Autor je vedoucím partnerem PricewaterhouseCoopers ČR pro poradenské služby


Na začátku roku 2009 jsme se rozhodně nenudili. Češi se konečně stali nejdůležitějším národem v Evropě, oslavili to Entropií a každý z evropských národů si mohl vychutnat (po svém samozřejmě) český smysl pro humor. Plyn z Ruska nakonec po všech peripetiích začal zase na nějakou dobu proudit. V Americe se stal prezidentem první Afroameričan (a nechtěl bych být v jeho kůži, když si uvědomím, co všechno se zavázal vyřešit). Náš pan prezident v Davosu pro změnu zase znovu a opět neuznal globální oteplování - a to neříkám ironicky, neboť jako vystudovaný fyzik vím, že interpretace krátkých časových řad může být nejednoznačná...

Nicméně jako člověka z podnikatelské sféry, i když konzultantské, mě zajímá, jak bude probíhat současná finanční a ekonomická krize. A nejnovější průzkum společnosti PricewaterhouseCoopers mezi řediteli firem z celého světa ukazuje, že důvěra v ekonomiku a její další výhledy je nejnižší od roku 2001, kdy byl tento průzkum zahájen.

Téměř každá firma bude zasažena sníženou poptávkou a většina společností bude řešit otázku správného počtu zaměstnanců. Je proto zajímavé, že mezi oblastmi, které ředitelům působí starosti, je dostatek - či spíše nedostatek - kvalifikovaného personálu. A v této souvislosti přiznává více než 60 procent generálních ředitelů, že mají problém se získáním a začleněním pracovníků mladé generace.

Ze své osobní zkušenosti si zřetelně uvědomuji, jak se postupně měnilo očekávání nastupujících konzultantů. V devadesátých letech to byla, podle sociologů, ještě generace X, která se snažila tvrdě pracovat, postupovat kupředu a zajistit si slušné postavení a příjmy. Byli schopni leccos obětovat a pracovat hlavně pro firmu.

Koncem devadesátých let a s příchodem nového tisíciletí se začala situace měnit. Začali přicházet sebevědomí mladí lidé, generace Y. Tito lidé věděli úplně přesně, co chtějí, využívali zkušenosti svých rodičů, často strávili několik měsíců na zahraničních univerzitách a jejich jazykové schopnosti o řád předčily znalosti předchozí generace.

Prestižní zaměstnání u mezinárodní firmy a všechny výhody, které jim firma nabízela, brali jako samozřejmost a požadovali stále více, někdy až na hranici toho, co bylo únosné a podložené skutečnými znalostmi uchazečů. Musím říci, že finanční požadavky lidí, kteří mohli nabídnout pouze excelentní jazykové schopnosti a vysokou míru sebevědomí, mi někdy připadaly přehnané. Na oplátku chtěli odvádět maximálně práci, která se po nich chce, ale ne o moc více. Změnila se doba a generace a bylo to vcelku logické. Ekonomika rostla a kvalitních konzultantů byl nedostatek.

V dnešní době a ekonomické situaci je hlavním imperativem flexibilita. A tím myslím flexibilitu na straně zaměstnavatele i zaměstnance. Zaměstnavatel musí samozřejmě zvažovat krátkodobé i dlouhodobé plány a optimalizovat náklady, nicméně by si měl uvědomit, že tato krize dříve nebo později skončí a bude třeba být připraven na další expanzi. Zaměstnanci by si měli uvědomit, že tím, že budou flexibilní, sice mohou krátkodobě ztratit, ale - a to je nejdůležitější - zachovají si perspektivu do budoucna.

A co to vlastně znamená pro generaci Y? Myslím, že si uvědomí, že je třeba mít realistická očekávání, a vrátí se svým způsobem na zem. V tom, doufám, může být tato krize celkem přínosná.

Související