Fobie je strach z věcí nebo situací, který si sice uvědomujeme, ale nedokážeme ho potlačit vlastní vůlí. Wikipedie uvádí seznam celkem 204 různých, často mimořádně bizarních druhů fobií. Postrádá však fobii dnes nejfrekventovanější: strach z krize šířící se už beztak ponurou zimní krajinou a které dělají zdarma marketing všechna média.

Strach se šíří a řadový zaměstnanec stejně jako manažer či milionář si klade otázky, které zatím žádný ekonom, analytik nebo jiný odborník nezodpověděl: Jak bude krize vypadat, až dorazí do naší satelitní Visteria Lane? ("lepší" čtvrť v proslulém seriálu Zoufalé manželky, pozn. red.) Jako ošklivá příšera, která nám z našeho drátěného vozíku začne v oblíbeném nákupním středisku vyhazovat všechno kromě chleba a bůčku? Budou personální ředitelé vyžadovat na pracovní pozici popeláře MBA, nebo alespoň státní zkoušku z angličtiny? Bude si moci Šárka se Standou dovolit letět na svou floridskou chalupu lepší třídou než turistickou? Nebudeme muset přerušit nebo nedej bože vzdát závody o větší auto, lednici, bazén, poprsí a nevím co ještě?

Konkrétní průběh krize nám zatím nikdo není ochoten přiblížit. Dělíme se na dva tábory: jedni hledají viníka, druzí optimisticky hovoří o virtuální krizi, která nás zcela jistě obejde milosrdným obloukem. Není ale pochyb o tom, že i našimi obavami platíme daň za integraci do evropských ekonomických struktur. Může se tak snadno stát, že mnohým z nás přinese nejbližších pár měsíců dostatek času k zamyšlení nad některými záhadami, které jen zdánlivě se současnou krizí zcela nesouvisí. Jak je možné, že úroveň absolventů některých vysokých škol dosahuje téměř úrovně čerstvých maturantů? Proč kyvadlo na pražské Letné jako symbol našeho předsednictví Evropské unii již dvakrát zkolabovalo a bude se opravovalo tři týdny?

Dotkne se krize také "podnikatelů", kteří za pár tisícovek vypracují jakoukoliv diplomovou nebo seminární práci? Co čtou po večerech někteří vysokoškolští pedagogové, že tyto prefabrikované kompiláty neodhalí? Proč jenom málokterý prodavač rozumí tomu, co prodává a ještě se tváří nepřátelsky? Jak zlaté budou zlaté padáky, které se možná již brzy začnou snášet z manažerského nebe? A jak bude, až krize skončí?

To už přesahuje představivost personálního poradce. Mohla by to být výzva pro prognostický ústav, aby nám jako tolikrát v minulosti představil budoucnost v realistických barvách. Ale možná se nás svou nečinností jen snaží uchránit před další roztomilou fobií. Říká se jí xerofobie, strach z vystřízlivění.

Autor je majitelem personální agentury Hofírek Consulting


Miroslav Hofírek, majitel personální agentury, doufá, že lidé začnou myslet i na něco jiného než na mamon.