Když byly dceři tři měsíce, dostal jsem od manželky její zarámovanou fotku. První úsměv. Dal jsem si ji v práci na stůl a denně se na ni občas podíval. Ale jak letěl čas, doma dcera rostla, ale na pracovním stole byla pořád ta tříměsíční holčička. Měl jsem pocit, že mi něco uniká. Každý měsíc mi totiž ve fotoaparátu přibývala nová kouzelná fota. Když byl Lucince rok, dostal jsem malý LCD panel s obrazovkou 20 centimetrů. Od té doby na něm neustále běhá 100 snímků mé dcery. Teď ji vidím růst i v kanceláři. Pohled na panel a na usměv mé dcery mi dokáže úplně změnit den. Připomene mi, že se mám na koho těšit. Po čase jsem si LCD panel pořídil i domů.


Michal Chour, ředitel pražského hotelu Alcron