Do dluhů může člověka dostat nejen vlastní nemoc, ale i onemocnění někoho blízkého. Přesvědčila se o tom klientka neziskové organizace SPES (lat. Naděje), které se těžce zranil manžel. Svůj příběh netají, jméno však jako většina dlužníků ano.
Rodina se dvěma dětmi hospodařila rozumně. Jako vrchní sestra v nemocnici, říkejme jí paní H., zvládala platit i školné na soukromé škole pro jedno z dětí. Její manžel vydělával slušně, podnikal jako OSVČ.
Dluhy vznikly až následkem úrazu jejího manžela. Nešlo jen o samotný úraz, ukázalo se, že dlužil značnou částku na zdravotním pojištění. Zaplacení tohoto dluhu bylo naprostou nutností, paní H. proto využila první úvěr na své jméno.
Její manžel byl v nemocnici téměř rok, část z této doby strávil v komatu, a s nižším příjmem domácnosti se problémy prohlubovaly. Další úvěr si paní H. vzala na zaplacení školného pro své dítě. Dluhy ale ještě zvládala splácet. Skutečné problémy nastaly, když jejího manžela propustili do domácího ošetřování.
Nestačila dovolená, na řadu přišlo neplacené volno a s ním ztráta příjmů. A následovaly další a další úvěry. V době, kdy paní H. navštívila poradnu, měla příjem ze zaměstnání, další peníze získávala na brigádě. Ani to ale nestačilo, závazky paní H. se vyšplhaly až na 820 tisíc korun, počet věřitelů stoupl na devatenáct.
Osobní bankrot jí v tomto případě pomohl z jinak neřešitelné situace. Příjmy rodiny totiž stačí na splnění požadavků insolvenčního zákona, tedy na splacení minimálně třiceti procent dluhu za dobu pěti let.
V dluhové poradně klientce pomohli v březnu tohoto roku s vyplněním žádosti o oddlužení. Soud osobní bankrot povolil za jedenáct dní. Pět věřitelů se do insolvenčního řízení dokonce nepřihlásilo. Rodinu však čeká ještě téměř pět let života s minimálními prostředky.
