Téměř dva týdny bez ruského plynu Česko zasáhly méně bolestivě než řadu jiných evropských zemí. Přesto mají politici jasno: země musí plynovou závislost na Rusku snížit. "Musíme přijmout opatření na posílení nezávislosti na Gazpromu, abychom nebyli vystaveni každodennímu riziku podobných výpadků, jaké jsme zažili teď," prohlašuje ministr průmyslu Martin Říman.
Je to těžký úkol. Efekt většiny chystaných opatření závisí více či méně na blahovůli Gazpromu. Anebo jde o drahé plány, jež by nakonec museli zaplatit spotřebitelé. Jaké léky na plynovou závislost se vůbec Česku nabízejí?
1. Víc trubek ze západu
Do dvou let má Česko získat lepší napojení na plynovody v západní Evropě. Umožní to nový domácí plynovod Gazela, který se za deset miliard korun chystá stavět RWE Transgas Net. "Fungovat by mohl kolem roku 2011," říká mluvčí Martin Chalupský.
Gazela se napojí na německé sítě, a mohla by k nám tedy dopravovat víc plynu třeba z Norska. "Norské zdroje ale nejsou neomezené, nenahradí 300 milionů kubíků, které denně proudí přes Ukrajinu," upozorňuje Říman.
Z Norska pokrýváme čtvrtinu spotřeby plynu a těžko to bude někdy o moc víc. Produkce norské těžařské firmy StatoilHydro sice stoupá, navýšení těžby je ale už předem zahrnuto do dlouhodobých, až na třicet let uzavíraných kontraktů. Jiné významné zdroje kontinentální Evropa nemá.
Gazelou tak poteče opět hlavně ruský plyn, dopravený do Evropy novým plynovodem NordStream, který povede pod Baltem. Jedním z jeho hlavních investorů je Gazprom.
2. Více zásobníků
Česko přečkává krizi relativně dobře hlavně díky solidním rezervám plynu v osmi podzemních zásobnících. Jejich kapacita se má do roku 2013 zvýšit. I když jde o miliardové projekty, chystá se nové zásobníky stavět hned několik investorů. Jen RWE Transgas chce do zvýšení skladovací kapacity vložit sedm miliard korun.
Nové úložiště chce budovat firma Česká plynárenská, jež obchoduje s norským plynem. Na jižní Moravě chystá nový zásobník KKCG Karla Komárka. O vlastním zásobníku uvažuje i gigant ČEZ.
Jenomže většina projektů počítá opět s ruským plynem. Na projektu zásobníku KKCG se má Gazprom i finančně podílet.
3. Zákon o rezervách
Se zvýšením plynových zásob počítá i nová státní energetická koncepce, kterou právě připravuje ministerstvo průmyslu. Její návrh, který mají HN k dispozici, jako jedno z nových opatření doporučuje "zajistit legislativu pro nový druh strategické rezervy zemního plynu a naplňovat je způsobem dohodnutým v Evropské unii".
"V rezervách se sice bude skladovat hlavně plyn od Gazpromu, ale i tak by to riziko výpadku snížilo," říká Říman. "Pořád je jistější, když je víc plynu doma, než když musíme čekat na jeho každodenní přísun rourou."
Skladování plynu je ale hodně drahé. Nezvedne ceny pro odběratele? "Každá pojistka něco stojí!" odpovídá na tuto otázku Říman. Podle jeho představ by se o náklady na povinné skladování měly dělit soukromé plynárenské firmy se státem. Zákazníci se většímu či menšímu dopadu těžko vyhnou.
4. Kapalný plyn
Stále víc evropských zemí nakupuje plyn ve zkapalněné podobě. Takzvaný LNG se na kontinent vozí v námořních cisternách, v terminálech na pobřeží se opět zplynuje a do vnitrozemí putuje plynovody. Dopravovat se ovšem teoreticky dá i kamiony.
"Jen Británie si postavila terminály na kapalný plyn, které pokrývají 40 procent její spotřeby. Vozí jej loděmi z Kataru, Nigérie, Trinidadu, Egypta..." popsal strategii, na kterou bychom se měli zaměřit, v rozhovoru pro HN velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. I ministr Říman tento lék doporučuje: "Střední Evropa musí uvažovat o zkapalněném plynu. Umožní to zásobování z Egypta, Alžírska, Trinidadu... Předpokládá to budování nových plynovodů. Je to drahé, ale v době krize musíme hledat všechna řešení."
Lidé z plynárenské branže však toto nadšení mírní: "Z ekonomických důvodů je LNG pořád řešením vhodným jen pro přímořské státy," řekl Martin Chalupský z RWE Transgas. Technologie na zkapalnění (případně opět zplynování) LNG přijdou podle lidí z oboru na desítky miliard eur.
5. Spásné Nabucco
Řešením pro střední a jižní Evropu by mohl být i nový plynovod Nabucco, který má do regionu přivádět 30 miliard kubíků plynu ročně z oblasti Kaspického moře, Střední Asie a Blízkého východu.
I ten má ale zásadní háček: počítá hlavně s plynem z Turkmenistánu, Ázerbájdžánu či Kazachstánu, kde plynárenské obchody ovládají opět Rusové v čele s Gazpromem. A tomu se projekt samozřejmě nelíbí. Své středoasijské partnery se bude snažit udržet pod kontrolou. Včera vystoupil v Bruselu Recep Tayyip Erdogan, premiér Turecka, jednoho z hlavních iniciátorů Nabucca. Zdůraznil, že plynovod nebude mít zdroje, nepřijme-li Evropa z politických důvodů jako partnera i Írán. A navíc pohrozil, že nebude-li unie ochotnější k přijetí Turecka za člena, přestane jeho země Nabucco podporovat.
Jaké je hlavní poučení z plynové krize? "Evropa musí začít okamžitě pracovat na nové energetické politice," shrnuje Říman. "Bez účasti Gazpromu se to ale neobejde," dodává jedním dechem.
