Tato změna se týká vzdělávání, konkrétně rychle se měnícího poměru úrovně dosaženého vzdělání. Zatímco ještě před patnácti lety bylo dosažení vysokoškolského vzdělání považováno za vstupenku mezi desetiprocentní společenskou elitu, dnes se na vysokou školu dostane více než polovina každého populačního ročníku, což je asi 70 % všech maturantů. A toto číslo se má do roku 2015 zdvihnout až na 85 %. Protože to na vysokých školách vědí, snaží se této situaci přizpůsobit. Kardinální otázka tedy zní: co to znamená pro uchazeče?

Struktura uchazečů se mění, mění se často i povaha studia na VŠ


Na tuto otázku ovšem neexistuje jednoznačná odpověď. Podmínky vysokoškolského studia se nemění jen tím, kolik procent všech maturantů se na vysoké školy hlásí. Značný vliv mají i další faktory - změna struktury uchazečů o vysokoškolské vzdělání, významné rozšíření nabídky vysokoškolských studií a změna povahy vysokoškolského studia.

Jinými slovy, na české vysoké školy se hlásí jiní uchazeči než před deseti lety. Zatímco tehdy přicházela většina uchazečů z gymnázií, dnes převažují uchazeči ze středních odborných škol a dalších negymnaziálních středních škol. To samozřejmě znamená, že na vysoké školy přicházejí uchazeči, kteří ze svého předchozího vzdělání nemají tak dobrou všeobecnou vzdělávací průpravu, tedy znalosti v "klasických" předmětech, jako jsou matematika, dějepis nebo základy společenských věd.

Vzrostl také počet vysokých škol a zejména nabídka studijních oborů. Vedle tradičních vědních oborů se objevují nové, zejména tzv. "měkké" vědy (nebo spíše studia), a to hlavně v rozpínající se oblasti společenských studií. Nové studijní obory vznikají také následkem poptávky rychle se rozvíjejícího sektoru služeb. Tím pádem se mění také povaha vysokoškolského studia, které už neprodukuje jen budoucí vědce, lékaře, právníky a diplomované inženýry, ale také vyšší soudní nebo bankovní úředníky, specializovaný zdravotní personál a další prakticky a profesně specializované absolventy.A právě do těchto prakticky zaměřených oborů míří stále více uchazečů, což se projevuje v prvé řadě v přijímacích zkouškách.

Přijímací zkoušky ovlivňuje zájem uchazečů


Nabídka studia je v současnosti skutečně široká a pestrá, což je do velké míry reakce nejen na poptávku pracovního trhu, ale také na zájem uchazečů o určité studijní obory. A právě zájem uchazečů je tím hlavním, co udává ráz přijímacího řízení na vysoké školy, zejména nutnost konání přijímacích zkoušek a jejich náročnost.

Jakkoliv jsou přijímací zkoušky na VŠ pro maturanty stále strašákem, řada studijních oborů je přístupná zcela volně. To je dáno zejména tím, že zájem o tyto studijní obory nepřevyšuje jejich kapacitu, tudíž přijati mohou být všichni přihlášení. A nutno dodat, že řada oborů svou kapacitu ani nenaplní, což vede stále větší počet fakult k tomu, že prodlužují své přijímací řízení nebo vypisují jeho druhé kolo. Uchazeči tak mohou na řadu fakult podávat přihlášky ještě nyní a jejich přijetí závisí v podstatě pouze na dosažení maturity. Fakulta jim sama další překážky v přijetí neklade.

Vedle toho je však stále hodně fakult a oborů, které se musejí v přijímacím řízení vyrovnat s poněkud příjemnějším "problémem", tedy se zájem uchazečů převyšujícím možnosti fakulty. V takovém případě fakulta nastavuje třeba i několikakolové přijímačky, v nichž se snaží o uchazeči získat maximum možných informací, aby bylo možné rozhodnout o tom, kdo je pro dané studium vhodnějším kandidátem a kdo tedy bude přijat. Takový postup je samozřejmě správný, bohužel se však stává, že o přijetí do studijních oborů na fakultách, kam přijímají pouze zlomek uchazečů, rozhodují částečně nebo zcela mylná kritéria. A právě kritéria přijímacích zkoušek jsou tím, co dnes fakulty, často oborově shodně nebo podobně zaměřené, velmi odlišuje. Zatímco ještě před pár lety byly jiné než předmětové testy vytvářené přímo fakultními učiteli výjimkou, dnes je již pro více než polovinu uchazečů rozhodující, jaké prokáží studijní předpoklady v podobě schopnosti porozumění textu, logického myšlení nebo práce s kvantitou. V testech splňujících vysoké profesionální předpoklady.

Fakulta nedělá přijímací zkoušky


Typickým příkladem těchto fakult jsou fakulty zaměřené technicky nebo přírodovědně. Zájem o obory nabízené těmito fakultami je znatelně nižší než v případě humanitně zaměřených fakult a jejich studijní kapacity zůstávají často nenaplněny. Pochopitelnou reakcí je zrušení přijímacích zkoušek, které by mohly další uchazeče odradit. Jediným kritériem tak často zůstává složení maturitní zkoušky.

Situace na těchto fakultách však není tak jednoznačná. I tyto fakulty nabízejí studijní obory, o které je mezi uchazeči značný zájem, například obory zabývající se informačními technologiemi. V takových případech fakulta do těchto oborů buď přijímací zkoušky koná, nebo volí další kritéria přijetí, například dosažení určité hranice úspěšnosti v Národních srovnávacích zkouškách, prospěch ze střední školy nebo výsledky z předmětových olympiád. Každopádně je třeba upozornit všechny, kdo by si dělali iluze o snadném získání vysokoškolského vzdělání, že studijní "úmrtnost" na těchto fakultách je relativně vysoká. Během prvních ročníků studia pravidelně odchází značná část studentů, kteří podmínky a náročnost studia nezvládají.

Fakultní přijímací zkoušky


Tento model přijímacích zkoušek vychází z tradice přijímaní ke studiu, která je postavena na tom, že si fakulta sama připraví a zorganizuje přijímací zkoušky. Počet těchto fakult se sice v rámci změn v oblasti vysokoškolského vzdělání snižuje, stále však tvoří velký podíl z vysokoškolské studijní nabídky. Přijímací zkouška se odehrává nejčastěji v jednom termínu a v sídle fakulty a jejím obsahem jsou nejčastěji testy z předmětů středoškolského studia. Náročnost je přitom dána zaměřením a hloubkou studijního oboru (např. dějepis bude náročnější na filozofické než na pedagogické fakultě).

Typickým reprezentantem jsou v tomto případě všechny lékařské fakulty. Jejich přijímací zkoušky sestávají shodně z předmětových testů z biologie, chemie a fyziky, v nichž uchazeči prokazují nadprůměrnou středoškolskou úroveň znalostí. Podle vyjádření zástupců lékařských fakult je udržení této tradice nutné proto, že studenti musejí na své znalosti z těchto předmětů navazovat od počátku svého studia a neobešli by se bez nich. České lékařské fakulty zatím nezajímají obecné studijní předpoklady uchazečů, ačkoliv v zahraničí je běžné, že fakulta tuto stránku studijních předpokladů zkoumá.

Podobně postupují také fakulty, jejichž studijní obory jsou založeny na znalostech z některých konkrétních předmětů. Týká se to zejména těch studijních oborů, které jsou založeny na znalosti matematiky (např. architektura), dějepisu (historie) nebo konkrétního cizího jazyka (filologické a pedagogické obory). I v tomto případě stále častěji fakulty umožňují svým uchazečům alternativu v podobě absolvování příslušné zkoušky v rámci Národních srovnávacích zkoušek (NSZ) Scio a dosažením stanoveného výsledku. Další, stále oblíbenější alternativou je, že fakulta uzná uchazeči jako rovnocenný výsledek zkoušky z obecných studijních předpokladů z NSZ, která není založena na znalostech, ale na schopnostech a dovednostech "učit se".

Fakulty také v některých případech doplňují písemnou zkoušku zkouškou ústní, především u jazykových oborů je to pravidlem.

Univerzitní přijímací zkoušky


Není mnoho univerzit a vysokých škol, které by pro své fakulty stanovovaly jednotné přijímací zkoušky, a přesto tyto zkoušky zasáhnou výraznou část uchazečů o studium na vysokých školách. Je to zejména proto, že tento model přijímaní ke studiu uplatňují významné vysoké školy, zejména Masarykova univerzita v Brně a Vysoká škola ekonomická v Praze.

Univerzitní přijímací zkouška se týká většiny fakult dané univerzity a uchazeč, který se hlásí na kteroukoliv z nich, tak skládá stejnou přijímací zkoušku. Je to výhoda pro ty, kteří si podávají přihlášku na více fakult dané univerzity nebo vysoké školy. V ostatních náležitostech má zkouška obdobné organizační parametry jako fakultní přijímací zkoušky - konají se v sídle univerzity (ne nutně přímo na fakultě, kam se uchazeče hlásí) a většinou také pouze v jednom řádném termínu.

V těchto případech, tedy MU Brno a VŠE Praha, jde o rozdílné pojetí přijímacích zkoušek. Zatímco většina fakult VŠE uplatňuje "klasiku", tedy zkoušky z cizího jazyka a matematiky, na MU se jedná o Test studijních předpokladů (TSP) který je zaměřen ne na znalosti, ale na schopnosti a dovednosti.

V obou případech také existují výjimky z pravidla. Lékařská fakulta MU si drží svoje zkoušky, Fakulta sociálních studií MU zase přijímá podle NSZ Scio. Jednotlivé fakulty MU pak ještě k univerzitnímu testu přidávají svou vlastní zkoušku (např. Filozofická fakulta MU). Na VŠE se odlišuje Národohospodářská fakulta, kterou zajímá zkouška Obecné studijní předpoklady z NSZ. NSZ nabízí jako alternativu svým uchazečům také Fakulta informatiky a statistiky a je možné, že se k NSZ připojí celá VŠE.

Národní srovnávací zkoušky


Národní srovnávací zkoušky představují relativně nový, ale velmi výrazně se rozvíjející fenomén v přijímacím řízení na české VŠ. Letos podle NSZ přijímá již celkem 43 fakult českých vysokých škol a toto číslo se pravděpodobně v příštím roce zase zvýší.

Fakulta v takovém případě velmi výrazně své přijímací zkoušky mění. Fakulty, které stanoví NSZ jako povinnou součást přijímacího řízení, většinou vlastní přijímací zkoušky nedělají a přijímají pouze podle výsledků NSZ. Ty se konají nezávisle na fakultě v několika termínech (letos celkem v pěti, přičemž první proběhl už v listopadu) a na mnoha místech po celé republice i na Slovensku. Rozhodující zkouškou v rámci NSZ je zkouška z obecných studijních předpokladů, kterou vyžaduje většina fakult, které podle NSZ přijímají. V rámci NSZ se ale konají i předmětové zkoušky z matematiky, základů společenských věd, přírodních věd a cizích jazyků. Záleží vždy na dané fakultě, kterou zkoušku nebo zkoušky bude po uchazečích požadovat. Některé fakulty nestanovují NSZ jako povinné a dávají uchazečům na výběr. Ti, kdo splní dané kritérium u NSZ, jsou v takovém případě nejčastěji přijímáni bez přijímacích zkoušek, ostatní absolvují přijímací zkoušku na fakultě.

Fakulty se zvláštním režimem přijímacího řízení


Jedná se výhradně o fakulty s uměleckým zaměřením, kde se při rozhodování o přijetí posuzuje zejména talent v daném uměleckém oboru. Na těchto vysokých školách už je většinou dlouho po přijímacích zkouškách, které probíhají na podzim a v zimě formou talentové zkoušky nebo zpracováním vlastního díla či projektu.

-


Scio