Zítra tomu bude dvacet let, co festival Bratislavská lyra zažil největší skandál své historie. Ještě větší, než když deset let předtím vítězství Docela obyčejné písně Karla Černocha tak rozčílilo premiéra Štrougala, že ve svém stranickém projevu, přenášeném televizí, skloňoval jak hotentot.

Jaro 1989 začalo vůbec pěkně. V polovině května se vrátil z komunistického kriminálu Václav Havel. Že ho pustili už po polovině osmiměsíčního trestu, mu dodalo kuráž. Během domácí oslavy smluvili se scenáristou Jiřím Křižanem hned na příští den schůzku do restaurace Na rybárně. Už docela pracovní, i s mluvčím Charty 77 Sašou Vondrou. Odhadli, že když se předtím nebáli petici za Havlovo propuštění podepsat i známí divadelníci, má naději i nějaký další text. Napíše ho tentokrát Havel.

Název navrhl Křižan. Znovu prokázal odvahu pravého Valacha, který odmítl státní Gottwaldovu cenu za film Signum Laudis (1980). "Několik vět" kdekomu připomnělo Vaculíkových 2000 slov z Pražského jara 1968.

Shodou okolností se ve stejné době zrovna chystala do Bratislavy Joan Baezová. O někdejší královně amerického i světového folku měli pořadatelé i část českého undergroundu shodně kusé informace: agitovala proti válce ve Vietnamu a patří do Seegerovy levičácké party.

 

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se