Marjane Satrapiová:
Kuře na švestkách
/Přeložil Richard Podaný, ilustrovala autorka. BB art, 88 stran/
Světoznámé autorce komiksu a filmu Persepolis nedává opium podávané zlobivým dětičkám a odpůrcům totalitarismu spát, a tak Šahrazád z království černobílých stripů znovu sahá do pokladnice osudů širší rodiny, konkrétně k případu prastrýce Násira Alího Satrapiho. Sedm posledních dní uznávaného muzikanta, který v ovzduší nelásky Íránu padesátých let už nechce být naživu, se na pěti arších předposledního vyprávění Satrapiové mění nejen v intimní rozbor Násirovy melancholie, ale i v natolik rozvětvenou ságu, jako by se kolem papíru sesedli mudrci z časů Omara Chajjáma a dali světu vědět, že v říši fantazie poletující na divotvorných kobercích už není třeba vynalézat postmodernu.
Jan Borna:
Krajina nad parapetem
/Ilustroval Jaroslav Milfajt. Dybbuk, 80 stran/
Třetí sbírka scenáristy a režiséra pražského Divadla v Dlouhé vysvětluje, proč fandíme básníkům, kteří navzdory bídě zpívají - ale ne pro soucit. V sebereflexi jedince upoutaného na vozík, jež dávno překročila fázi "proč právě já", dovede Jan Borna psát haiku i limericky, nadávat i být smířený, jako "olétaný motýl strouhá dny jak tvrdý sýr" už od hodiny mezi psem a vlkem, a tak ví o sněhobílé nadílce ze "zemí, o kterých ranní deníky mlčí". Je to, jako by lyrik Skácel v těle paraplegika nepřehlédl onen výsek krásy, jíž vyniká i krajina přeříznutá v pase, a zjistil, že je v ní plno věcí "para": paradoxních i paranoidních. A taky dost paralympioniků, aby se v té samotě nebál.
Lauren Slaterová:
Pandořina skříňka
/Přeložil Jan Kosek. Dokořán / Argo, 304 stran/
Desatero psychologických experimentů dvacátého století testujících meze svobodné vůle shrnuje americká psycholožka Lauren Slaterová způsobem, jenž patří k vrcholům edice Aliter. Přecenění behaviorismu, vysílání duševně zdravých do blázinců, testy konformity u strojů na elektrošoky či seminář z lobotomie - to vše sleduje Slaterová jak s ohledem na etiku, tak na validitu výsledků mimo laboratoř. Především však projevuje horu empatie: zkouší to znovu na vlastní kůži nebo se schází s aktéry, neboť lidský faktor si od pokusu nelze odmyslet. Možná jsme vážně jen Pavlovovi psi či Harlowovy opice, tak si dávejme pozor, ať neskončíme jako něco, co domů přitáhla kočka. V lepším případě ta Schrödingerova.
Roald Dahl:
Princezna a pytlák
/Přeložil Tomáš Lenikus, ilustroval Luboš Drtina. Volvox Globator, 64 stran/
Dvojice miniatur klasika moderní britské pohádky a povídky, které v Česku vycházejí poprvé, přináší podobenství jako od mazaného strýčka Oswalda: vznešené jako pergamen, zato s překvapivým rozuzlením v neidylickém světě, kde je kromě bájných úkladů třeba čelit pravidlům touhy, hladu po moci a roupům z nudy. Sadistický kantor, terorizující Dahlovu třídu, nevědomky vychoval jednoho z největších nepřátel dospělých v literatuře, který se jim pak důsledně mstil. Jak jeho historka o ošklivcovi, jenž ke štěstí přišel, tak o sličné hrdopýšce, která pro změnu přišla vynalézavě o kejhák, však spoléhá na to, že existují ne úplně košer síly mezi nebem a zemí, jimž se podlost zajídá. Petr Matoušek
