Cestování v rozvojových zemích je obvykle levné, ale jestli si myslíte, že se zlatou platební kartou máte vyhráno, tak se namísto Etiopie či Íránu raději vydejte do Francie nebo Itálie.
Na cestách po Asii nebo Africe se mi vyplatilo cestovat s hotovostí v dolarech, které jsou i přes slabý kurz užitečnější než eura. Hotovost je sice rizikovější, ale zároveň také jistější. Abyste se ubránili nepříjemné ztrátě, mějte peníze rozdělené do více částí zavazadla.
Například v Íránu sice vidíte bankomaty na každém rohu, ale díky ekonomickým embargům z nich na evropskou nebo americkou platební kartu peníze nedostanete. Nezbývá pak nic jiného, než se obrátit na mafiánské prodejce koberců, kteří mají prsty všude. Jednoduše zavolají bankéři do Dubaje, nadiktují mu číslo vaší karty, strhnou si "poplatek" a peníze vám dají. Je ale jasné, že z toho dobrý pocit mít nebudete.
Stejně tak v Etiopii se s platební kartou moc nepohnete, byť jsou v Addis Abebě tak dva mezinárodní bankomaty, a to ve velkých hotelích.
Hotovost se vyplatí i kvůli rozdílným cenám dolaru na černém a oficiálním trhu (s kartou vybíráte přes oficiální kurz).
Přesvědčil jsem se, že černý trh je v mnoha zemích sice nelegální, zato praktickou součástí společnosti. Netřeba dodávat, že jeho využívání může vést k problémům od okradení přes zásah policie. Při výměně peněz na černém trhu si nezapomeňte připravit stodolarovky, protože bankovky s nižší hodnotou mají pro směnárníky "nižší hodnotu".
A ano, stále jsou na planetě místa, kde ani hotovost nefunguje. Setkáte se s tím, když budete cestovat pouští a pralesem za domorodými kmeny, ať už v Africe nebo v Jižní Americe. Říkávalo se, že cestovatelé nosí korálky z Jablonce, aby domorodce uplatili. Praktičtější je ale vozit například žiletky, mýdlo nebo sůl, což jsou pro domorodce těžce dostupné předměty denní potřeby, které využijí, a zároveň se nebudete cítit, jako že platíte nesmyslem.
Pavel Dobrovský. Cestovatel a publicista. FOTO: ARCHIV PAVLA DOBROVSKÉHO
