Zájem na úzké politické i ekonomické spolupráci s Jižní Amerikou není v případě Evropské unie ničím překvapivým. Nadstandardní vztahy mezi oběma regiony byly již jedním z prioritních zájmů Evropských společenství (ES). Když do nich v osmdesátých letech přistoupily Španělsko a Portugalsko, jež jsou s Jižní Amerikou v dobrém i zlém těsně spojeny koloniální historií, obohatil se vztah s tímto subkontinentem o další dimenzi.

Dlouhodobé tradice bilaterálních vztahů mezi jihoamerickými státy a většinou zemí současné EU se datují více než sto let zpátky. V případě českých zemí lze obchodní kontakty dohledat již v dobách Rakouska-Uherska a mezi důležité obchodní partnery řadily jihoamerické státy i prvorepublikové Československo.

Vstupem do EU začala pro Českou republiku další etapa zvláštních vztahů. Stala se součástí režimu již dohodnutých pravidel vzájemně výhodných obchodních výměn i ekonomické spolupráce s Jižní Amerikou obecně a zároveň získala možnost podílet se na tvorbě nových, ještě užších dohod.

V současné době probíhá dialog mezi oběma regiony na několika úrovních. Z institucionálního hlediska je nejširší platformou Summit EU - země Latinské Ameriky a Karibiku (EU-LAC). Ten se koná každé dva roky na úrovni výkonných hlav států i zúčastněných organizací, přináší především vize, kam by měla vzájemná spolupráce směřovat a udává její hlavní témata.

Po posledním rozšíření EU je tento summit především politickým fórem pro 60 států, které reprezentují více než čtvrtinu světového HDP. První summit EU-LAC se konal v červnu 1999 v Riu de Janeiro, ten nejnovější právě proběhl v peruánské Limě (16. května).

Mezi jeho hlavní témata patřilo zhodnocení dosavadních vztahů i stavu jednání o prohloubení spolupráce, sociální soudržnost jako důležitá položka demokratického charakteru regionu, vzájemný obchod a s ním související respektování pravidel WTO. Ohledně WTO byl vyjádřen společný zájem včas a úspěšně dokončit Rozvojové kolo z Doha, byla zdůrazněna podpora malých a středních podniků, důležitost energetické politiky a problematika klimatických změn.

Daleko konkrétněji jsou orientovaná jednání s regionálními integračními procesy MERCOSUR a Andské společenství. Hlavním cílem je v současné době uzavření Asociačních dohod s EU, které jsou dalším stupněm na žebříčku výhod i významu vzájemné spolupráce. Asociační dohodu má s unií uzavřeno již několik zemí, například Chile (v roce 2002), které není plnohodnotným členem žádné z organizací a je příkladem specifického bilaterálního dialogu EU s jednotlivými zeměmi.

Jihoamerické země mají mnoho společného. Koloniální i pozdější historii, boj za nezávislost a vlastní identitu, nesnadná období autoritářských režimů a vojenských junt i složité vztahy mezi sebou. V neposlední řadě znamenaly územní spory, jež ústily ve války; mnohé z nich nejsou dořešeny dodnes.

Ovšem významné části Evropy se po druhé světové válce tyto i některé další zdroje vzájemných konfliktů podařilo postupně eliminovat procesem integrace. Jistě, dá se spekulovat o řadě jeho dílčích zádrhelů. Nicméně celkovou efektivitu dokládá vůle dalších světových oblastí o vlastní verzi regionální integrace, která vedle mírotvorné a stabilizační funkce je chápána jako zásadní hybatel ekonomického rozvoje. Jen stěží by ostatně někoho inspiroval neúspěšný projekt.

V rámci Jižní Ameriky je z hlediska počtu států i obyvatel největším ekonomickým společenstvím MERCOSUR. Mezi jeho zakládající členy patří Brazílie, která je díky svému potenciálu ekonomiky, rozloze i demografické situaci nejsilnějším hráčem v regionu, ale i Argentina, která má ambice ji svým hospodářským a politickým významem dostihnout.

Vedle toho dalším zásadním jihoamerickým integračním uskupením je tzv. Andské společenství. Obě organizace jsou přitom propojeny přidruženým členstvím většiny států z jedné či druhé navzájem. EU přirozeně tyto integrační vztahy všemožně podporuje.

Evropská unie je obecně důležitým ekonomickým i politickým partnerem Jižní Ameriky. Je jejím druhým největším zahraničním investorem i obchodním partnerem a prvním největším donátorem. Velká část evropské pomoci směřuje k podpoře sociální koheze v oblasti, především prostřednictvím specializovaného programu EUROsociAL.

Jihoamerické společnosti se vyznačují propastnými rozdíly mezi jednotlivými vrstvami. Proto je pro EU vedle dodržování lidských práv a respektování zákonů jednou z hlavních podmínek prosperity, míru a demokracie v oblasti boj s chudobou, s nerovnými příležitostmi i s nedostatkem vzdělání a lékařské péče.

Autor je náměstek ministra průmyslu a obchodu

Související