Nemilované duo Jiří Nekvasil – Daniel Dvořák, které před rokem a půl propouštěl chvilkový ministr kultury Martin Štěpánek, se vrátilo na scénu Národního divadla ve velkém stylu. Opera Aleše Březiny Zítra se bude... o Miladě Horákové se dá s klidným svědomím označit za událost sezóny, čemuž režisér a autor scény a kostýmů výrazně pomohli.

Říci, že vše stojí a padá s hereckým výkonem legendární pěvkyně Soni Červené, by nebylo spravedlivé, přestože její postava, čnící hlasem i tělem z jeviště jako sfinga, magneticky přitahuje.

Dvořákovy pionýrky s černými šátky a krví postříkanými řeznickými zástěrami, které kontrastují s dětskými hlásky. Černé gumové rukavice. Přehnaně zvýrazněné oči a rty. Červená a černá. Masa katů, šířící se volně a přitom přirozeně mezi diváky, kteří jsou v průběhu procesu na divadle nuceni dívat se na sebe do zrcadla. To vše dodává představení naléhavost. Miladu Horákovou nesoudila nějaká imaginární, anonymní masa, ale my všichni, kteří jsme s komunisty chodili do prvomájových průvodů. A to zabíjení nebyla žádná teoretická selanka bez masa a krve.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se