Rozhovor

Vladimír Vejvoda říká, že základnímu výzkumu se daří ve velkých zemích, kde jej dotují prosperující firmy. V Česku vsadil na aplikovaný výzkum. Odborníkům se v něm nabízejí zajímavé kariérní šance.


HN: Jak jste se dostal k oboru?

Studoval jsem kartografii a geodezii v době masivního rozvoje družicových technologií. Navíc po roce 1989 bylo možné začít svobodně podnikat. Objevily se západní technologie, které byly dříve pro východní blok a teroristické země embargovány. Seznámil jsem se s družicovými systémy pro přesná, až milimetrová měření pomocí GPS. Byl jsem na stáži v Silicon Valley u největšího výrobce GPS technologií. Později jsem si uvědomil, že měření s přesností na metry se výborně hodí do dopravy a zdravotnictví.


HN: Zaměřil jste se jiným směrem...

Ano. Na konci devadesátých let jsem se rozhodl s kamarádem, který absolvoval kybernetiku na ČVUT, že se budeme věnovat vývoji aplikací na GPS technologiích. V roce 1998 jsme byli první, kdo přišli s elektronickou knihou jízd. Později jsem začal s doktorským studiem, napůl z oboru kybernetiky a digitální kartografie. Přiblížil jsem se tomu, co je pro naši firmu stěžejní - vývoj elektroniky. Postupně jsme nabírali další absolventy, hlavně z elektrofakulty a kybernetiky.


HN: Proč jste dal přednost aplikovanému výzkumu?

Malé země jako Česko či Irsko nemají tak velké možnosti v základním výzkumu jako země, které mají desetkrát více obyvatel a vyšší HDP. Ty mají poměrově větší potenciál ve výběru výzkumníků. Myslím si, že máme daleko větší šance v aplikovaném výzkumu. Nemáme tolik českých firem, které si mohou dovolit vložit třeba třicet procent zisku do základního výzkumu.


HN: Jak motivujete doktorandy, aby neodešli do zahraničí?

Jen mzda dlouhodobě nikoho nemotivuje, každý si na ni rychle zvykne. Hlavně na začátku kariéry mají mladí očekávání, potřebují radost ze hry... Jsem o dvacet let starší, ale jednám s nimi jako rovný s rovným. Máme hierarchickou strukturu řízení, přesto řadu věcí řešíme společně.


HN: Jsou platy vašich odborníků srovnatelné s těmi v zahraničí?

Platy se pohybují na trojnásobku průměrné mzdy a někdy jsou i vyšší. Když děláme výběrové řízení, ze stovky uchazečů si vybereme třeba jen jednoho člověka, protože se věnujeme speciálním aplikacím výzkumu. Ty nejlepší nám seberou autority za základního výzkumu, protože ti lidé pak pracují třeba pro NASA.


HN: Jak spolupracujete s vysokými školami?

Spolupráce probíhá na osobních vztazích se šéfy kateder. Jsme iniciátoři různých projektů a výzkumů. Jako partnery zveme třeba elektrofakultu nebo vyšší geodezii. Katedry nám doporučují dobré studenty.


HN: Zavedli jste přísný systém managementu jakosti ISO 9001. Proč?

Naši odborníci se rekrutují z oblasti exaktních věd. Zavedení takového systému je pro tento typ lidí jako navlečení drátěné košile. Ale celosvětově se v oblasti softwarového vývoje i aplikovaného výzkumu vyžaduje preciznost. Nelze bádat bez systému. Musíme vést pečlivou agendu, což vyžaduje štábní kulturu. Bez kvalitní dokumentace není možné obstát. Proto jsme zvolili jeden z nepřísnějších systémů řízení lidí, který musíte každý rok certifikovat.


HN: Jak lidi dále vzděláváte?

Mohou pokračovat v doktorském studiu. Ve firmě pracují na projektech spolufinancovaných státem nebo Evropskou unií. Jako řešitelé projektu si udělají sedmdesát procent práce na svém doktorátu v práci. Zbytek představuje domácí příprava na zkoušky. Techniky vzděláváme i jazykově. Chceme je posouvat na vyšší stupeň pokročilosti. Často je posíláme na zahraniční kongresy, není to jen privilegium šéfa. Nemusíme v krizi škrtat náklady na vzdělávání. Na to vydělává prodej vlastních výrobků a elektronická "kniha jízd". Letos máme 108 milionů korun nerozděleného zisku, což je na malou firmu hodně.


HN: Vyvíjíte kolektor biometrických dat, což je jakýsi osobní "hlídač" zdraví. Lákají tyto novinky vědce?

Zajímavé je, že obor telemedicíny ohromně zajímá mladé, kteří jsou vitální a zdraví. Přesto rádi pracují pro cílové skupiny, jako jsou handicapovaní či senioři. Myšlenka pomoci jiným má ohromnou energii. Pořád jde o elektroniku, ale už ne o autíčka, ale o lidi. Mám v týmu mladé "bouřliváky", kteří sice studují technický obor, ale jsou velice sociálně vnímaví. V Evropské unii existuje projekt "osobní zdravotnictví". Před tím, než udeřila krize, to byl hit v Německu, Francii a Anglii. Když jsme přemýšleli, kam se posuneme dál, zvolili jsme tento obor.


HN: Co umí "kouzelná krabička"?

Není to novinka, přišla s ní izraelská armáda, která monitoruje své vojáky na frontě. Zjistí, zda má význam někoho zachraňovat, nebo ne. Aplikujeme znalosti z armády do civilního života. Krabička na těle člověka má radiovou komunikaci, sbírá informace, zpracuje je a pošle je dále. Třeba důchodce upozorní, že se ztratil. Pozná, kde je a zprávu obdrží i příbuzní či asistenční služba. Ta vyhodnotí i jeho zdravotní stav. Do pěti, nejpozději deseti let to bude běžná služba.


HN: Jak se bráníte průmyslové špionáži?

V obřím molochu se jí daří lépe než u firmy naší velikosti. Nejlepší ochrana je dát výrobek rychle na trh. Vyplatí se být rychlý, určovat trendy a být první. Nechat si něco patentovat je časově náročné. Sázím na cit při výběru lidí. Můžete mít sebelepší bezpečnostní opatření, ale stejně se někdo může nechat zviklat. Máme to ošetřeno smluvně, ale řešení to není. V malém týmu máte šanci reagovat na zvláštní jednání konkrétního člověka.


HN: Ovlivňujete strategii firmy. Jaký bude její další vývoj?

Chceme do extraligy. Pokud nemáte dobrý projekt, máte vstup uzavřený. Potřebujete nalézt někoho, kdo je pro nás přijatelný.


HN: Co je přitažlivé na malé firmě?

Velké firmy nám závidí kreativitu a pružnost. Vím, že jednou nás pohltí. Udržet nezávislost nejde donekonečna. Před čtyřmi roky jsem v Londýně potkal šéfa jedné z největších vývojářských firem automobilového průmyslu. Říkal, že je nádhera se na nás dívat. To, co my uděláme za rok, oni odvedou za čtyři roky. Prý je to proto, že čekají dlouho na povel z "boardu" a komunikace ve velkém týmu je velice náročná.

 

Vladimír VEJVODA (47 let) je ředitelem společnosti Princip. Firma se zabývá výzkumem a vývojem v oblasti navigačních a telekomunikačních systémů. Vystudoval ČVUT, obor geodézie a kartografie. Poté studoval družicovou geodézii a geodetickou astronomii. V roce 2006 obdržel cenu Galileo Masters 2006 od Evropské kosmické agentury za vyvinutí hybridní jednotky pro výběr elektronického mýta.

Související