- V období krize není ostuda mírně sestoupit a později se opět vyšvihnout

- Manažer musí vědět, že žádný post nemá navěky


Vněkterých oborech nemohou být personalisté tolerantní k profesním výpadkům. Týká se to hlavně vysokoškoláků v dynamicky se rozvíjejících odvětvích. Jsou jimi například informační technologie, medicína nebo výzkum. Dnes bychom ale těžko hledali obor, který se rychle nerozvíjí. "Čím vyšší jsou nároky na kvalifikaci, tím rychleji člověk ztrácí s oborem kontakt," říká Karel Bröckl, psycholog zaměřený na pracovní a personální poradenství.

Zůstat, nebo změnit obor?

V krizi se počet míst dramaticky snižuje. A odborník často stojí před volbou. Zůstat v oboru, nebo přejít jinam? Není ostuda vzít nižší pozici v branži? Snazší situaci má manažer, jehož schopnosti jsou přenositelné skrze obory. Ale pokud jde o úzce zaměřeného specialistu, pauzy mu spíše uškodí. Mohou ho navždy "odstředit" od toho, co umí. "Například v bankovnictví není mnoho míst na nejvyšší úrovni. Pokud přijde manažer o post, musí vyčkávat, než se něco vyskytne," říká Ivan Černohorský, headhunter z firmy CV Partners.

Když někdo přijde o místo a chce zůstat v oboru, doporučuje mu Ivan Černohorský držet se jej alespoň "drápkem" a neztratit kontakt. Jeho přesvědčení posílil příklad jednoho vrcholového manažera významné banky. Kvůli chybě podřízených dobrovolně odstoupil a přešel na nižší odbornou pozici. "Manažer v bankovnictví totiž musí být schválen dozorčím orgánem. A on nemohl pokračovat na úrovni, kde byl předtím, tedy v představenstvu," vysvětluje Ivan Černohorský. Vzal místo na odborné pozici v malé bance o úroveň níže. Po dvou letech se vyšvihl opět do představenstva.

Kdyby tehdy nevzal nižší pozici, dal si pauzu, což si mohl dovolit, pravděpodobně by se nikdy zpátky nedostal. "Je důležité neztratit tu "niť", protože vývoj v bance je razantní," radí Ivan Černohorský.

Záleží také na tom, jak člověk svůj přestup umí okomentovat. "Pokud odejde z prestižního místa ekonoma do menší firmy, která se rozjíždí, protože chce třeba studovat, tak si to umí obhájit," myslí si Jana Skálová ze společnosti LMC, která provozuje pracovní portál. "Není to dobré u lékařů, pokud si nezvyšují kvalifikaci. Pokud je výpadek delší než dva roky, tak se jim hůře vrací." Podle Jany Skálové je v krizi mnohem těžší vrátit se na stejnou kariérní příčku. "Před pár měsíci talenty nebyly a firmy nevěděly, kde je brát. A tak člověku, který cestoval třeba dva roky po světě, klidně nabídli prestižní místo," říká. Dnes už bude muset obhájit, kde byl, proč tam šel a jakou hodnotu přináší do firmy.

"Záleží na tom, jak člověk svoji zkušenost prodá. Neměl by se omlouvat," myslí si Helena Liška z poradenské firmy Mazars. "Působí vždycky lépe, když člověk vypadá, že je to on, kdo ovlivňuje svoji kariéru, než když se nechal vyhodit a vzal to, co na něj zbylo."

Jsou případy, kdy se uchazeč vzdává vyšší pozice, protože chce mít čas na rodinu. "Je to legitimní důvod," říká Ivana Krupičková, personální ředitelka firmy Cutisin a viceprezidentka Klubu personalistů ČR. "Pokud zájemce projde pohovory, je věrohodný, tak jej přijmeme. Po čase mu však nabídneme možnost kariérního rozvoje po manažerské nebo odborné linii," říká Ivana Krupičková. Podle ní zaměstnanci, kteří dostanou šanci, bývají k firmě loajálnější.

Zkouškami manažer zraje

Jakákoli krize, kterou člověk úspěšně překoná, jej posílí. "Manažer si také jasněji uvědomí, že žádný post není jistý," říká psycholog Karel Bröckl. Je pak lépe připraven na to, že se něco podobného v budoucnosti může klidně znovu zopakovat.

"Krizi zvládne lépe ten, kdo má dobré profesní sebevědomí. Ne-vnímá totiž situaci jako znehodnocení své osoby, ale jako výsledek souhry mnoha okolností. Ví, že na jeho profesních kvalitách se ale nic nemění," vysvětluje Karel Bröckl. Takový člověk má větší šanci se uplatnit jinde, protože působí na okolí daleko pozitivněji.

V některých případech lze z práce mimo obor udělat přednost. To platí zejména u mladších uchazečů, kteří chtějí získat zkušenosti. "Motivací je v takovém případě osobní rozvoj a ten se vždy vysoce cení," říká Karel Bröckl.

Typickým příkladem je studium cizího jazyka. "Když někdo uvede tento důvod, interview vedeme klidně v cizím jazyce," říká Ivana Krupičková. Uchazeč se může předvést a zároveň prokázat svou důvěryhodnost.

S porozuměním mohou být personalisty hodnoceny situace, kdy je důvodem přijetí "podkvalifikované" práce překonání dočasných životních komplikací - přestěhování, náhlá ztráta zaměstnání nebo péče o člena rodiny. Předností takového člověka je kromě odbornosti také jeho lidská zralost.

Související