Mobilní telefon v ruce, přilepený k uchu. To je běžný obrázek nejen v ulicích hlavního albánského města Tirany, ale asi i ve všech koutech této země. Snad každý Albánec má totiž tento nástroj komunikace, na který si obyvatelstvo za poslední roky už zvyklo. Na rozdíl od vlažného vztahu k pevným linkám, faxu a e-mailu.
"Albánci upřednostňují mobilní telefony, a to i při zařizování obchodních záležitostí. Je to pro ně hlavní komunikační prostředek, na jehož používání přistoupili i obchodníci z jiných jihoevropských zemí, například Italové," upozorňuje na specifikum albánského podnikatelského prostředí Vladimír Bomberovič.
Tento obchodní rada zastupitelského úřadu ČR v Tiraně zde působí již několik let, přesto si na některé zvláštnosti ještě nezvykl. Například na to, že albánská města obyčejně nemají názvy ulic a domy nejsou číslovány.
Pokud český podnikatel jede na obchodní jednání, měl by si cestu nechat vysvětlit či vzít místního průvodce, který cestu ukáže. Při jízdě počítejte s tím, že dopravní předpisy se nedodržují, na křižovatce se řidiči dohodnou o přednosti očním kontaktem. (Nejvíce dopravních nehod je prý v létě, kdy řidiči mají nasazené černé brýle.)
A když se zeptáte, kam obchodnímu partnerovi chodí dopisy, odpověď je například: "Pošlete mi to do kavárny, tam mi to pošťák nechá." Kupodivu se dopisy obvykle ke svým příjemcům dostanou, každý zná každého a pošťáci všechny.
Kdy se situace standardizuje je otázka, Albánci si mnohé instituce teprve vytvářejí. Nemají například registr obyvatelstva a katastr nemovitostí. Vláda se sice snaží zavést v tomto pořádek a najala si chorvatskou firmu, která létala nad Albánií letadlem a vše fotografovala. Změny ale postupují spíše zvolna.
Co se mění poměrně rychle je osvojování si znalostí cizích jazyků. Pokud chcete hovořit s Albánci, ti hojně ovládají italštinu, někteří mluví řecky. Mladí, vzdělaní manažeři běžně komunikují v angličtině, v některých případech se dá využít němčina.
Před schůzkou je třeba si zjistit, jakým jazykem potenciální partner hovoří. Není až tak řídký případ, že albánský podnikatel neovládá žádný cizí jazyk: po ruce má svého tlumočníka. Jak poznamenávají někteří znalci poměrů, zejména v Tiraně je schopných tlumočníků dostatek.
Ti se hodí i vzhledem k řadě přijímaných zákonů, které jsou k dispozici pouze v albánštině, některé jsou vydávané v angličtině, ale jen v papírové verzi.
Naši podnikatelé se dokonce setkali s Albánci, kteří ovládají češtinu. Od roku 2001 tam působí společnost Přátelé ČR, která sdružuje většinu někdejších absolventů českých vysokých škol. Sdružení má kolem čtyř set členů.
A ještě jedna rada: ačkoliv albánský jazyk patří mezi ty nejtěžší v Evropě, pokus oslovit partnery v jejich mateřské řeči určitě potěší.
Pokud chce česká firma získat kontakty na albánské partnery, má několik cest. Může se obrátit na obchodní oddělení zastupitelského úřadu v Tiraně, které má vazby na odpovědná místa na ministerstvech a také na hospodářské komory v jednotlivých městech
"Nemůžeme zajistit kompletní seznam firem podle jednotlivých oborů, ale vyhledat potřebnou firmu, to jsme schopni. Nápomocné nám v tom mohou být hospodářské komory," říká Vladimír Bomberovič.
Členství v hospodářských komorách je v Albánii povinné, regionální sdružení jsou však nezávislá a neexistuje zastřešení těchto místních organizací.
Další cestou vyhledání partnera je využít služeb nově vzniklé Česko-albánské smíšené obchodní komory.
A ještě jedna rada: Při vyhledávání partnera lze využít místních tištěných médií, kde se dá inzerovat. Ostatně to je zatím běžná praxe, kterou používají i jiné zahraniční firmy.
Albánští partneři dávají přednost osobnímu kontaktu. Jsou obvykle příjemní a vstřícní a při prvním setkání přednesou množství námětů na budoucí spolupráci. Skutečně plnit dohodnuté cíle začnou teprve až tehdy, bude-li to v jejich zájmu. V opačném případě urgence nechávají bez odpovědi. Na druhé straně dokážou urgovat přísliby partnera velmi důrazně.
Po počátečním oťukání potenciálního partnera je vhodné pozvat ho k návštěvě České republiky.
Nezapomeňte, Albánci mají rádi dárky, je to pro ně důležité jako znak přízně. Květiny nejsou považovány za dárek. Obyčejně se vyplatí donést něco národního, obrazy, sklo, sošky nebo jiné dekorace. Pokud má váš partner děti, není od věci donést dárek také jim.
I to je způsob, jak budovat vztah k partnerovi, jemuž je nutné nechat čas na vytvoření důvěry a obchod neuspěchat. Ostatně o balkánsky pomalém rytmu života svědčí i tradiční pití kávy; to se z pěti minut protáhne na hodinu i dvě.
Avaš, avaš - pomalu, pomalu. Tato slova uslyšíte v Albánii často. Je to pro tuto zemi, a nejen pro ni, typické. Rozdíl oproti okolním státům tu však přece jenom je. Vstává se časněji, kolem sedmé hodiny už jsou ulice přeplněné lidmi. Pracovní doba pak končí kolem 16 hodiny, tedy dříve než v jiných zemích jihovýchodní Evropy.
Co je zase podobné, je existující systém byrokracie, vysoká míra korupce či výrazné zasahování státu do chodu ekonomiky. Podle zkušeností znalců poměrů se situace projevuje například v upřednostňování albánských firem oproti zahraničním ve vyhlašovaných tendrech. V některých tendrech nejsou dána zcela zřetelná kritéria a vždy jasné technické parametry. Těžko v takových případech prokazovat korupci.
Na druhé straně albánská vláda, zejména pod tlakem kritiky Evropské unie, přijímá kroky k omezení těchto negativních fenoménů. To byl případ dvou tendrů na dodávky elektroměrů, kde kritéria nebyla nijak zřetelná. Proto byly oba zrušeny a nyní je vyhlášen již třetí v pořadí.
Právě energetické odvětví je přitom v současnosti nejbolavějším místem albánské ekonomiky a pro investory a obchodníky potenciálním zlatým vejcem.
Většina elektřiny je v Albánii vyráběna vodními elektrárnami. Hydroenergetický potenciál je však využíván pouze z 35 procent. Nejvýznamnější elektrárny jsou přitom na severu země, největší spotřeba je v centru země a na jihu. Třetina elektřiny se tak ztrácí kvůli zastaralým přenosovým sítím, které potřebují renovaci.
Až do loňského roku vláda nedostatek energie řešila jen laxně, silná dovozní lobby měla zájem na zvyšování importu. Růst cen energií však Tiranu donutil ke změně strategie.
Jejím cílem je výstavba a diverzifikace energetických zdrojů. I nadále se mají stavět vodní elektrárny, ale také větrné, neboť v horách a na kopcích dují poměrně silné větry. Kolem 300 dnů je v Albánii slunečných, zájem je proto také o výstavbu slunečních elektráren.
Do tendrů v oblasti energetiky se již několik českých firem přihlásilo, zatím však neúspěšně. Perspektivy tu však jsou. I proto, že vláda tlačí na změny dosud nestandardního podnikatelského prostředí. Například celní a daňové orgány začínají provádět důslednější kontroly.
Proč podnikat v Albánii
PRO
- dynamický růst albánské ekonomiky
- reformy současné vlády
- liberalizace trhu
- priorita rozvoje energetiky
- snahy o zlepšování dopravní infrastruktury
- rozvoj turistického ruchu
- zájem obou stran na rozvoji hospodářských vztahů
- dobrá pověst českého zboží a techniky z minulosti
PROTI
- vysoká míra zasahování státu do ekonomiky
- vysoká míra korupce
- nedostatečná ochrana práv k duševnímu vlastnictví
- nízké kapitálové zázemí albánských podniků
- zastaralá výrobní základna v řadě průmyslových odvětví
- jazyková bariéra albánských obchodníků
- nedostatečná vymahatelnost práva
Zdroj: ZÚ ČR v Tiraně
