Oděvní průmysl ve Spojených státech obchází strašák úpadku jednoho z jeho významných odvětví - výroby kravat. V době, kdy někteří uchazeči o zaměstnání přicházejí k přijímacím pohovorům obuti v plážových sandálech, to může být jen otázka času.

Při pohledu na dlouhou tradici nošení kravat v USA by se snad mohlo zdát, že tato ozdoba pánského krku nepůjde jen tak snadno zničit. Stačí se podívat na fotografie z období hospodářské krize 30. let minulého století, na kterých lze vidět muže s pečlivě uvázanými kravatami, jak stojí ve frontě na polévku. I hlediště baseballových zápasů bylo plné mužů s vázankami, a to i při nedělních zápasech. V letech hospodářského rozkvětu po druhé světové válce zaplňovaly chodníky v centrech velkých měst davy mužů v tmavých oblecích a kravatách, spěchajících do svých kanceláří.

Popularita pátečních dnů neformálního oblečení, kdy velké společnosti dovolují svým zaměstnancům přijít do práce v běžném oděvu, ale napomohla světlým sakům a rozhalenkám dostat se do pozice vhodného oblečení i na pracovištích, kde to bylo dříve nepředstavitelné. V 90. letech k poklesu významu kravat navíc přispěl i boom informačních technologií a nástup firem zaměstnávajících tisíce bezstarostných dvacátníků, pro které ovazování těsného kusu látky kolem krku postrádalo veškerý význam.

O zániku kravat se spekuluje již mnoho let. Příkladem, kam módní průmysl směřuje, může být i kniha světoznámého návrháře Gianniho Versaceho z poloviny 90. let se všeříkajícím názvem Muži bez kravat.

O možném konci kravat však mohou vypovídat následující fakta. V době největšího rozmachu výroby vázanek na začátku sedmdesátých let se jich v USA každým rokem prodalo 200 až 250 milionů kusů. V současnosti je to jen 50 milionů. Výzkum v domácnostech provedený Gallupovým ústavem odhalil, že v roce 2007 nosilo do práce každý den vázanku jen šest procent Američanů, zatímco v roce 2002 to bylo deset procent.

Jenže kravaty mají stále své horlivé zastánce a obdivovatele, kteří jsou do svého oblíbeného pruhu látky ochotni investovat nemalé prostředky.

"Mnoho lidí mi říká kravaťák," svěřil se Bob Smith, odstupující děkan Arkansaské univerzity. Ve svém šatníku má více než 400 vázanek, životně důležitých pro výkon svého povolání. Smithova sbírka ale nemá na více než tisíc kravat bývalého majitele továrny na vázanky Richarda Arutuniana z jižní Kalifornie.

Podle něj jsou všechny řeči o konci kravat nesmyslné, protože vázanka je jednoduše nenahraditelná. Vždyť o svém nositeli umí vysílat signály, a to jak k ženám, tak i k jeho kolegům a přátelům, prohlásil Arutunian.

Stále však existuje několik málo konzervativních ostrůvků v oceánu neformálního oblečení, kde je nošení kravat povinné. Pro právníky, finančníky a zaměstnance pojišťoven zůstávají obleky a kravaty znakem profesionála.

"Domnívám se, že výrazný vzestup obliby kravat je stejně pravděpodobný jako návrat korzetu do šatníku žen. Jestliže jednou osvobodíte tělo od kravaty či v případě žen od punčocháčů, můžete si je sice příležitostně vzít opět na sebe, ale nikdo nezačne dobrovolně nosit kravatu pět dní v týdnu," prohlásila Amy Klarisová, obchodní konzultantka firmy Kurt Salmon Associates.