Karol Sidon, od roku 1978 též Efraim, je jako pražský rabín již neodmyslitelně spojován s pražskou židovskou obcí, současně je zemským rabínem. Za sebou má však pohnutý život prozaika, dramatika, esejisty, filmového scenáristy a také pomocného dělníka, chartisty, topiče, emigranta, vysokoškolského studenta judaismu v německém Heidelbergu, absolventa rabínského semináře Ariel na Harry Fischel Institutu v Jeruzalémě.

Pokud si vypůjčíme slova z jedné z trojice vydaných knih jeho rozhovorů (Když umřít, tak v Jeruzalémě, Červená kráva, 7 slov). Karol Sidon je člověk, který "zprostředkovává vhled do oblasti židovské tradice, víry i obecných dějin a jejich vztahu k současnosti..." A právě tento "vhled" byl záměrem rozhovoru magazínu Exportér s tímto 67letým skvělým vypravěčem.

Říká se, že Židé jsou zdatní obchodníci. Jaké vidíte kulturní a historické souvislosti a jaká specifika?

Celý středomořský svět byl postaven na obchodu, vzpomeňme už jen Féničany. Takže předpoklady prostředí, které se neustále vyvíjelo, tu přirozeně existují. Samozřejmě se v Izraeli vytvořila jistá specifika, daná tradicí. Překvapit by mohl šabat, kdy jsou obchody zavřené a naopak v neděli v zemi funguje vše naplno. Záleží také na prostředí, kam se dostanete. Zda jde o sekulární Židy, s nimiž si budete připadat jako v západním světě, anebo o jinou skupinu, s níž budete jednat. Izraelská společnost je mladá a velmi diferencovaná. A pokud se ptáte na radu, v obchodu je spousta standardů a specifik, ale to hlavní je nebýt hloupý.

Součástí izraelské společnosti jsou vrstvy ortodoxních Židů. Nemáte pocit, že radikalizace části muslimského světa ovlivňuje svým způsobem radikalizaci ortodoxních Židů?

Mohli hovořit i o radikalizaci křesťanství, což je patrné například v USA. Domnívám se však, že většina obyvatel Izraele bude stranou těchto radikálních skupin.

Co neklid v Jeruzalémě, vyvolaný ortodoxními Židy?

V posledních měsících probíhaly stávky ortodoxních Židů v Jeruzalémě a docházelo ke konfrontaci se sekulární částí společnosti. Obyvatelé jsou zde v podstatě rozděleni půl na půl a doposud se zde dodržoval určitý status quo. Došlo však k jeho porušení a nedá se očekávat, že by protesty jen tak utichly. Většinou se stav hodnotí jako netolerance těch zbožných, ortodoxních, vůči sekulárním. Myslím, že to tak v zásadě není. Ortodoxní Židé, a je jich celá škála, nejsou jen jednu skupina, mají v zásadě tendenci žít ve svém světě. A mají zájem, aby jim jejich svět nikdo něčím nenarušoval. Sekulární obyvatelstvo projevuje tendenci narušovat tento svět. Mají pocit, že je třeba tlačit na náboženství, a hledají k tomu cesty. Jejich nevzdělanost vede pak i k netoleranci. V Jeruzalémě existují přece městské čtvrti, kde život plyne podle jistých náboženských hodnot, a nyní do tohoto světa vstupuje sekulární obyvatelstvo s požadavkem změn. Přitom Žid, který není zbožný, v sobě nese určitý pocit viny. Jen si to neuvědomuje. Proto je agresivní a chce si dokázat, že má pravdu. Obzvláště v nynější době. Člověk vydaný napospas současnému světu se vlastně bojí a cítí se ztracený. Co mu zbývá, je vize míru a iluze, že se Arabové změní a že budou vstřícní, což sotva budou. Zbývá mu vize, že všichni Židé budou žít v sekulárním kapitalistickém království. Tak to ale nebude také.

Izraelská společnost se přece mění, stejně jako celý svět?

Mění se a bude se měnit. Absorbuje Židy z celého světa a psychika národa se vyvíjí. Uvědomme si však, že je Izrael obklopen nepřáteli. Je zaklíněn ve světě Islámu. A jedním z důvodů nesnášenlivosti je, že je vnímán jako cizí element a také že do oblasti vnáší západní hodnoty a kulturu. Přitom by tato společnost mohla působit jako polštář mezi různými hodnotami. To jsou mé domněnky.

Těžko si však představit, že Izrael bude takový jako ve své původní fázi. Je to také otázka generační. Ani ortodoxní Židé z toho nejsou vyňati. Většinou se zabývají obchodem, ale mnozí z nich se věnují třeba počítačové technice či jiným oborům. I ortodoxní svět se mění a bude měnit. Byť není vyloučeno, že může být v budoucnu silnější. Přetvoření společnosti do jiného modelu bude ovšem trvat delší dobu.

Při návštěvě v Izraeli mnozí otevřeně hovořili o dobrém vztahu k Čechům a že ČR je považována za přítele Izraele. Přece se takové povědomí nemůže opírat jen o dodávky zbraní pro právě založený izraelský stát či snad menší intenzitu pronásledování v předešlých stoletích?

Ano, v porovnání se zeměmi, jako je Ukrajina, Polsko či Rusko, vycházejí Češi dobře. Ovšem, že by historické vztahy k Židům byly bez stinných stránek, to se říci nedá. Situace se hodně změnila za první republiky a její ideály Židé dokázali ocenit. Lidé, kteří se odstěhovali před válkou či po ní do Izraele, byli jimi hodně ovlivněni.

I když si nedělám příliš iluze, v 60. letech Češi měli vůči Izraeli pozitivní postoj, na rozdíl od toho oficiálního. Izrael zažíval totiž něco podobného jako my tady, byl obklopen nepřítelem, a přesto se mu dokázal vzepřít.

A samozřejmě Izrael vnímá Českou republiku jako jediný proizraelský stát v Evropské unii. Ukázalo se to během českého předsednictví, kdy se čeští politici vyjadřovali jiným tónem než ostatní členské země Unie. Tento postoj Izrael vnímá a oceňuje. Berou nás tak, že jsme na politické scéně jejich přáteli. V tom mají Češi vysoký kredit.

Můžete říci, jak silné je v ČR židovství? Jinak řečeno, jak početná je vaše židovská obec?

Jsme malá obec, jen v Praze máme sedmnáct set členů, byť jejich počet narostl za poslední roky o sto procent a v metropoli může být potenciál pěti tisíců Židů. Ostatních devět mimopražských obcí skomírá takříkajíc na úbytě. Vyvraždění devadesáti procent českých a moravských Židů nacisty vedlo po válce k zániku většiny židovských obcí. Léta komunismu k tomu přidala emigraci a prohloubení asimilace. Důsledky pociťujeme dodnes. V budoucnu, kdy se Praha opět stane místem prosperujícího hospodářství se opět stane zajímavá i pro Židy. Už se to děje, vše je otázka vývoje.

Související