"Já mám svědomí čisté," říká bývalý ředitel vojenské rozvědky Andor Šándor, který pracoval tři roky pro Topolánka.
HN: Co přesně jste dělal pro ODS?
Já jsem pracoval v roce 2003 jako bezpečnostní poradce tehdejšího předsedy Mirka Topolánka. To byl krátkodobý neplacený úvazek. Připravoval jsem s ním reformu zpravodajských služeb. Moje role ale nebyla v tom, že bych mu říkal, že ministr vnitra udělal tehdy to a to. Takové informace jsem ani neměl. V tom mám čisté svědomí.
HN: Žádal vás on nebo někdo jiný někdy o nějaké citlivé informace?
Vždy jsem si zakládal na tom, abych se k ničemu takovému nedal zaměstnat. S citlivými informacemi jsem pracoval roky. Pro mě je to stejné, jako když se zeptáte bankovního úředníka: Ty děláš s tolika penězi, nemohl bys nějaké ukrást? Pro mě je to otázka profesní cti.
HN: Nevadí vám, že bývalí důstojníci odcházejí hned po skončení funkce do soukromé sféry?
Není to dobře. Lidé se do vrcholných pozic dostávají příliš brzo, střídají se podle aktuálních nálad těch, kdo je dosazují. Takovým případem byl Karel Vulterin, který se stal šéfem BIS proto, že byl kamarádem tehdejšího ministra Bratinky. Proces výběru u nás není takový, jaký by měl být.
HN: Měl by toto upravit zákon?
To, že disponuji citlivými informacemi, neznamená, že když mě stát bude nadále zaměstnávat, tak že to nikde nepovím. K tomu, abych byl loajální a dodržel pravidla, toto nepotřebuji. Jde o morální kredit jednotlivých lidí. Jde i o to, aby do vrcholných funkcí byli jmenováni lidé, kteří jsou skutečně prověření, kteří se do čela nedostanou jen po pár letech služby. Nesmějí to být lidé, kteří mohou znamenat bezpečnostní problém.
HN: Mají lidé jako vy cenné informace?
Na řadu lidí mohu leccos vědět a přihrát takové věci nějaké druhé straně. Ta je ale jen těžko může oficiálně veřejně použít. Navíc informace strašně rychle stárnou.
