Školy i předškolní zařízení v jihoizraelských městech včera zůstaly stejně jako v minulých dnech zavřené. Tamní obyvatelstvo s napětím sleduje nálety na pásmo Gazy, odkud každodenně na Izrael dopadají rakety. Za čtyři dny bojů čtyři z Izraelců zahynuli. Kromě nich ale také více než 300 Palestinců. Vzhledem k tomu, že muslimští radikálové stále zdokonalují svou raketovou výzbroj, žije teď v dosahu raket 650 000 Izraelců, tedy desetina populace židovského státu.

Nejblíže pásma Gazy je Sderot, na nějž dopadají rakety každodenně. "Na toto jsme čekali osm let," říká s upokojením jeho třiatřicetiletý obyvatel Victor Turdžeman. Od roku 2001 Sderot zasáhly tisíce raket, zabily tam osm lidí, několik set osob zranily a ze života tamních obyvatel učinily peklo. Turdžemanovy čtyři děti jsou trvale vyděšené, bratra postihl po jedné z explozí infarkt, rodinný dům byl poničen. "Měli bychom na ně útočit, dokud nebudou prosit o slitování. Co se mě týče, měla by být smetena celá Gaza," říká Turdžeman k pásmu Gazy.

Nově se do doletu palestinských raket dostal také Aškelon a jeho 120 000 obyvatel. "Je to naprosté šílenství, zničilo to náš každodenní život. Kde spím? Co mohu dělat se svými dcerami?" říká třiatřicetiletá matka dvou dětí Alona Darová, která si vzala volno v práci, aby mohla pomoci postarat se o 15 dětí svých kolegů v jednom z aškelonských krytů.

Varovný systém byl zaveden i do dalšího velkého jihoizraelského města, Beerševy. Ti, kdo tam žijí, si mají připravit kryty a cvičit se pro případy pohotovosti. Hlavní článek v místním listu včera nesl název Otevření krytů. Ortal Levyová má dvě děti a dosud nikdy si nepřipustila, že by se Beerševa mohla dostat pod palestinskou palbu. Teď si do krytu přenesla telefon a udělala prostor pro lůžka.

Ani dvaašedesátiletá Mazal Ivgiová si neuměla představit Beerševu pod palbou. "Jakmile ale přilétne první bomba, budeme si muset na novou situaci také zvyknout," přiznává.

Sderotský starosta David Buskila ví, že se 24 000 Sderoťanů stále bojí o životy, ale na druhé straně jsou prý šťastní, že se konečně něco děje. "Cítili jsme se dlouho opuštěni, nikdo si našeho zoufalství nevšímal. Bylo to, jako bychom ani nepatřili k Izraeli. Teď máme pocit, že nás armáda konečně opravdu chrání," řekl.