Je to asi rok, co známému muzikantovi Davidu Kollerovi zazvonil mobil. "Nechcete s námi natočit cédéčko pro děti? A vyjet s ním na turné - když už teď nemáte tu kapelu Lucie?" Ten druhý telefon držel David Dvořák, vlastně téměř neznámý režisér, herec a textař, který si s kamarády usmyslel, že natočí desku dětských písniček. Ale pozor: "jiných" písniček – ne těch, kde se opakují žvatlavé refrény a dokola hraje vlezlá melodie.

Zázrak se stal: hvězda Koller souhlasila – a s ním i několik dalších známých hudebníků. Zrodil se Kašpárek v rohlíku, divadelní představení, série koncertů a cédéčko v jednom. Dodnes tuhle show viděly nebo slyšely tisíce lidí, písničky z ní hrají rádia a z Kašpárka se stal fenomén dětí i rodičů. "A přesně to jsme chtěli – propojit dětské a dospělácké světy, aby se bavily společně," říká šestatřicetiletý David Dvořák, hlavní mozek Kašpárka a autor většiny textů.

A jestli jste o Kašpárkovi ještě neslyšeli, můžete počítat s tím, že ho po prázdninách vaše děti přinesou ze školy.

Punk? Ano - lahví do hlavy

Někdy se taková věc může zrodit úplně nenápadně – třeba jako blbnutí pro vlastní děti. To si třeba se známými postavíte na louce velký cirkusový stan a týden v něm o prázdninách hrajete dětem scénky, zpíváte písničky a vymýšlíte potrhlé hry – třeba závody v holínkách naplněných vodou.

Když tohle začal David Dvořák se svými kamarády dělat, měl už toho za sebou hodně: v jednadvaceti ho radní v Kolíně jmenovali ředitelem tamního divadla, několik let pořádal festival na počest kolínského rodáka, zakladatele pantomimy Jeana Gasparda Debureaua a navrch režíroval a hrál v amatérském divadle.

A s recesistickou kapelou Ubožáček, v níž nikdo neuměl na nic hrát a songy vznikaly přímo na pódiu, to s trombonem v ruce dotáhl až na známý festival Rock for People – a to dokonce před vystoupení punkové legendy Dead Kenedyes. No, žádný úspěch: jeden z tisíců diváků, naštvaný na tu hrůzu na pódiu, tehdy pěkně punkově trefil Dvořáka do hlavy plastovou lahví.

Popelář jako strejda Jára

Divadlo se ale rozpadlo, kapela přestala hrát a Dvořák se věnoval práci, svým třem dětem a reklamní agentuře. Až přišla nabídka od kamaráda z Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, aby napsal představení pro děti.

Jak na to? Právě přes vlastní děti. "Děti rády zpívají a já už jsem vyčerpal repertoár, který jsem byl schopen zvládnout - od lidovek až po hip hop. A při tom jsem zjistil, že nejsou písničky pro děti. Řekl jsem si: pojďme to představení udělat tak, aby si ty písničky mohl každý přivézt domů a děti by si je mohly zazpívat," vypráví Dvořák.

Napsal několik dalších textů, s některými pomohli sami herci, s muzikou zase přátelé hudebníci, hlavně Ondřej Pečenka. Vznikly divadelní scénky pospojované písničkami ušitými podle originální teorie: děti chtějí zajímavou muziku, texty s příběhem a zároveň trochu praštěné – a když tohle všechno písničky budou mít, pustí si je s dětmi rádi i dospělí. A protože je to tak trochu ulítlé, jde vlastně o takový dětský punk, neboli "bejbypank".

Úspěch představení byl velký, takže co dál? Ano, natočit cédéčko. S drzostí amatéra, který neví, jak na to, začal Dvořák obvolávat známé muzikanty. Souhlasili nejen David Koller, ale i zpěvák Márdi z Vypsané fixy, Blanka Šrůmová z Tiché dohody a pro koncertní verzi i Milan Cais, zpěvák Tata Bojs.

David Koller: Užívám si to

Na desku se dostalo dvanáct písniček: třeba o ztraceném kravím stádu, které žije na zpěvákově hlavě – a pak nemá být plešatý. Nebo smutný příběh nešťastného Kena, který si nechce vzít panenku Barbie ("Já se nechci ženit, na fotkách se křenit"). A také "Želvy" s hudbou od slavných Offspring o tom, jak dokážou děti zlobit.

Celý ansámbl pak vyjel na letní turné – v Kašpárkově městečku se točí limonáda, skáče se na trampolíně, spí s Kašpárkem v obří posteli a hraje se loutkové divadlo. "Děti se prostě také chtějí bavit jako my dospělí. Taky chtějí show, svoje hvězdy na pódiu," říká Dvořák.

"Já si to užívám, nikdy jsem pro děti nehrál," tvrdí David Koller. "Mám dvě malé děti, takže trochu sleduju, co se pro děti u nás nahrává. A tohle je úplně něco jiného." Kašpárek se sice prodává přes internet, zároveň je ale na "bejbypunkových" stránkách zadarmo ke stažení. A David Dvořák navrch stahovačům na přání pošle potištěné cédéčko, ať si desku vypálí. Takže opravdu žádný velký byznys, spíš naopak – zvláště když jedno Kašpárkovo městečko vyjde na 120 tisíc, které naštěstí platí sponzoři.

"Naplnil se náš předpoklad, že se na Kašpárka chytnou takoví ti aktivnější rodiče, kterým není jedno, co si děti pouštějí v autě, když se jede na výlet," říká Dvořák. V hlavě má další nápad, který už začíná vznikat: neobvyklé televizní Zpívánky, kdy lidovku bude zpívat rocková kapela nebo drsní rapeři. A když přijdou nápady, dostane Kašpárek příští rok na jaře druhý díl. Obvolávání známých muzikantů ale už asi bude snazší – už teď se prý někteří sami hlásí, že by chtěli na Kašpárkovi 2 hrát a zpívat.

080820_04.jpg
Související