Možná jste to taky zažili: bloudíte v lese, nemáte tušení, kde jste, a po několika hodinách se ocitnete zase na místě, kudy jste už jednou šli. Německého psychologa Jana Soumana z Institutu Maxe Plancka v Tübingenu zaujala skutečnost, že lidé v neznámém terénu nechodí přímo, ale v určitých smyčkách, a rozhodl se ji ověřit experimentálně.

Ke svému výzkumu Souman vybral oblasti jednak v hustém lese, jednak na Sahaře a vyzval účastníky, aby šli několik hodin stále rovně. Jejich trasy pak zaznamenával pomocí GPS. Výsledky ukázaly, že lidé byli schopni jít v přímém směru pouze tehdy, když svítilo slunce nebo měsíc. Jak se slunce schovalo za mraky, začali účastníci chodit do kruhu, aniž by si toho všimli.

Fenomén "bloudění v kruzích" se dříve vysvětloval tak, že lidé mají obvykle jednu nohu delší, případně silnější, což může způsobit odchýlení od směru. K otestování této hypotézy Souman zavázal účastníkům oči a opět je nechal jít rovně. V tomto případě se kruhy výrazně zmenšily, a to často na méně než 20 metrů. Navíc se ukázalo, že kruhy nebyly pravidelné, střídal se směr vlevo i vpravo, což fyziologickou příčinu vyloučilo.

Bloudění v kruzích tak stále zůstává záhadou. Pravděpodobným vysvětlením podle Soumana je postupně se zvyšující nejistota o přímém směru, která se projeví v případě ztráty orientačních bodů. Tuto hypotézu plánuje testovat v laboratorních podmínkách s využitím virtuální reality.

Více informací o výzkumu Jana Soumana na www.mpg.de