Klub mladých manažerů obnovil svoji činnost v rámci České manažerské asociace v květnu roku 2005 a je otevřen pro všechny studenty, kteří se zajímají o management a podnikání. S předsedou KMM, studentem podnikohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze Tomášem Studničkou, jsme si povídali nejen o klubu samotném, ale i o managementu a současnosti z pohledu mladých.


Jaké je poslání vašeho klubu?

Klub mladých manažerů pořádá svá setkání na VŠE a každý čtvrtek v semestru je naším hostem významná manažerská osobnost z praxe. Naším posláním je spojovat manažerské generace, protože když se člověk vzdělává a učí se teorii, chce samozřejmě vědět, jak vypadá praxe a jací lidé to jsou, ti špičkoví manažeři. Tato setkání nám umožňují poznat manažery jako lidi, kteří mají své názory, schopnosti, svůj pohled na svět, a můžeme si vytvořit přehled o tom, jaký soubor vlastností je potřebný k dosažení úspěchu v konkrétním oboru. Člověk z praxe nám sdělí věci, které na škole lze získat velmi těžko.


Jak setkání organizujete a jaký mají průběh?

Oslovujeme manažery, kteří jsou velmi vytížení a dohodnout s nimi termín není jednoduché. Přesto už jsme uvítali hodně manažerů. Na jednom setkání se schází okolo 15-25 studentů, účast závisí na studijních povinnostech, neboť studenti upřednostňují přípravu na testy či zkoušky. Mezi účastníky převažují studenti VŠE, ale máme zde studenty i z jiných univerzit. Jsme otevřený klub, přijít může student z jakékoliv školy, i samotná setkání jsou otevřená. Pokud se student chce stát oficiálním členem klubu, musí zaplatit příspěvky (400 Kč na rok), které jsou běžné v ČMA. Součástí práce členů klubu je pak propagace chystaných akcí, výroba plakátů, pozvánek, psaní článků do studentských časopisů, aktualizace webových stránek. Ve vedení klubu jsou ještě čtyři studenti, kteří tyto úkoly řeší.



Mám zájem o klub. Co mi to členství přinese?

Hlavní jsou setkání s manažery, a potom coby člen KMM jste vlastně členem ČMA, a tudíž máte možnost účastnit se i akcí asociace. Dále pak pořádáme neformální setkání členů KMM.

Chceme, aby naše setkání neprobíhala jako klasická přednáška hosta, po které následují tři formální dotazy a to je vše, a proto jsou naše setkání koncipována jako moderovaná diskuse, kde host v půlhodinovém vstupu přiblíží svou osobu, kariéru, podnikatelské úspěchy, a studenti mu pak kladou otázky. Ptají se na vše, co je zajímá, doslova na cokoliv, třeba se potřebujete dovědět něco o firmě, údaje pro seminárku, tak se na to ptáte. Zajímavé je to i pro manažery, neboť mají okamžitou zpětnou vazbu, zda vysvětlili, co chtěli, správně, a vidí také, co studenty na manažerské praxi zajímá nejvíc.


Kdo vám poskytuje kontakty na manažery? Měli jste i hosty z ciziny?

Kontakty získáváme z ČMA, byl u nás např. pan Mühlfeit z Microsoftu, Martin Roman z ČEZ, pánové Frolík z firmy Linet, Kafka ze Siemens a další. Zahraniční hosty nemáme, zatím byl dost velký výběr mezi českými manažery. Jazyk, i když se na škole běžně učí angličtina, pořád ještě působí jako psychologická bariéra a ne každý je ochoten anglicky diskutovat. Zvažujeme ale tuto možnost do budoucna.


Cítíte se být potenciálními manažery?

Zajímá nás management a v budoucnu bychom se chtěli věnovat managementu, popřípadě podnikat. Do klubu chodí mladí lidé, kteří se chtějí dál vzdělávat a chtějí vědět, jak se člověk stane manažerem, jaké proto potřebuje vlastnosti a dispozice.

Kdo je tedy manažer?

Když budeme mluvit o našich hostech, tak spíše říkejme lídr - vůdce. Musí mít charizma, charakter, nadšení, vášeň, nést vizi, myšlenky, musí být neformální autoritou pro lidi, a pak také musí být dostatečně chytrý, mít přehled, to jsou nezbytné vlastnosti. Vyzdvihl bych zvláště vášeň pro věc, lídr musí vidět smysl toho, do čeho se pouští, musí umět perfektně komunikovat. Nedá se realizovat něco, co si neumíme představit a pojmenovat.


U hostů, kteří k vám chodí, tyto vlastnosti nacházíte?

Každý je něčím výjimečný, od ostatních se liší, ale vždy je cítit autorita, charizma, nadšení. Z některých setkání s těmito lidmi plnými energie a nadšení člověk odchází doslova nabitý, chtěl by něco podniknout teď hned...


Může se to člověk naučit, nebo to "manažerství" musí být v něm?

Jaký je rozdíl mezi tím, když manažerské schopnosti v sobě objevíme, nebo si je osvojíme? Když něco začnu trénovat a jde mi to, tak jsem to v sobě měl nebo jsem se to naučil? Já si myslím, že každý člověk je v něčem dobrý, jistou úroveň dovedností může zvládnout učením, ale nejspíš v něm něco musí být vrozené, jinak by každý mohl vzít příručku, naučit se ji a být špičkovým manažerem. K úspěchu je též zapotřebí i štěstí, potenciál má plno lidí, ale je třeba být ve správný čas na správném místě a mít odvahu chopit se nabízené šance.


Chystáte se být manažerem?

Jsem teprve v prvním ročníku navazujícího magisterského studia. Mám samozřejmě představu, že se budu věnovat managementu, stěží se dá říci, čemu konkrétně, především bych se chtěl naučit učit a umět pracovat se znalostmi. Láká mě krizový management, ale to neznamená, že bych se tím nějak omezoval. Člověka by jeho vize nikdy neměla svazovat, spíš si musí hledat objektivní kritéria růstu, aby pak kvůli špatnému vyhodnocení situace neminul šanci rozvíjet se správným směrem.


Aktuálním tématem je nyní krize...

Ano, u nás v ČR jsme ji zatím pořádně nepocítili na vlastní kůži. Firmy jsou nuceny omezovat náklady, což se často děje v oblasti marketingu a výzkumu, tudíž se negativní dopad těchto úsporných opatření projeví s časovým zpožděním. Dnešní manažeři získávali zkušenosti v období růstu a teprve teď se učí zvládat krizi. Krize určitě změní podnikatelské prostředí a je dobré se ptát, co bude aktuální na trhu práce, až krize odezní? Třeba se prokáže, že modely, které teď existují, nebudou po krizi použitelné, že dojde k restrukturalizaci podniků a bude zapotřebí lidí orientovaných jinak.

A do pokrizového života budete vstupovat vy, dnešní studenti.

Doufejme, že už bude po krizi. Jenomže je třeba řešit i krizi společenskou. Diskutuje se žebříček hodnot, postavení manažera v budoucnosti, neměli by manažeři náhodou skládat manažerský slib stejně jako lékaři, něco jako manažerskou Hypokratovu přísahu, kde by slibovali, že se budou chovat čestně a rovně?


Nejen manažeři, ale hlavně politici. Bohužel součástí našeho národního dědictví jsou i nešvary.

Teď to dědictví ovšem můžeme začít ovlivňovat my. Manažer by si měl umět něco představit, a pak teprve se za tím vydat a vzít s sebou své lidi. Tak i naše společnost se potřebuje naučit představit si, že máme nekorupční politiku, že vláda je čestná a plní své poslání. Jakou máme vládu, to je zrcadlo společnosti, a pokud si neumíme sami představit, jak by to mělo vypadat správně, pokud budeme jen konstatovat, že se krade a podvádí, a lámat nad tím hůl, tak se taky nic nezmění. Až si lidé budou umět představit, jak vypadá čestný politik, až takového člověka budou umět ve svém okolí rozpoznat, pak ho také budou umět nalézt a zvolit. Co když tam jsou už teď, ale lidé je jen neumějí odhalit? Podíl médií na tomto stavu je nesporný, ovšem i média jsou tržním subjektem a musí se řídit tím, co lidé poptávají. Pokud ale lidé přestanou chtít neseriózní informace a bulvár všeho druhu, budou to média respektovat a přizpůsobí se. Je potřeba, aby se společnost změnila. Nemyslím si, že nás může zachránit jedinec, který přijde s nějakým radikálním řešením, protože společnost nemůže bezmezně věřit člověku, když nerozumí tomu, co dělá. Demokracie spočívá v tom, že stát funguje takovým způsobem, který většina lidí chápe a schvaluje. Takže když se lidi vzdělají a uvědomí si, že by neměli všechno pasivně přijímat, ale taky si vybírat, hledat - vždyť život je nekonečné hledání - tak se to může změnit.


Vychovat člověka, aby uměl nést svou míru zodpovědnosti, není tak jednoduché.

Nepůjde to centrálně, ale když začnou někteří chtít na sobě pracovat a stanou se příkladem pro ostatní, je možné, že se to změní. Člověk nesmí rezignovat, jinak se nic k lepšímu nikdy změnit nemůže.

Nemyslím si, že většina lidí chce být bez odpovědnosti, myslím, že většina chce ovlivňovat svůj život, rozhodovat o něm. Impulzem byla sametová revoluce, ale ono žít a myslet nově není tak jednoduché, nikdo se nesmí divit, že to za dvacet let neumíme jako v Americe. Musíme se začít pilně a pokorně učit, a pak můžeme očekávat nějaké výsledky.

Související