Ekonomické události posledního roku přinesly novou teorii o rozvíjejících se trzích. Léta se říkalo, že fungují odděleně od vývoje na trzích vyspělých. Po loňském propadu naopak začalo fungovat výrazné propojení se zbytkem světa. Dnes pozorujeme něco, co by se mohlo jevit jako "znovuoddělení". Současná euforie na rozvíjejících se trzích je ale jiná než ta poslední, která skončila zhruba před rokem. Tentokrát už ji trh myslí opravdu vážně.

Teorie "oddělení" říká, že největší rozvíjející se trhy v čele s Čínou mohou samy a trvale růst nezávisle na událostech v rozvinutém světě. Všichni měli za to, že emerging markets podpořily obrovský pětiletý vzestup akciových trhů v době od roku 2002 do roku 2007. Spolu s nimi rostly ceny komodit vyhnané čínskou poptávkou.

Pak se ale trh začal chovat nestandardně. Vývoj emerging markets začal korelovat s vývojem zbytku světa, jen tyto emerging markets rostly vždy o něco víc než rozvinutý svět. Čím lépe se dařilo vyspělým zemím, tím se násobil růst v rozvíjejících se zemích. Při pádu trhů pak vazba fungovala také, ale obráceně.

Teorie "oddělení" tímto selhala. Kdyby rozvíjející se trhy byly opravdu nezávislé na problémech v USA a Evropě, mělo se jim dařit ještě líp, když se rozvinutému světu nedařilo. Namísto toho se najednou zdálo, že mezi roky 2002 až 2007 šlo o spekulativní boom tažený optimismem v rozvinutém světě. Zase se začalo věřit v propojení trhů.

ft.jpg

Příběh se nicméně znovu změnil vloni v říjnu. V nejčernějších dnech ekonomické krize se emerging markets dotkly dna a začaly růst několik měsíců před jinými trhy. Krátce po odražení ode dna získaly více než 72 procent navíc oproti britskému indexu FTSE. I americký index S&P 500 je od té doby stále na svém. Nejde tu ale o žádné "znovuoddělení". Trhy se poprvé chovají, jako by v oddělenost emerging markets upřímně věřily.

Co se stalo? Zřejmě to způsobily dvě věci. V říjnu se zdálo, že řada velkých rozvíjejících se trhů utrpí horší finanční krizi než západní svět. Kapitál z nich odplynul a jejich měny znehodnotily. Mexické, brazilské a jihokorejské firmy začaly bankrotovat. Zdálo se, že budou následovat další devalvace.

Ale Fed zakročil s nabídkou dolarů Brazílii, Mexiku, Singapuru a Jižní Koreji, mezinárodní agentury jako MMF přišly s vlastní pomocí a strach vyprchal. Ovšem jen v Asii a Latinské Americe, nikoli ve východní Evropě. Potvrdilo se, že emerging markets by se mohly vyhnout finanční chřipce, když USA dostaly rýmu. To byl jeden důvod pro oddělení svázanosti trhů. Druhý přišel z Číny, která zahájila své stimulování ekonomiky na začátku listopadu. Nižší spotřeba energie v Číně a obrovský propad importu představovaly jasný signál, že čínská ekonomika se propadá. Záplava vládních peněz ale přinesla jasné známky oživení.

V posledních týdnech investoři stáhli peníze z amerických a evropských fondů a vložili je do fondů zaměřených na rozvíjející se trhy. Světové trhy se nyní chovají jako by předpokládaly, že Čína zachránila svět před krizí. Je to správné?

Optimisté tvrdí, že z Číny se může stát velká ekonomická mocnost, když vytvoří vazby se zahraničím a rozváže svoji kupní sílu. Pesimisté říkají, že Čína nalila peníze do veřejného sektoru a jen se přehřívá. Poptávka po průmyslových kovech může být umělá. Výroba elektřiny v Číně meziročně klesla a objednávky na export se zlepšily jen slabě. Ať to dopadne, jak chce, zdraví čínské ekonomiky je velmi důležité.

Související