Václav Havel se vrací k umění a přemítá o moci, napsal sobotní deník The New York Times v obsáhlém profilu bývalého českého prezidenta, někdejšího disidenta, dramatika Václava Havla.
Na okraj připomíná jeho dlouho očekávanou divadelní novinku Odcházení, "zpola životopisné learovské přemítání o svůdnosti moci", která má mít v září premiéru v Londýně a poté se má dostat i na jeviště ve Spojených státech. Poprvé byla uvedena letos na jaře v Praze.
Podle listu Havel trvá na tom, že je šťastný, když opustil politickou scénu a unikl bouřlivému životu, který ho, jak tvrdí, náhodou uvrhl do světla ramp.
"Chápu, že zejména při pohledu z dálky mohu vypadat jako nějaký pohádkový hrdina, který buší hlavou do zdi, dokud ji neprolomí, a pak vládne," cituje článek Havla. "Trochu se při tom červenám, protože znám své chyby. Na druhou stranu to nechci zesměšňovat, protože lidé takové příběhy potřebují," dodává.
Jednasedmdesátiletý exprezident vypadá podle autora spíš jako stárnoucí hippie než bývalý státník, i když se zdá uzavřený, křehký a poněkud podrážděný. S jiskrnýma, ale zapadlýma očima a šeptavým hlasem zdůrazňuje, že je připraven se vytratit z veřejného života. Jednomu z nejvíce oslavovaných disidentů studené války by se touha po neviditelnosti mohla odpustit, poznamenává deník.
"Měl jsem velmi dobrodružný život, ale ne proto, že mám dobrodružnou povahu nebo že bych toužil po životě plném dobrodružství. Osud to tak prostě chtěl," říká Havel. Zatímco Západ ho obdivoval, doma v České republice zůstává devatenáct let po pádu Berlínské zdi zdrojem rozpolcenosti, pokud ne přímo zášti, píše list. Cituje českého pravicového komentátora Bohumila Doležala, že "Havel poutal pozornost Západu tím, že říkal banální, kýčovité věci".
Takové "opovržení" pro postavu srovnávanou svého času s Gándhím může podle deníku pramenit z toho, že Havel, ač se sám stavěl k prezidentskému úřadu zdráhavě, byl u moci příliš dlouho. Český novinář Erik Tabery nabídl listu jiné vysvětlení. Čechům podle něho na Havlovi vadí, že nastavil nepříjemné zrcadlo jejich vlastním dějinám chronické pasivity. "Zatímco komunisté vládli 40 let, většina Čechů zůstávala doma a nic nedělala. A Havel něco dělal," říká Tabery.
Havel má svou teorii. "Jestliže se na někoho díváte dlouho a narážíte na něho často po večerech v televizi, začne vám to nakonec trochu lézt na nervy. Ta osoba vás začne nudit, zvlášť když opakovaně zastává menšinové názory."
Deník připomíná, že Havel nikdy nevstoupil do politické strany, avšak zapojil se do občanské politiky, a mohl tak zůstat "občanem Havlem". Ale i jeho obdivovatelé říkají, že snaha zůstat stranou domácí politiky byla naivní, podotýká list.
