Listu Financial Times se dostal do rukou tajný dopis, který koluje mezi bankovní komunitou ve Spojených státech:
"Uf! To byla pekelná krize. Na chvíli to vypadalo, že investoři ztratili důvěru v naši kompetentnost, důvěryhodnost a čestnost. A to nemluvím ani o naší schopnosti dělat svou práci, aniž bychom zruinovali světovou ekonomiku. K tomu se ještě do všeho začali rýpat politici.
Začali chtít, abychom se vzdali svých zasloužených odměn a pracovali za nějakých slabých 500 tisíc dolarů ročně. Vypadalo to s námi opravdu špatně. Ale teď je díky bohu ten zmatek za námi. Úvěrové trhy se zotavily, banky prošly tvrdými zátěžovými testy a vydaly nové akcie za miliardy dolarů. Nový kapitál se daří získávat dokonce i společnostem se špatným ratingem.
Protože deset finančních skupin splatilo vládě celkem 70 miliard dolarů a vládní představitelé chrlí optimistická prohlášení, ekonomové i šéfové firem začali tvrdit, že to nejhorší je už za námi.
Přišel tedy čas, abychom se pohnuli a začali dělat to, co umíme nejlépe: vydělávat peníze - nám, našim firmám a našim klientům (v tomto pořadí). Je třeba zapomenout na poslední dva roky a jít vstříc zářivé budoucnosti!"
Přesvědčení, že bude lépe
Ano, mohl jsem si vymyslet vše, co je napsáno v předchozích odstavcích. Ale to, co se počítá, je hlavní myšlenka. A přesně myšlenky, které jsou popsány v mém smyšleném dopise, se honí hlavou lidem z finančních kruhů. Wall Street, který vystrašilo ohrožení samotné jeho existence, se až nezdravě rychle snaží ukončit traumatické historické období krize.
Dobré (nebo spíš jiné než katastrofické) výsledky v prvních třech měsících letošního roku, růst akcií a méně ponurý výhled ekonomiky poskytly šéfům finančních domů dostatek důvodů k přesvědčení, že je to nejhorší za námi.
Lidé, kteří se s bankéři denně setkávají, jsou bombardováni argumenty typu: "Ještě nejsme z lesa venku, ale věci se opravdu lepší." Tento optimismus je pochopitelný. Součástí alchymie moderního finančnictví je umění nastolit důvěru mezi investory i regulátory. Jak ukázaly případy investičních bank Lehman Brothers nebo Bear Stearns, když zmizí důvěra, začnou mizet i peníze.
A nastolování důvěry se nyní daří. Trend růstu na akciových trzích - i když existuje strategie takzvaných krátkých prodejů, kdy investoři sází na pokles trhů, při rostoucích cenách akcií lze prostě vydělat víc - přesvědčuje investory, aby věřili v dobré zprávy.
Jenže spoléhat na to, že věci zlepší pouhá touha, aby všechno bylo lepší, skutečně zcela nelze. Proti hovoří několik argumentů.
Planý poplach naruby
Ten zásadní se dá nazvat jako "obrácený planý poplach". Představitelé Wall Streetu již v minulosti několikrát oznámili začátek konce krize. (Vzpomeňme na metafory z loňského roku, že jsme ve čtvrté čtvrtině basketbalového utkání.)
Pokud se spletou znovu, investory může opět přepadnout pesimistická nálada. Ta samá, která zničila investiční banky Lehman Brothers a Bear Stearns a téměř vymazala Morgan Stanley, Goldman Sachs a Citigroup.
Realita je taková, že s novými tvrdšími pravidly finanční regulace, růstem počtu případů nesplácení dluhů na kreditních kartách, přetrvávajícími problémy na trhu komerčních nemovitostí a stále nestabilní světovou ekonomikou se předpovědi titánů z Wall Streetu mohou ukázat jako příliš růžové.
Ale dokonce i když budou mít pravdu, jsou optimistické názory velkých bank velmi znepokojující. Tendence finančních institucí vyjít z každé krize jako vítěz a přeměnit se v odlišnou ziskovější společnost, v sobě nese zárodek sebezničení.
Poučení se z vlastních chyb nikdy nebylo silnou stránkou bankéřů z Wall Streetu. Kolik krachů již bylo způsobeno levnými dluhy a vírou, že cena aktiv nikdy nezačne klesat?
Projít si obdobím, kdy se stávající řád téměř roztříštil na kousíčky, a nezměnit přitom praktiky, které to způsobily, by byla každopádně velmi drahá chyba.
Býk na scéně. Akciové trhy nabraly býčí směr a již čtyři měsíce rostou. Euforie však může být znovu přerušena, pokud banky špatně odhadnou konec krize. foto: Bloomberg
