Albánie je jednou z evropských zemí, kde těžební průmysl prožije ještě zlaté časy. Dosud je totiž řada nalezišť nedostupná v horských oblastech, kam nevedou sjízdné cesty. To se začíná postupně měnit, například budovaná čtyřproudová dálnice do Kosova by mohla napomoci rozvoji těžby na severu země.

Vláda by také ráda získala zahraniční investory, kteří by začali těžit suroviny nebo přinesli moderní dobývací technologie. Důležitost oboru ostatně dokládá i založení albánské Národní agentury pro nerostné zdroje (www.akbn.gov.al) v čele s jejím šéfem Milo Kuneshkou (milokuneshka@yahoo.com, tel. 00355 4 235 833, mobil 00355 68 40 39 681).

Specifikem albánského těžebního odvětví je množství domácích firem. "V sektoru působí pět set malých soukromých společností s osmi tisíci zaměstnanci, jen v chromových dolech působí na 116 tamních firem. Těžební průmysl představuje kolem patnácti procent albánského vývozu, předloni dosáhla jeho hodnota 50 milionů eur. Současně ale zahraniční investice do tohoto sektoru nejsou velké, poslední dostupné statistiky z roku 2006 hovoří o 16 milionech eur," popisuje situaci Vladimír Bomberovič, vedoucí obchodně-ekonomického úseku zastupitelského úřadu ČR v Tiraně.

Zatím byly vydány pouze dvě koncese, jedna rakousko-ruskému konsorciu Albchrom na těžbu chromu, druhá turecké firmě Beroner na těžbu mědi. Od loňska vydává licence zmíněná Národní agentura pro nerostné zdroje. Zda k nim přibudou i české firmy, není zřejmé, zájem o tuto oblast podnikání však české firmy mají. Potvrdila to i účast desítky z nich na semináři v budově MPO v Praze. Vyjádřily zájem o dodávky dobývací techniky a geologický průzkum. Některé z nich proto již plánují podnikatelské cesty do Albánie.

Ohledně prospekce existují solidní podklady z 60. let. Průzkumy se zatím orientovaly hlavně na rudy - nerudné suroviny nejsou tedy tak detailně prozkoumány, což by mohla být příležitost pro naše firmy. Starší průzkumy jsou k dispozici, a jak ukazují nedávné zkušenosti jedné kanadské firmy, která využila předchozí geologické mapy, dřívější průzkumy byly přesné.

Nejvýznamnější nerostná surovina je v Albánii chrom. Zásoby se odhadují až na 30 milionů tun, nyní se ročně vytěží ve čtyřech regionech asi 220 tisíc tun. Většina, tedy kolem tří čtvrtin, se však vyváží do Číny a část do Francie. Vlastní zpracovatelské kapacity Albánie nemá.

Důležitá je měď, naleziště suroviny jsou zejména na severu země, zásob je na deset milionů tun. Nikl se zase dobývá zejména na hranici s Makedonií. Albánie má také bohaté naleziště uhlí, kolem Tirany je ložisková pánev, kde se nalézá kolem 85 procent lignitu.

Země je proslulá i dekoračními kameny, jako je travertin či alabastr. Má kaolin a na jihu země fosfority i s příměsí uranu.

Nedostatečně se využívá vápenec a dolomity pro výrobu cementu a vápna. Tyto výrobky se dovážejí z Itálie. Přitom stavební boom je v Albánii takový, že poptávka po cementu neustále stoupá.

"Albánie disponuje prvotřídními ložisky chromitu, mědi, přírodního asfaltu i ropy, kterou využívají i zahraniční společnosti. To by však nemělo odradit naše firmy, existuje tu řada středních a menších příležitostí," upozorňuje Vladimír Bomberovič.

Problémem je ale již zmíněná dostupnost některých atraktivních ložisek, zvláště v horách na severu země. Co také limituje průmyslovou výrobu a celý výrobní sektor, je i nedostatek elektrické energie a její výpadky. České firmy se obávají i nejasných vlastnických vztahů a nedokončených restitucí. "V Albánii neexistuje ještě registr majetku. Dokončení restitucí proto vázne," dodává Vladimír Bomberovič. Jak on, tak také tuzemští podnikatelé se shodují v tom, že nehledě na některé bariéry na ně v Albánii čekají velké příležitosti.

 

Související