Ministru Kalouskovi se daří vířit debatu o reformě daňového systému. Nejčerstvěji přišel s návrhem, který by pomohl minimalizovat administrativní zátěž daňových poplatníků.

Mimo těchto kroků, které souvisejí s výběrem daní, ale ministr mimoděk nabízí k debatě i další téma. Tentokrát klíčové z hlediska fungování fiskální politiky. Konkrétně mě zarazil Kalouskův návrh "neměnit základ daně, jenom upravovat výši odečitatelných položek".

Blízký konec mýtů

Při diskusi nad odečitatelnými položkami nelze pominout graf z publikace Entering the EU, kterou vydali ekonomové Dušek a Jurajda a kolektiv v roce 2004 (CERGE - EI). Tato jejich práce mapuje nárůst počtu slov a výjimek v textu zákona o dani z příjmů, tak jak se na jeho původní znění v průběhu času nabalovaly jednotlivé novely.

V některých případech se jednalo o větší balíky opatření hospodářské politiky, v jiných o postupné prolézání výjimek jednotlivými novelami. Ať tak, či onak, počet odečitatelných položek dosáhl v roce 2008 čísla 114. Pro někoho malé číslo, pro jiného zajímavé zvláště v porovnání s číslem 40 z roku 1993.

Ministerstvo financí nyní předkládá k diskusi seznam 117 odečitatelných položek společně s jejich případnými dopady na rozpočet. Jejich souhrnná výše se pohybuje kolem 30 miliard korun, což představuje více než 3 % plánovaných daňových příjmů v roce 2008. Spolu s tím ministerský přehled nabízí nepřímo i vysvětlení, jak k bujení odečitatelných položek došlo. Téměř u poloviny z nich představují ušlé daně méně než 50 milionů korun ročně. Tak proč nepřidat další, když je to politicky přínosné a jednotlivé položky jsou spojeny s relativně malými náklady...

Takto formulovaný přehled ovšem není jako podklad k diskusi zrovna šťastný. Poukazuje totiž rovněž na systémové položky, které rušit nelze. Jsou to jednak směrnice EU (například osvobození dvojího zdanění dividend či pikantnější osvobození příspěvků, naturálního plnění a náhrad výdajů poslancům Evropského parlamentu). A jednak položky, jejichž rušení nemá smysl (například dávky vyplacené státem či příjmy státních fondů - co kdyby začaly snižovat své zisky?).

Stabilita jako fata morgána

Miroslav Kalousek chce dosáhnout zjednodušení systému. Tvrdí, že přitom měnit bude "pouze parametry". Co si pod tím konkrétně představit? Dočteme se v jeho návrhu: "Například odečitatelné položky jako nástroj sociální a ekologické politiky". Je tedy zřejmé, že nás nečeká konec odečitatelných položek a celý humbuk je v podstatě zbytečný.

Ale nebojme se! Kalouskův úřad ujišťuje, že bude vše pravidelně posuzovat a rušit nepotřebná opatření. No, vzhledem k tomu, že bude kontrolovat svou vlastní práci...

A je zde ještě další zmiňovaný "parametr" - samotná procentní sazba daně. Ta má podle návrhu být stanovena podle potřeb rozpočtu při jeho schvalování... Odvážná představa... Vezmeme-li v úvahu proces, který schvalování státního rozpočtu provází, nedomnívám se, že je tento návrh konzistentní s požadavkem stability.

Ano, stanovení sazeb je sice fiskálním nástrojem, ale nedomnívám se, že formulace "změna sazby podle potřeb rozpočtů" přispěje k větší flexibilitě fiskální stabilizační politiky.

A teď výdaje, prosím

Návrh ministra Kalouska je bezesporu ambiciózní a přináší nepochybně pozitivní body, zmiňované již v úvodu. Něco takového ale mělo přijít již dříve.

Lze samozřejmě pochopit, že "zpoždění" může mít na svědomí více než křehoučká podporou kabinetu ve sněmovně. A lze pochopit, že celou věc nijak neurychluje ani komplikované koaliční vyjednávání. To ale neznamená, že se něco takového nemá připomínat.

Na co by se tedy teď měla "diskuse o rozpočtech" zaměřit především? Je to zejména reforma výdajů v sociální a penzijní oblasti. Doufejme, že se na ni nezapomene.

Autor je hlavním ekonomem Citiban

Související