profil
Naprostá satisfakce. Jaroslav Palas své zvolení hejtmanem Moravskoslezského kraje nemůže vnímat jinak.
Před třemi lety musel s ostudou opustit post ministra zemědělství, především kvůli kauze firmy Setuza. Je spojen i s rozpoutáním chaosu v obří státní firmě Lesy ČR. V roce 2006 ho dokonce předsednictvo sociální demokracie vyřadilo z moravskoslezské kandidátky do parlamentních voleb.
Dnes je šestapadesátiletý Palas zpět, na druhém vrcholu kariéry. Svým způsobem symbolicky uzavírá i svoji dosavadní politickou anabázi: vytváří krajskou vládu s komunisty, s "rodnou stranou", do níž vstoupil roku 1981.
Kdo nakonec vyhořel?
Sám Palas zatím svůj comeback veřejně příliš nekomentuje. "Já vás teď nepotřebuji, vy potřebujete mě. A bavit se s vámi nebudu," sdělil i HN na opakované žádosti o vyjádření ke všem událostem, jež hýbaly jeho profesním životem.
"Zvolení hejtmanem cítí nepochybně jako obrovské osobní zadostiučinění. A časem může mířit v politice ještě dál," míní ovšem Miroslav Toman, jehož si Palas kdysi přivedl na ministerstvo a udělal z něj svého nejvlivnějšího náměstka.
Po vyhazovu z ministerského křesla by na Palasovu další kariéru vsadil málokdo. Měl na krku nejen případy Setuzy a Lesů, ale pustil se do neúspěšného boje i ve vlastní straně. Tehdejšího partajního šéfa a premiéra Stanislava Grosse přirovnal k "vyhořelému palivu".
Ani Grossův nástupce Jiří Paroubek nebyl Palasovi nakloněn. Měl výhrady i proti jeho poslední kandidatuře v moravskoslezském kraji. Teď Paroubek situaci komentovat odmítá. Ale až do vítězství ČSSD v krajských volbách mu vadila hlavně Palasova účast v kauze Setuzy.
Nepřítel státu Pitr
Když Palas v roce 2002 usedl do ministerského křesla, byl mediálně úspěšný. Sportovně vyhlížející a aktivitou hýřící ministr byl oživením vůči svému předchůdci Janu Fenclovi, jenž před kamerou leckdy dlouhé vteřiny zvažoval jednoslabičnou odpověď.
Ale zanedlouho se stal Palas mediální hvězdou díky kauzám, v nichž figuroval.
Firma Český olej, ovládaná podnikatelem Tomášem Pitrem, díky Palasovi získala potají, bez jakékoliv soutěže, přes třetinu akcií přední potravinářské firmy Setuza. Pitr byl už v té době vyšetřován policií kvůli daňovým deliktům - později dostal skutečně pět let "natvrdo", a dodnes před nástupem do vězení prchá. Palas přitom prodejem státního balíku akcií Setuzy zákon neporušil. Ale postup za "naprosto nestandardní" označila většina ekonomů i značná část politiků. A Pitr byl tehdy v nemilosti u ČSSD i proto, že rozpoutal aféru o údajné korupci při privatizaci Unipetrolu. Paroubek nazval Pitra "nepřítelem státu".
Agentura a lesy
Další kauzou byla více než půlmiliardová zakázka na vytvoření platební agentury, rozdělující agrární dotace. Palasovo ministerstvo ji přidělilo firmě SAP bez standardního výběrového řízení. Ani tentokrát se neprokázalo porušení zákona: ministerstvo se odvolalo na časovou tíseň.
Případ státních Lesů se táhne dosud. Palas v roce 2003 přišel s tím, že zásadně vylepší předchozí jedenáctiletou praxi přidělování miliardových zakázek na lesní práce, které státní podnik Lesy ČR vypisuje.
Vzápětí se ukázalo, že strůjcem této "očisty Lesů" je jeho bývalý poradce, agent státní bezpečnosti Vojtěch Slówik. Následovala série neúspěšných tendrů, provázených podezřeními z korupce, věc šetřila i Evropská komise. Kvůli chaosu v Lesích má teď Česko na krku i dvě mezinárodní arbitráže, v nichž jde o bezmála pět miliard korun.
Férový chlap, nebo řezník?
Jak přitom Palase hodnotí lidé, kteří s ním v jeho ministerském období přišli do styku? "Je to přímý, férový člověk. Než se pro něco rozhodl, vyslechl i jiné názory. A po příchodu na ministerstvo nedělal - na rozdíl od jiných ministrů - žádné čistky," vzpomíná jeho tehdejší náměstek Toman, syn předlistopadového ministra zemědělství, dnes prezident Potravinářské komory.
Zcela opačnou zkušenost má Jiří Oliva, jehož Palas před pěti lety na hodinu vyhodil z postu šéfa státních Lesů. "Jeho personální praktiky si v ničem nezadaly se stranickými čistkami sedmdesátých let. Změny téměř s nikým neprojednával, mně dluží vysvětlení dodnes. Stejnou zkušenost mají například tehdejší ředitel Státní meliorační správy, Povodí Vltavy, Povodí Moravy, Národního hřebčína v Kladrubech," tvrdí Oliva. Nad Palasovým comebackem kroutí hlavou.
Halali
Dnes Palas vládne nejlidnatějšímu kraji v Česku, opět bude spolurozhodovat o miliardách korun. Jak se mu to povedlo?
"Podařilo se nám rozbít mýtus ODS v kraji. Vysvětlili jsme lidem, že jeho prosperitu zajistily vlády sociální demokracie," sdělil Palas Frýdecko-místeckému a třineckému deníku.
"Měl naprosto nekonkrétní, jen bořitelskou kampaň," prohlásil zase zhrzený odstupující hejtman ODS Evžen Tošenovský.
O příčinách drtivého vítězství ČSSD v celé zemi diskutují politologové, jednoznačné odpovědi se možná nedočkáme. Ale dílčí příčiny v Palasově případě se dají vystopovat. Prvotním předpokladem je "splachovací" charakter české politiky. I když průšviháře strana vyhodí dveřmi, vrací se jí oknem. Příkladů z ČSSD je víc: například Milada Emmerová vyhořela v úloze ministryně zdravotnictví - a teď bude hejtmankou na Plzeňsku.
Palasův bezpostřední nástupce v ministerském křesle Petr Zgarba byl s ostudou "odejit" po kauze Pozemkového fondu, kdy se spekulanti s parcelami obohatili o miliardy. A vzápětí se Zgarba ocitl opět na kandidátce strany, a poslancuje.
Palas sice na delší dobu z politického výsluní zmizel - ale "schoval" se dobře". Stal se šéfem Českomoravské myslivecké jednoty. Jakéhosi státu ve státě, který má na sto tisíc členů, a třeba i vlastní pojišťovnu Halali. Poslanci i byznysmeni v Česku stále "upečou" víc dohod na honech, než na golfu.
"Nevidím důvod, proč by inženýr Palas neměl zůstat předsedou jednoty i nadále. Jde o nevládní neziskovou organizaci," říká jednatel jednoty Jaroslav Kostečka.
Zároveň Palas neztratil přízeň šéfa moravskoslezské ČSSD, vlivného poslance Lubomíra Zaorálka. Díky němu se na kandidátku vůbec dostal. A díky přízni voličů pak mohl Palas konstatovat: "Věděl jsem, že volby vyhrajeme. Jen jsem netušil, že o tolik."
