane, boj se, policisto, styď se, řekl by klasik.

Obávám se, že dokud si naši politici neuvědomí, že kvalita policejního sboru je chabá a zároveň jim budou dávat stále více pravomocí, bude stále více a více lidí mít problém s důvěryhodností našich policejních sborů a potažmo s těmi, kteří jim velí.


Michael Rostock - Poplar
Autor je bankéř a esejista

Související