Těžká krize, která zasáhla světový automobilový průmysl, je ten nejpříhodnější čas ke vzniku nové obří firmy. Šéf italského Fiatu Sergio Marchionne názorně předvádí, že tak tomu skutečně je.

Šestapadesátiletý manažer, který na univerzitě získal celkem tři tituly (postupně vystudoval práva, ekonomii a filozofii), sešlápl plynový pedál až na podlahu. Usmyslel si, že dá dohromady svoji divizi osobních aut (značky Fiat, Lancia a Alfa Romeo) s americkým Chryslerem a nyní i s Opelem, německou dcerou koncernu General Motors.

A hlavní rivalové v čele s německým koncernem Volkswagenem, dosavadní evropskou jedničkou, která vlastní i mladoboleslavskou Škodu Auto, se nestačí divit. Pokud Italům jejich záměr vyjde, vznikne druhá největší automobilka světa s roční produkcí až sedm milionů vozů a obratem kolem 80 miliard eur ročně.

Na světě podle expertů výhledově přežije nejvýš šest automobilových koncernů s roční výrobou nejméně 5,5 milionu aut. Fiat bude mezi nimi, tvrdí sebevědomě Marchionne.

Když nechybí odvaha

Koncem dubna s požehnáním amerického prezidenta Baracka Obamy podepsal dohodu o tom, že Fiat se bude podílet na záchraně Chrysleru, v němž zpočátku získá dvacetiprocentní majetkový podíl.

Včera pak předložil spolkovému ministrovi hospodářství Karl-Theodorovi zu Guttenbergovi v Berlíně plán na ozdravení Opelu.

"Italský plán je zajímavý. Podrobně se s ním seznámíme," prohlásil podle agentury Reuters ministr zu Guttenberg. Dodal ale, že Marchionneho plán, k jehož podrobnostem se odmítl blíže vyjádřit, se neobejde bez státní kapitálové injekce v hodnotě pět až sedm miliard eur.

Spolková vláda na oplátku žádá "maličkost" - zachování dosavadních pracovních míst v německých závodech Opelu. Celkem v nich pracuje na 25 tisíc lidí.

Muž, který se osvědčil

Akcionáři Fiatu posadili Marchionneho do ředitelského křesla v červnu roku 2004. V onom roce společnost ještě prodělala 800 milionů eur a úhrnná ztráta Fiatu za období 2001 - 2004 se tak prohloubila na 8,5 miliardy eur, shrnuje server Spiegel Online.

Usměvavý nový šéf po dohodě s odboráři po svém nástupu poslal asi dva tisíce lidí z řad středního a vyššího managementu do předčasného důchodu. Podařilo se mu mimo jiné výrazně zkrátit dobu vývoje nových vozů.

Marchionne tak splnil to, co italští experti při jeho nástupu nazvali "missione impossibile". Manažerovi, který měl nulové zkušenosti s řízením automobilky, totiž věřil málokdo.

Ale Marchionne si z předchozích zaměstnání u hliníkárny Algroup a švýcarské auditorské firmy SGS přinesl kromě jiného tvrdý tah na efektivnost. Rušil pracovní místa, skupoval partnerské firmy i konkurenty. A přitom si dokázal zachovat dobré vztahy s italskými odbory. Návrat Fiatu k zisku v roce 2006 oslavil po svém. Začal místo saka nosit obyčejný svetr.