Před nedávnem Vrchní státní zastupitelství zastavilo trestní stíhání realitního podnikatele Miloše Červenky - byl podezírán z úplatkářství, původně v takzvané kauze biolíh.
Už loni v prosinci soud nařídil odklad exekuce na Červenkův majetek. Ta zase vznikla kvůli sporu tohoto nejznámějšího obchodníka s pražskými pozemky a jeho partnerů z PPF Investments (PPFI). Plánovali vytvořit společný podnik - jenže záměr se nepovedl.
Soudy tak nyní Červenkovi aspoň zčásti přejí - jenže vyhráno zdaleka nemá. Spory s PPFI, která pracuje i s penězi nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, trvají dál. "Mrzí mě, že se plán na vytvoření společného podniku nezdařil. Byl bych rád, kdybychom se nesetkávali jen v soudní síni. Takhle ztrácejí obě strany," tvrdí Červenka.
HN: Nejprve k obvinění z úplatků - jak vnímáte osvobozující rozsudek?
V usnesení soud říká, že mé jednání, kvůli němuž jsem strávil ve vazbě dva měsíce, nebylo podplácením ani žádným jiným trestním činem. A že jsem se stal cílem nezákonné policejní provokace.
Z takzvané kauzy biolíh, která byla s údajným podplácením spojována, byl přitom můj případ vyloučen již na podzim 2006.
HN: Nejprve jste byli s PPFI partnery. Pak ale AB Credit, dceřiná společnost PPFI, navrhl exekuci vašeho majetku. Byl to šok?
S exekucí mám spojenu hlavně pachuť neférovosti ze strany PPF Investments. Snažili jsem se přece od prosince 2006 do května 2007 položit základ perspektivního, velkého společného podniku.
HN: Co měl dělat?
Rozsahem měl zahrnovat území Česka, Slovenska, Ukrajiny i balkánských zemí. Kapitalizace se pohybovala kolem pěti miliard korun. Jedním směrem projektu byl nákup spekulativních pozemků. Druhou "nohou" měla být výstavba větších developerských konceptů typu městských částí.
Podnik nevyšel - měli jsme se proto slušně rozejít
HN: Jak daleko plány došly?
V polovině března 2006 byla většina dokumentace k založení podniku připravena. Na Kypru, na Jersey jsme měli vytvořeny firmy, které by projekt zajišťovaly.
HN: Kde nastal první zádrhel?
V jistou chvíli se ukázalo, že obě strany různě interpretují základní podmínky, týkající se refinancování závazků PPF Bankou. Problémy byly dva: PPFI byla zavázána přispět velkou částkou, "devítinulovou" - ke společnému podniku. Bylo třeba, aby to byl vlastní kapitál té společnosti, s ohledem na dohodnutý způsob využití těchto prostředků. Ale PPFI řekla, že to budou "úvěrové peníze". Takže pro nás nastal rozdíl - buď má společný podnik miliardu kapitálu, nebo vlastně miliardu dluhů.
HN: Vaši kolegové z PPFI byli vázáni přesným harmonogramem, kdy a kolik peněz podniku poskytnout?
Přestože to bylo v podepsaném "Term Sheetu" jasně dáno, chtěli, aby vše bylo na jejich rozhodování.
HN: Jak jste reagovali?
Řekli jsme, že to není fér. My jsme už svoji práci udělali, dali jsem know-how a převedli jsme pozemky na podniky, které tvořily strukturu společné firmy. PPFI měla dát hotovost a zajistit investiční a provozní financování podniku. Další problém se týkal výplaty kupní ceny za můj vklad do společného podniku. A na tomhle jsme se na přelomu března a dubna 2007 zasekli.
HN: Jak jste si to vysvětloval?
Nechci spekulovat, jestli to byl záměr od počátku. Byl jsem nervózní, protože jsem podstatnou část majetku vložil do podniku. Snažili jsme se situaci odblokovat a v květnu 2007 jsme proto kolegům z PPF řekli: Chápeme, že jste nevložili do podniku miliardu s očekáváním bankovního úroku. Pojďme se tedy domluvit a vyjít z toho takhle: Vybereme společně pět velkých projektů, dáme je na trh, prodáme a z výnosu z prodeje se zaplatí veškeré dluhy i výnos PPFI.
HN: Jak dohoda dopadla?
Po mnoha jednáních jsme se na tomto řešení v červnu 2007 dohodli. PPFI měla i právo vyrovnat nejlepší cenu, a za tu si projekty koupit. Měla také právo inkasovat 20 až 30 procent z výnosu prodeje. V podstatě by si PPFI mohla koupit, o co by měla zájem, o čtvrtinu levněji, a ještě dostat zpět veškeré investované peníze.
HN: Kdy nastal další zvrat?
V červenci 2007 jsem jel na dovolenou s tím, že je to připravené. Když jsem byl v Reykjavíku, tak mi najednou nečekaně volali, že se trestní kauza (o údajném uplácení, původně případ biolíh - pozn. HN) má znovu otevřít, přestože vyšetřování bylo uzavřeno.
HN: Vidíte souvislost mezi vaší trestní kauzou a spory s PPFI?
Žádnou nehledám. Když jsme se vrátili z dětmi z Islandu a Grónska, stálo v Praze na letišti pět mužů - vy jste pan Červenka? Nevěděl jsem, jestli to je policie. Byli to exekutoři.
HN: Proč podle vás společnost AB Credit návrh na exekuci podala?
Dodnes nechápu, proč PPFI zvolila tento postup. Nikdy mě společnost AB Credit nežádala o vrácení peněz, půjčovala nám naopak dál. A smlouva s PPF Bankou byla formulována ještě tak, že jsme si nemohli půjčit od nikoho jiného než od PPFI. Formálně ty peníze byly splatné, byly to úvěry - ale podle podepsaného Term Sheetu bylo povinností PPFI zajišťovat financování provozu podniku, protože veškeré náklady na správu vznikajícího společného podniku jsme nesli my.
Oblíbenou sedací soupravu dětí dražili o Vánocích
HN: Obstavili váš majetek?
Exekuce byla vyhlášena na mě a ty společnosti mé skupiny, které mají nemovitý majetek - tedy ne na správní společnost MCA. Formálně šlo o asi sto, možná sto deset milionů.
HN: Jak exekuce probíhala?
"Zábava" s exekucí se opravdu povedla. Pan doktor Podkonický, pod něhož spadala, je znám svojí "kreativitou". Rejstřík kroků zahrnoval i demonstrativní sledování. Přijeli i ke mně domů a zabavili i dětská kola či pingpongový stůl.
HN: Oželel jste ty věci?
Na podzim 2007 probíhala jednání s PPFI o smírném řešení sporů. V jejich rámci, před Vánoci - svátky dobré vůle, jsem oslovil AB Credit, jestli by ty věci dětí a jejich oblíbenou sedací soupravu mohli vrátit. Můžu si koupit třeba deset jiných, ale šlo o věci dětí. Pánové z AB Credit a PPFI s tím souhlasili. A potom najednou přišla výzva doktora Podkonického, že věci zabavené a uskladněné někde v Praze, se budou 23. prosince v osm ráno dražit v Rokycanech. Napsal jsem tehdy několika celebritám z PPF, že jestli shánějí na poslední chvíli výhodné vánoční dárky, mohou do těch Rokycan vyrazit...
HN: Jak zatím exekuce dopadá?
Na konci prosince 2007 soud výkon exekuce odložil. Soudce o odkladu rozhoduje v případě, že je vysoce pravděpodobné, že ji zastaví a má pochybnosti o celé exekuci. Doložili jsme, že například jeden z významných podnikatelských subjektů nabídl PPFI, že odkoupí veškeré pohledávky promptně a za nominál. AB Credit ale reagoval, že pohledávky prodat nechce. Soudce se podivil, protože přece exekuce není nástroj vydírání a útisku, ale získání peněz. A to AB Credit vlastně odmítal.
HN: Co lidé z PPFI navrhovali?
Na podzim 2007 řekli a podepsali, že podmínkou zastavení exekuce je, když jim prodám velmi výhodně větší část svého zbývajícího nemovitého majetku. V říjnu, listopadu byla dokonce mezi námi připravena rámcová dohoda o narovnání. PPFI od jejího uzavření den před podpisem odstoupil. Od té doby se táhnou soudní jednání. V lednu 2008 se PPFI odvolala proti odkladu exekuce.
HN: Exekuce je jedna věc - jak ale řešíte to, že celý společný podnik s PPFI se nakonec nepodařilo dotáhnout?
Při přípravě společného podniku jsme na čtyři subjekty, které navrhla PPF Banka, převedli podstatnou část mých nemovitostí. Tyto subjekty ode mě odkoupily majetek za asi 700 milionů. Úvěr jim na to poskytla PPF Banka. Dalších 350 milionů poskytla PPF Banka přímo mně. Problém je, že formálně společný podnik nakonec nevznikl.
HN: Jaké řešení jste navrhli?
Vyzvali jsme PPFI k řešení velmi jednoduchému. Loni v září naši londýnští advokáti řekli: Osm z deseti společných podniků se prostě nepodaří. Obvyklé je, že si pak partneři vrátí, co do toho dali. Kolegové z PPFI však řekli, že ty čtyři společnosti mi majetek nevrátí, ani když jim vrátím kupní cenu a nějaký přiměřený výnos. Navrhl jsem, pojďme tedy jednat o tom, jestli přiměřená kompenzace je 30, 35 procent ročně - což je při investici jedné miliardy opravdu dost. Pan Šušák za PPFI ale prohlásil: Naše představy o kompenzaci jsou rentabilita kapitálu sto procent. A že ty čtyři společnosti mi majetek nevrátí.
HN: Vaše reakce?
Říkáme kolegům z PPFI, že developerské projekty bohužel výkonnost sto procent nemají.
HN: Vy už jste ale v minulosti jednou spojil své plány s PPF Bankou - a nakonec to také nedopadlo. Pak ji vystřídala společnost Appian, načež jste se zase vrátil k PPFI? Proč, po té první zkušenosti? A otevřeně řečeno, jste člověk, který se vůbec dokáže s někým dohodnout?
Poprvé to byla s PPF Bankou jen úvěrová záležitost, žádný společný projekt. Bylo to následovně: Na jaře 2006 jsem připravoval prodej jednoho projektu. Z prodeje jsem chtěl předčasně uhradit závazky vůči PPF Bance. Ale ocitl jsem se kvůli kauze biolíh ve vazbě, a prodej jsem proto nepodepsal. PPF Banka obratem předčasně začala svou pohledávku vymáhat, objevila se jakási exekuce. Tehdy nám hodně pomohl Appian, který nás zafinancoval. Appian byl pak náš první partner. Ale potom jsme si nerozuměli hlavně v investičním horizontu společného podniku. Ale bylo to rovnocenné partnerství a rozešli jsme se slušně, všechny vzájemné závazky byly vyrovnány.
HN: Jaký bude teď váš další postup?
Chceme získat zpět majetek, který měl být součástí společné firmy. Převody na ony čtyři firmy ve společném podniku jsou dnes absolutně neplatné. Takže se soudíme. Tohle chování mě na PPFI zklamalo nejvíc. Fér by bylo říci: Miloši, dej nám tady 35 procent úroků, a běž. Ale oni s mými pozemky nakládají jako se svým majetkem, jako by ty prodeje na čtyři společnosti byly izolovaná transakce.
HN: Jednáte s PPFI i teď?
Poslední přímý kontakt jsem měl letos v lednu s Michalem Šušákem - zdálo se mi, že se snažil to vyřešit. Ale údajně to PPFI už nebere jen jako spor o peníze, ale o prestiž. Ještě před měsícem proběhl jakýsi kontakt, ale zatím přímá jednání nepokračují.
Na dražbu nezapomínám - ale pocity musí jít stranou
HN: Obáváte se síly PPF Investments?
Ne, ale respektujeme je jako silnějšího partnera. PPFI v zahraničních sporech taky respektuje své silnější partnery... Říká se o mně, že se pouštím do nadměrných rizik. Když mám pocit, že mi někdo dělá něco hodně nefér, jsem ochoten jít v právních sporech doma i v zahraničí daleko. To je fakt. Ale zároveň jsme byli připraveni jednat. Jednomu přednímu manažerovi PPF jsem nabídl citát z knihy mého dětství od Eduarda Štorcha: "Orel much nelapá..." Určitá velkorysost by přece měla být atributem takové velké firmy, jako je PPF. Férové požadavky PPFI respektujeme. Teď ale prohrávají obě dvě strany.
HN: Takže přece nabízíte ústupek?
Hranici rizika mám možná dost nízko, a na dražbu v Rokycanech nezapomínám. Ale obchod je věcí dohody a osobní pocity musí stranou. PPF je silná skupina.
HN: Jak spor nakonec dopadne?
Nejsem soudce ani prorok. PPFI nevnímáme jen jako protivníka. Nejde o vítězství ve sporech, jde o možnost pokračovat v tom, co nás baví. Nechci si hrát na nějakého bojovníka za práva ostatních, ale jeden bývalý politik mi říká: Miloši, máš toho majetku prostě moc. Stát si hlídá nemovitosti, pojišťovnictví, zdravotnictví. Buď se nám zařadíš do nějaké skupiny, a budeš fungovat. Nebo se nezařadíš, ale pak budeš takové divné kolečko v celém systému a budeš nám ho zadrhávat. Mně se ale nechce tuhle filozofii přijmout...
Miloš Červenka (47)
Doktor práv, majitel nemovitostí a společnosti MCA, která se označuje za největšího správce nemovitostí v Praze. V současnosti spravuje přes tisíc hektarů různých vlastníků. V letech 1979 až 1985 vystudoval Červenka Moskevský státní institut mezinárodních vztahů. Má státnice z čínštiny, v letech 1984 - 1985 působil na československém velvyslanectví v Pekingu. Do roku 1991 pak pracoval na ministerstvu zahraničí, poté ještě studoval diplomacii a obchod ve Washingtonu.
V letech 1993 až 1997 byl jednatelem firmy RK. Ta spravovala rodinný majetek prezidenta Václava Havla a jeho manželky Olgy. Firmu MCA, která se zabývá pozemkovým a stavebním developmentem a správou pozemků, založil v roce 1996.
Červenka má dva syny. K jeho hlavním zálibám patří turistika do severských zemí a četba filozofické literatury.
