Lucie Jodasová, mladá atraktivní žena, je plná energie, otevřenosti a dobré nálady. Po dvaceti dvou letech života v brazilském Recife nebylo těžké nakazit se takovým postojem k životu od svého okolí. "Na Brazilcích je fascinující, že jakékoliv problémy, byť sebevážnější, díky jejich naturelu nabývají uvolněnějších dimenzí. Jsou bezprostřední, zábavní, rychle navazují kontakty a k autoritám se chovají s uctivou otevřeností. Tento přístup lehčího vnímání reality a chápání náboženství nikoliv jako striktního dogmatu, nýbrž jako každodenního pozitiva či berličky v ne vždy spravedlivém světě, jim každopádně dodává na pozitivním myšlení," dělí se o poznatky Lucie Jodasová.
Sama jako marketingová ředitelka rodinného podniku PragoTec obvykle vyběhne z domu sto metrů od pláže a stačí si před začátkem práce v devět hodin zaplavat v moři. "Je to k nezaplacení. Nastartuje to v člověku dobrou náladu na celý den," svěřuje se Lucie Jodasová. A bez ní se v Brazílii obejít nedá.
Na jedné straně země prožívá rozkvět a podle Goldmann Sachs se letos hrubý domácí produkt zvedne o 4,8 procenta. Jen za loňský rok přibylo 60 tisíc dolarových milionářů k celkovým 190 tisícům. A každý den se k nim přiřazuje dalších 164 Brazilců.
Měna posiluje, lidé nakupují domy a auta rekordním tempem a světoví finančníci se předhánějí v investicích. Fúze a převzetí běží na plné obrátky a zahraniční firmy jsou stejně aktivní jako ty domácí.
Průzkum investiční banky Merril Lynch mezi manažery fondů dospěl k závěru, že Brazílie je nejatraktivnějším burzovním místem v Latinské Americe. Šedesát dva procent respondentů se shodlo na tom, že výhodné je zaměřit investice právě sem. "Brazílie je dnes Everybody's Darling," poznamenává k tomu bankéř Armínio Fraga.
Na druhé straně je Brazílie, mířící k oficiálnímu získání statutu země Prvního světa, státem s 12,4 procenta podílu analfabetů a s tři čtvrtě milionu osob infikovaných HIV, a hlavně s propastnými sociálními rozdíly.
Horečka dengue, jíž letos padly za oběť desítky lidí, je jen medializovaným vrcholkem pyramidy bídy, komáři přenášející nákazu našli příznivé podmínky k líhnutí v chudinských čtvrtích faveách.
Už jenom statistika, že 80 procent bohatství Brazílie patří 20 procentům nejmovitějších, je výmluvná. "Je to svět dvou protipólů, který vás udržuje v bdělosti a při vědomí, že se pohybujete na sociální houpačce, kterou se snažíte bilancovat, ale ne vždy jste schopni ji kontrolovat," poznamenává Lucie Jodasová.
Jedním dechem ale vyslovuje přesvědčení, že existující bolavé problémy si vedení země uvědomuje a že předzvěsti ekonomického růstu a využití nesmírného přírodního bohatství a potenciálu z osmdesátých let nabývají nyní jasnějších kontur.
A také, že se postupně vytvářejí podmínky pro spravedlivější přerozdělení bohatství, o jehož rozsahu není pochyb.
Jen nerostných surovin má Brazílie ohromná ložiska, je top světovým vývozcem železa, denně vytěží 1,5 milionu barelů ropy a pochází odtud až 60 procent zpracovaných drahých kamenů (mimo diamantů).
Podle odhadů Národního svazu jaderného průmyslu (INB) disponuje Brazílie 309 tisíci tunami uranu, šestými největšími zásobami na světě. Spolu s Argentinou plánuje proto mírně obohacený uran exportovat a chce vyvíjet jaderný reaktor.
A to není vše. Senzačním objevem ropného pole v nalezišti Carioca v pobřežní pánvi Santos nedaleko Rio de Janeiro, představující 33 miliard barelů, ztrojnásobuje Brazílie své ropné rezervy. Mimochodem ropné rezervy USA dosahují 20 miliard barelů.
Ve stejné pánvi bylo koncem loňského roku odhaleno osm miliard barelů (pole Tupi) ropy a letos v únoru byl oznámen gigantický nález zemního plynu v nalezišti Jupiter, které leží rovněž v Atlantském oceánu.
Mezi objevem a zahájením těžby je časová proluka nejméně pěti let. Ve střednědobém horizontu se tak Brazílie může díky polím Tupi a Jupiter stát významným exportérem. Mohly by se jí také otevřít dveře do seskupení vývozců ropy OPEC, čímž by se upevnila geopolitická pozice Brazílie, považované již tak za lídra celé Latinské Ameriky.
Posilování pozice lídra je jedním z nejvyšších zájmů Luize Inácia Luly da Silva, zvaného Lula. "Jestliže mezi priority Lulovy administrativy patří otázka biopaliv, do hry nyní vstupují rozsáhlá naleziště ropy. Vláda se tak snaží prostřednictvím ekonomiky zvýšit zahraničně ekonomický význam země. Prezident Lula dokonce prohlašuje, že Brazílie a Indie mohou společně změnit ekonomický zeměpis světa," tvrdí Matyáš Pelant z Institutu iberoamerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Snahou brazilské vlády je podle něho také dokončení Doha Round WTO, pokračování latinskoamerické integrace a budování koalice jih-jih, její ambicí je stát se lídrem všech rozvojových zemí. Předpoklady k tomu má.
"Brazílie je chápána jako stabilizační prvek a aktivně vystupuje při urovnávání konfliktů. Brazilská diplomacie je raději zdrženlivější a nerada zasahuje do záležitostí sousedních zemí sama. Využívá spíše kolektivních mechanismů. Do této politiky zapadá zájem Lulovy administrativy založit společné jihoamerické bezpečnostní sdružení. Neměla by to být obdoba NATO, ale volné sdružení. Brazilský ministr obrany právě podniká propagační turné po jihoamerických zemích," podotýká Matyáš Pelant.
Vedle intenzivních, především obchodních vztahů Brazílie se silnými asijskými partnery, jako jsou Indie, Čína či Japonsko (v letošním roce probíhají oslavy, připomínající sto let řízené japonské imigrace do Brazílie, a to na nejvyšší státní úrovni) a pokusy pronikat do arabského světa, je její tradiční zájem obrácen na africký kontinent.
"Prezident Lula vykonal již sedm návštěv v Africe a další má v plánu, evidentní je přitom soupeření na tomto kontinentu s Čínou. Brazílie z tohoto důvodu odpouští africkým zemím dluhy a snaží se podporovat brazilské investice v oblasti. Prezident je proto někdy kritizován za přílišnou benevolenci při odpouštění těchto dluhů a za styky s některými africkými politiky autoritářského ražení," poznamenává Matyáš Pelant.
Příznivěji je naopak hodnocen za pokusy sevřít v zemi široce rozevřené sociální nůžky. Letos v únoru vyhlásil prezident Lula druhý krok v boji s chudobou, cílem je zlepšit infrastrukturu a zvýšit zaměstnanost v chudinských čtvrtích (oficiálně je průměrná nezaměstnanost v Brazílii necelých deset procent). Na tento záměr má stát vyčlenit v přepočtu 4,3 miliardy eur. Jako první krok k potření chudoby byla v roce 2003 vyhlášena iniciativa podpory vzdělání dětí z chudých rodin.
I Lucie Jodasová ví o brazilském školství své, absolvovala MBA na prestižní Fundacao Getulio Vargas. "Přestože je školní docházka povinná, učitelů je ve státních školách málo, a zvláště základní školy nemají dostatek finančních prostředků na provoz. Výjimečné nejsou večerní školy pro desetileté děti, které přes den sklízejí cukrovou třtinu. Časem se tak vytvořilo kvalitní soukromé školství, které je nutností pro toho, kdo chce dosáhnout vyššího vzdělání," říká Lucie Jodasová.
Podobný obrázek nabízí zdravotnictví. Státní nemocnice nemají dostatečné zázemí, místo a léky pro běžné občany.
Tím se otevřel prostor drahému soukromému zdravotnímu pojištění a kvalitní síti privátních zdravotních institucí, obyčejnému Brazilci málo dostupných.
Ostatně sevření sociálních nůžek na jihoamerickém subkontinentu bylo i jedním z nosných témat v pátek 16. května skončeného summitu Evropské unie a zemí Latinské Ameriky v peruánské Limě.
Přestože summit představitelů šedesáti zemí přinesl málo konkrétních výsledků, aktérům setkání bylo zřejmé, že potírání chudoby, včetně řešení otázek globálního zvyšování cen potravin i problematiky biopaliv, označovaných kritiky za jeden z důvodů drahoty, je předpokladem spolupráce těchto dvou regionů.
(Přirozeně, že tlak na EU intenzivněji spolupracovat s Latinskou Amerikou vytváří i konkurenční Čína, expandující na subkontinent a zajišťující si odtud dodávky surovin, a další oblasti kooperace. Enormní zájem má unie i o Brazílii, byť vůči ní od letošního února uplatňuje zákaz dovozu masa. "Zdůvodněn byl nedodržováním hygienických norem. Evropská unie navrhla seznam tří set prověřených farem, který Brazílie nepřijala. Chtěla prosadit 2700 farem a chystá se k protestu u Světové obchodní organizace. Přesto jsou vztahy mezi EU a Brazílií nadstandardní a unijní politika zohledňuje význam této země v regionu," poznamenává Matyáš Pelant.)
Ohledně chudoby, již na přelomu tisíciletí si Organizace spojených národů vytyčila za cíl do roku 2015 stlačit extrémní chudobu ve světě na polovinu. Jen v Latinské Americe musí padesát milionů lidí, tedy deset procent obyvatel, vyjít denně s jedním USD a méně.
Ovšem co země, to jiný recept na odstranění nádoru bídy. To se projevilo i na summitu v Limě. Peruánský hostitel a lehce tržně orientovaný sociální demokrat prezident Alan García kritizoval kolegy z Bolívie a z Ekvádoru, že chudobu neřeší, jen ji udržují. Venezuelský prezident Hugo Chávez kritizoval imperiální snahy USA a částečně Evropy a prezident Lula da Silva se snažil nabídnout střední cestu.
Hugo Chávez navrhl dokonce vytvořit společný fond, jehož prostřednictvím by nejchudším vrstvám byly rozdělovány potraviny a léky. U zástupců evropských zemí tím vyvolal jisté rozpaky. Evropská unie poskytuje ročně Latinské Americe půl miliardy eur na rozvojové projekty. Je největším donátorem regionu a druhým největším obchodním partnerem.
Samotná Venezuela získává 40 milionů a Brazílie 60 milionů eur. "Peníze na projekty jsou, jen se musí dostat k lidem," podotýkají evropští diplomaté.
Ivan Zábojník se do podnikání v Brazílii pustil od nuly, bez počátečního kapitálu a jakékoliv podpory. Šest let žije v pobřežním městečku Angra dos Reis, vzdáleném nějakých 150 kilometrů od Ria de Janeiro, leč na námluvy s touto zemí, která mu přirostla k srdci a kterou má rád, vzpomíná s rozechvěním.
"Poprvé jsem navštívil Brazílii v roce 1999 a byl jsem jí ohromen. Velikostí je srovnatelná s Evropou a rozdíly mezi jejími jednotlivými částmi jsou nesmírné. Co tuto zemi spojuje, je životní náboj lidí, vstřícnost, otevřenost a jejich nestálý úsměv na rtech. A bez ohledu na dlouhodobě vžité sociální rozdíly a to, že vedle sebe žijí velmi chudí a velmi bohatí," popisuje začátky Ivan Zábojník, nyní majitel malého penzionu Pousada Rio Bracuhy ve zmíněném městečku a cestovní kanceláře Urban Escape, ekoturistika & expedice.
Při dalších návštěvách se naučil základy portugalštiny, seznámil se svou budoucí, teď už bývalou, ženou a poté si během dvou měsíců odbyl poznávání její rozvětvené a četné rodiny. Když se ale pustil do hledání práce, pochopil, že to není nikterak jednoduché.
"Zjistil jsem, že v konkurenci místních je téměř nemožné najít solidní zaměstnání. Ani pokusy najít práci u nadnárodních společností či v nějakém z luxusních resortů nepřinesly kýžené uspokojení. Vlastně nezbývalo, než se pustit do podnikání. Náhoda tomu chtěla, že známý rodiny začal v Angra dos Reis nabízet výlety džípem do pralesa a rafting. Slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že mu v začátcích pomůžu," říká Ivan Zábojník.
Vše si nejprve ohmatával, jak to v resortu chodí, jací jsou klienti, sezónnost... Od té doby si stačil vybudoval kontakty na cestovní kanceláře a na klienty-cizince i velké nadnárodní společnosti, které s oblibou pořádají konference v Angra dos Reis, které Ivan Zábojník považuje za ráj na zemi.
Je tu více než sto kilometrů pobřeží, na jedné straně chráněné ostrovem Ilha Grande, dlouhém téměř čtyřicet kilometrů, v jehož zálivu leží přes 360 tropických ostrůvků s více než dvěma tisíci plážemi. Průzračné moře je v létě teplé až 30 °C a v zimě kolem 24 °C. Z druhé strany je pobřeží chráněno pohořím, jehož vrcholky dosahují nadmořské výšky 1840 metrů, a jsou pokryté deštnými pralesy.
"V současné době se zaměřuji na propagaci regionu, který se nazývá Costa Verde neboli Zelené pobřeží. Ale také plánuji propagovat Prahu a celou Českou republiku a zájezdy na míru. Věřím, že k nám dovezu stovky brazilských turistů. Země má ohromný ekonomický potenciál a místní měna značně posílila," svěřuje se Ivan Zábojník se svými plány. Optimismus jeho záměru dodává zejména zlepšující se finanční situace některých vrstev v zemi, poohlížejících se po cestování ve světě.
Jak naznačují některé aktuální statistiky, manažeři si přijdou od 121 tisíc do 154 tisíc brazilských reálů (1 Kč je podle květnového kurzu 9,77 reálu), ředitelé různých funkcí od 200 do 300 tisíc reálů a výše. Programátor si však přijde už jen na přibližně 60 tisíc reálů.
Ohromné rozdíly panují mezi průměrnými platy v jednotlivých provinciích a městech. Nejlépe jsou na tom z hlediska příjmů obyvatelé Sao Paula se 128 tisíci reálů, následováni obyvateli z Ria de Janeiro se 116 tisíci reály. Přitom ve městě Curitiba (1,8 milionu obyvatel), hlavním městě brazilského státu Paraná, dosahuje průměrný plat 82 tisíc reálů. V odlehlejších místech jsou příjmy ještě mnohem nižší.
Přesto, jak dodává Lucie Jodasová, dnešní Brazílie se výrazně mění, zažívá modernizaci a postupně se otevírá světové ekonomice.
"Brazilci se dostávají ze své velmocenské zaslepenosti a začínají upírat pohled ke světu. Už neplatí názor, jsme velmoc, tak nás objevte. Naopak s uvážeností i ti, kteří si to před deseti lety nemohli dovolit, cestují a poznávají i krásy střední a východní Evropy. Cestování se pro Brazilce stává dostupnější, i když je ve srovnání s Evropou stále drahé. Je to moment, kdy poprvé za život mohu říci jsem Češka a na obličeji místních to nevyvolává údiv a neznalost, nýbrž uznalé přikývnutí: Byl jsem v Praze a bylo to nádherné překvapení. Je to pro mě důkaz, že si mámTe navzájem co říci, čím se obohatit. Stačí využít zkracující se vzdálenosti dnešního světa".
Evropané u Brazilců vyvolávají nadšení i smíšené pocity. Dodnes trpí antagonismem, obdivují Evropu kvůli její bohaté historii, nízké chudobě a široké vzdělanosti. Na druhou stranu jsou pyšní a hrdí na svou zemi a podléhají syndromu zaslepenosti velkozemě. Sami říkají: olik problémů k rozřešení a za hranice státu nedohlédneme…
Lucie Jodasová
