František Mikš:
Gombrich - Tajemství obrazu a jazyk umění
/Barrister & Principál, 360 stran/
Příběh umění Ernsta Hanse Gombricha patří k nejpopulárnějším úvodům do dějin umění. Gombrich, připomíná studie Františka Mikše, nebyl jen popularizátorem umění, ale i originálním estetickým myslitelem a vykladačem uměleckých děl. Zejména jeho kniha Umění a iluze, která v polovině osmdesátých let vyšla i česky, patří dodnes k uznávaným estetickým dílům. Mikšova kniha v úvodu přibližuje vývoj Gombrichovy osobnosti, centrem publikace jsou úvahy o lidském vnímání a tvorbě estetických hodnot. Gombrich tu vystupuje jako "garant zdravého rozumu" v pojetí umění, kde zručnost a materiální znak hrají důležitější roli než umělecké gesto a neustálé překračování hranic.
Labyrint Revue 21-22
/Labyrint. 250 stran/
Literárně-umělecká Revue Labyrint si pro celoroční dvojčíslo vybrala tentokrát téma Autoportrét. Už úvodní esej Jiřího Suka dává tušit, že to nebude téma nijak jednoduché. Otázkou totiž je, zda sami sebe vůbec dokážeme či můžeme zachytit, aniž bychom vždy již nezkreslovali, nepřekrucovali skutečnost, neinscenovali ji (sami sebe).
Labyrint na bezmála třech stovkách stran nabízí mnoho uměleckých cest k sobě. Žádná z nich není ta hlavní. Ale všechny v jistém smyslu zůstávají otevřené, lákavé a nekonečné, tak jako lidská potřeba dívat se na sebe do zrcadla. Revue, v níž se míchá výtvarné umění s literaturou nebo fotografií, sestavili Joachim Dvořák a Karel Císař.
Devla, Devla! Básně a povídky o Romech
/Dauphin, 200 stran/
Devla, Devla - Bože, Bože, sborník povídek a básní, který vznikl z iniciativy Obce spisovatelů, spojuje patnáct různých autorských pohledů na romskou či cikánskou kulturu. Ačkoliv píší současní romští i neromští autoři, jde překvapivě spíše o výlet do minulosti, v níž se rodily mýty o věčně toulavých a naivně snících Cikánech, kteří právě pro svou neukotvenost podle slov filozofa "nepatří do Evropy".
Útěk k mýtické minulosti je tradiční psychologickou obranou před tlakem současnosti, které chybí jakákoliv pohádkovost a exotická tajuplnost. Českým psavcům se do současnosti asi moc nechce a raději ji nechávají na mediálních hvězdách typu Gipsy.cz.
Miroslav Macháček:
Zápisky z blázince
/Artur, 184 stran/
Již třetí vydání úvah a zápisků herce a režiséra Miroslava Macháčka. Základ knihy vznikl v roce 1975, kdy Macháček čtyři měsíce pobýval v psychiatrické léčebně (po vyloučení ze strany a při neustálém tlaku na ukončení umělecké činnosti se zhroutil). Zápiskům dala podobu knihy až jeho dcera Kateřina.
Text spojuje velmi osobní, až intimní zpovědi s obecnějším zamyšlením. Odhalují se tu kořeny Macháčkovy bytostné posedlosti divadlem, ale také jemné psychologické cesty, na nichž se převtěloval do divadelních postav.
Přecitlivělost a vznětlivost, vysvětluje Macháček, byly dva osudové rodičovské dary, které určovaly jeho životní i uměleckou cestu.
Petr Fischer
