- V krizi máte šanci naučit se lépe komunikovat
- Intrikaření se daří pouze na pracovišti, kde to šéf toleruje
Krize na pracovišti přispívá k tomu, že se každý rychle "vybarví". Týmový duch se udrží ve firmách, kde kolegiální chování patří k firemní kultuře. Lidé se naučili, že problém zvládnou spíše společně než intrikařením.
Když se začne propouštět, atmosféra zhoustne. Připomíná reality show, kde je napětí založeno na tom, jak se zbavit nejslabšího.
"Manažer musí informace, které dostává, ověřovat. Nespokojit se s tvrzeními ve stylu "slyšel jsem, že kolega Novák nedělá svoji práci dobře" nebo "ta nová kolegyně nerespektuje naše firemní hodnoty"," vysvětluje Martin Paták, personální ředitel firmy Cleverlance Enterprise Solutions. Otevřenost je zásadní prevence před pletichařením.
Je rozdíl, když někdo upozorní na chybu kolegy, aby se zvýšila kvalita služeb, a udělá to diskrétně bez postranních úmyslů. Co si myslet o někom, kdo na chybu upozorňuje především šéfa, aby předvedl, že je on sám nejlepší? Nebo nadřízeným podsunuje myšlenku na to, koho by bylo vhodné propustit? Co se samozvaným "spravedlivým"? "Domluvit se s kolegy a získat co nejvíce spojenců. A přesvědčit nadřízeného, aby propustil spíše nevychovaného kolegu," říká s nadsázkou David Gruber, lektor a autor populárních knih o komunikaci.
Vyberte si přístup ke krizi
Při zhoršení mezilidských vztahů má každý člověk volbu, jak se k "blbé náladě" na pracovišti postaví. Co se stane, když zvolíte pesimismus? Kdo by nezažil situaci, kdy jej napadlo: "No to je hrůza - jak se ti lidé podrážejí, to snad není pravda." Podle Davida Grubera si tak k vnějšímu stresu přidávají zbytečně ještě vnitřní stres.
"Deptat se a dělat vše pro to, abyste náročnější pracovní komunikaci zvládli hůře, v horší pohodě, horší kondici, s horším výsledkem, je stejné, jako by vám násilník zlomil ruku a vy byste si v reakci na to sami zlomili také druhou," vysvětluje David Gruber. Sobě i týmu tak uškodíte dvojnásobně.
Co je ve hře, když se k lapáliím postavíte optimisticky? Každá krizová situace má řadu pozitiv. Máte šanci naučit se lépe komunikovat. "Tomu se nikdo nenaučí v hospodě - tam je každý přátelský. Když se láme chleba, je možné zkoušet různé postupy, mapovat reakce druhých a učit se z nich," vysvětluje David Gruber.
I kdyby to bylo jen metodou "pokus-omyl", je to pořád lepší, než se nenaučit vůbec nic. Můžete třeba pozorovat okolí, vybrat si lépe spolehlivé partnery pro další projekty nebo si jenom uvědomit, před kým si "nepouštět pusu na špacír".
Studovat lze také z odborných knih, které se věnují tvořivému řešení konfliktů. Řada z nich představuje strategie, jak řešit "blbou náladu" a konflikty. Například se z nich dozvíte, jak řešit střety s podřízenými. Poznáte, že u každého konfliktu lze vystopovat jeho začátek, vrchol a odeznění. (viz box dole).
Šéf udělá dobře, když si uvědomí, že neřídí skupinu stejných lidí. Každého "vytočí" něco jiného. Martin Paták doporučuje pracovat s typologií lidí. Všímá si, kdo preferuje například spíše napsané informace. Na jiné "zabere", když je osloví osobně. Jiní potřebují k pochopení obrázek nebo schéma.
Když se ve firmě komunikuje pouze jednostranně, hrozí, že lidé si informace vyloží různě. A snáze pak dojde ke konfliktu.
Bez motivace chřadneme
Někdy se šéfové chovají podle zažitých šablon z dětství. Když se nedaří, nezapomenou spílat svým podřízeným jako neposlušným dětem. Jenže podle psychologů a koučů tento postup absolutně nefunguje.
Když má firma uspět, potřebuje povzbuzovat, ne zastrašovat. "Stanovujte si postupné cíle a radujte se společně z jejich dosahování," říká Eva Pešková, provozní a personální ředitelka firmy Servodata.
Podle ní je v krizi potřeba více než jindy používat všechny způsoby motivace. "Teď nemluvím o finanční motivaci, ale hlavně té osobní. Každý rád slyší pochvalu a potřebuje ocenění své práce," vysvětluje. Podle jejích zkušeností musejí jít šéfové sami příkladem.
V těžkých dobách se více než jindy ukáže, zda je manažer také lídr a má přirozenou autoritu. Jestli dokáže motivovat tým k vyšším výkonům.
