Prokurátor Ladislav Jarnot dostal v roce 1981 na stůl na první pohled politický případ. Měl navrhnout tresty pro skupinu disidentů, kteří tajně šířili náboženské a protikomunistické texty. A udělal to: moravští odpůrci režimu tehdy dostali od 20 do 36 měsíců natvrdo.
Jenže Jarnota, dnes státního zástupce v Olomouci, teď jeho osmadvacet let stará kauza dohnala. Protože se zapletl s režimem, nesmí nikdy dostat prověrku od Národního bezpečnostního úřadu a pracovat s tajnými dokumenty. Rozhodl o tom Nejvyšší správní soud a jde o vůbec první, průlomový verdikt.
"Aktivně se podílel na potlačování náboženské svobody obžalovaných a svobody šíření politicko-ideologických názorů," zdůvodnil senát vedený předsedou soudu Josefem Baxou.
K tajným materiálům nesmí
Příběh Jarnotovy prověrky vlastně začal až v roce 2001. Chtěl tehdy pracovat na hospodářských kauzách a k nim se mu prověrka od Národního bezpečnostního úřadu hodila.Jenže úřad mu ji odmítl vydat - právě s odkazem na jeho minulost. Totiž: nejenže Jarnot začátkem osmdesátých let navrhl pro disidenty přísné tresty, ale když po revoluci kněží zažádali o obnovu procesu, stále trval na tom, že se provinili. Vysvětlit proč, Jarnat nechce. "Nic komentovat nebudu. Jak můžu vědět, že jste skutečně redaktoři novin?" reagoval na dotaz HN.
Jarnat se proti zamítnutí NBÚ odvolával tak dlouho, až vše došlo až k Nejvyššímu správnímu soudu. Od začátku se hájil, že byl jen loutkou - vše mu prý nakázali nadřízení. "To je nesmysl. Státní zástupci sice jednali pod politickým tlakem, ale přesto byli i takoví, kteří to odmítali. I když nemohli vědět, jak se vůči nim režim zachová," namítá Milan Hulík z Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS).
Mohl se kát, neudělal to
Jarnotovi, bývalému členu KSČ, to neuvěřil ani soud. V době procesu bylo prokurátorovi třicet, takže prý mohl prohlédnout, jak funguje totalita. A i kdyby ne, v roce 1991 při novém procesu to musel vědět."Stěžovateli se nabídla příležitost, aby učinil sebereflexi svého počínání a distancoval se od loajality ke starému režimu. Učinil však naprostý opak," prohlásili členové soudního senátu.
V justici dodnes působí desítky lidí, kteří se podíleli politických procesech - ať už se známými disidenty či lidmi, kteří třeba jen nahlas nadávali na režim a někdo je udal. Poprvé je ale díky tomuto případu jasné, že soudce nebo státní zástupce zapletený do politické kauzy je pro zemi dodnes bezpečnostním rizikem. "Jeden podobný případ se právě řeší u soudu v Praze," říká Lubomír Prchal z NBÚ.
Příběh odsouzených nakonec skončil lépe, než to vypadalo. Západ se tehdy proti rozsudku bouřil, a tak stát většinu odsouzených po čtyřech měsících pustil. Ale třeba František Lízna, známý kněz, který ještě před pár lety sloužil ve věznici na Mírově, se dostal domů až po roce a čtvrt.
