Krize rozdala karty
Už je to skoro tady. Krizový rok 2009, který už byl odepsán jako annus horribilis, než vůbec nastal, se chýlí ke konci. Možná že už samotná tato skutečnost přidává lidem na optimismu. Určitě však nejčerstvější zprávy statistiků, že výkon české ekonomiky už podruhé v řadě lehce vzrostl. To znamená, že recesi máme oficiálně za sebou. Reálný život je ovšem mnohem složitější než statistická čísla. Na opravdové oživení si musíme ještě počkat a dozvuky recese se potáhnou celým příštím rokem. Utvrzuje to v nás fakt, že jen sotva dvě pětiny našich vývozců očekávají v příštích dvanácti měsících nárůst svých exportů.
Nicméně konec globální krize je v dohledu a na místo protikrizových opatření nastupuje přehodnocování ekonomických strategií. Silné ekonomiky, včetně mohutnící Činy, dravé Brazílie i ekonomicky strádajícího Ruska, si díky krizi uvědomily svůj zásadní problém. Čína se chce zbavit nálepky producenta všeho levného a nekvalitního a vidí svou budoucnost v přidané hodnotě. Číňané dokonce začínají přemísťovat některé své výroby, využívající levnou a rozsáhlou pracovní sílu, do Afriky. Pro Číňany to má dvě výhody: mohou se soustředit na produkci kvalitních, ne-li luxusních produktů. Za druhé se Čína přes obchod a investice do černého kontinentu dostane lépe k africkým surovinám, které jsou pro Říši středu životné důležité.
Snahy o obrat k přidané hodnotě jsou nyní patrné i Rusku. Dokládají to nedávná zřetelná prohlášení ruského prezidenta. Kreml si jasně uvědomuje, že ekonomika je příliš závislá na surovinách a její další vývoj zachrání především modernizace. Pro Rusko i Čínu může být příkladem Brazílie. Tato obrovská země stojí na širokém spektru surovinového bohatství, na druhé straně o dostatek pracovní síly. Přesto je brazilská ekonomika diverzifikovaná, o čemž se zejména Rusům může zdát. IT sektor je tam stejně doma jako strojírenství, letecký či módní a reklamní průmysl. Rozjetý vlak brazilské ekonomiky proto nedokázala zastavit ani světová recese.
Zbývá otázka, co starý svět. Obratem k modernizaci a inovacím vyrůstá Evropské unii hrůzostrašná konkurence. Na druhé straně směr k modernizaci a inovacím, což je poplatné pro mnohé další než jen výše zmíněné země, je pro naše firmy výzvou. Stejně jako čínský útok na evropskou pevnost kvalitní výroby. Co může Evropa světu nabídnout? Určitě know-how.
Krize znovu rozdala karty. Podstatné bude, jak se s nimi zahraje v příštím období. A abychom neztratili ta esa, která můžeme mít v ruce.
Alexandra Mostýn vedoucí magazínu Exportér
