V roce 1415 vyplula z Lisabonu jedna z prvních evropských expedic za objevováním Afriky. V prosinci loňského roku se ve stejném městě sešlo 53 afrických a 27 klíčových evropských politiků, aby se po sedmi letech na vrcholné úrovni pokusili zlepšit ekonomické a politické vztahy.

Schůzka byla napjatě očekávána, především proto, že Evropa ztrácí pozici na africkém kontinentu. Vřítila se na něj Čína. Důsledkem je, že za posledních pět let africko-čínský obchod vzrostl pětkrát. Afrika je navíc strategickým místem pro získávání surovin, a tak není divu, že Rusko, Indie nebo Jižní Korea hledají mezi jednotlivými zeměmi strategické spojence.

A Spojené státy se nechaly slyšet, že chtějí snížit závislost na Blízkém východu a čtvrtinu surovin v budoucnu dovážet z afrického kontinentu.

Takový zájem povzbuzuje africké prezidenty, tato bohatá nevěsta dává najevo svoji nespokojenost s obtížemi, jimž údajně čelí její vývozci v zemědělství. I proto byly závěry lisabonského summitu hodně rozpačité. Nicméně nadějných slov o společně sdílených vizích nalezneme v textu spoustu.

Deklarace summitu EU - Afrika uvádí, že cílem je usilovat o lepší integraci afrických států do světového obchodního systému a o účinnější využívání obchodu na podporu ekonomického růstu a vymýcení chudoby. EU a Afrika mají více koordinovat své postoje na mezinárodních fórech, zejména ve WTO, a snažit se spojit své úsilí k co nejrychlejšímu a úspěšnému uzavření jednání o rozvojovém programu z Dauhá. Společná východiska mají hledat v agendách, jako jsou snížení subvencí narušujících obchod, přístup na trh, lepší antidumpingová pravidla, je třeba usnadnit obchod a zajistit bezpečnost dodavatelského řetězce.

Spolupráce Afriky a EU je dnes podporována řadou dohod mezi EU a jednotlivými státy, respektive jejich uskupeními. Podíváme-li se na africký kontinent, nenajdeme stát, kterému by EU neposkytovala preferenční zacházení v podobě celních úlev.

Severoafrické země, tedy Maroko, Alžírsko, Tunisko a Egypt (v budoucnu i Libye), jsou stejně jako ostatní středozemní státy spojeny s EU euro-středozemními asociačními dohodami, jejichž obchodní část je orientována na vytvoření oblasti volného obchodu. Vzhledem k tomu, že původně byla liberalizace sjednána pouze pro obchod průmyslovým zbožím a existuje potenciál pro další zlepšení, byla již zahájena jednání o prohloubení liberalizace v oblasti zemědělských výrobků, poskytování služeb a investic. Obdobně je tomu na jižním konci Afriky.

Jihoafrická republika uzavřela s EU Dohodu o obchodu, rozvoji a spolupráci a i její obchodní ustanovení vytvářejí nadstandardní podmínky pro vzájemný obchod vyplývající z vytváření oblasti volného obchodu. Také u této dohody proběhla revize rozsahu liberalizace a výsledkem je další snížení celních překážek na obou stranách.

Zbývající africké státy, mezi nimiž převažují nejméně rozvinuté (ze 47 je jich 34), patří do skupiny zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří/ACP. Vztahy mezi EU a státy Afriky spadajícími do této skupiny se od počátku rozvíjely jako specifická kombinace spolupráce ve třech rovinách - rozvojová pomoc, obchod a politické otázky.

Obchod byl do konce roku 2007 na základě výjimky udělené WTO založen na poskytování jednostranných preferencí pro zboží vyvážené z afrických zemí na trh EU. Tento termín byl také jedním z podnětů pro vytvoření nového smluvního základu vzájemných vztahů - regionálních Dohod o ekonomickém partnerství (Economic Partnership Agreements/EPAs). V Africe by mělo být uzavřeno pět dohod tohoto typu, a to se dvěma subregiony východní Afriky a regiony jižní, západní a střední Afriky.

Vzhledem k průtahům v jednání o textech EPAs byly ke konci roku 2007 pouze sjednány dočasné dohody, které se soustředily na otázku přístupu na trh zbožím (bezcelní a bezkvótový vývoz do EU s výjimkou přechodného období na rýži a cukr), pravidel původu a ochranných opatření. Po tomto kroku budou vyjednávači EU i afrických regionů pokračovat v práci i letos tak, aby nejpozději na jeho konci byly uzavřeny plné EPAs odpovídající původním záměrům.

Česká republika bude při obchodních jednáních nadále zastávat liberální pozici, bude prosazovat své ofenzivní zájmy a nebude klást zásadní překážky pro otevírání trhu EU. Pokud jde o služby, investice, veřejné zakázky a ostatní otázky s obchodem související, budeme prosazovat, aby do nabídky bylo zahrnuto co nejširší spektrum sektorů tak, aby se pro českou podnikatelskou sféru mohly tyto oblasti otevřít co nejdříve.

Uznáváme, že vyjádřením rozvojové dimenze musí být zahrnutí nezbytné časové asymetrie, jinak řečeno stanovení dostatečných přechodných období pro africké země tak, aby jim bylo umožněno přizpůsobit se podmínkám liberalizace. Na druhé straně tato přechodná období musí na ně vytvářet i dostatečný motivační tlak, aby potřebná opatření uvnitř afrických zemí nebyla odkládána a dohody mohly plnit svoje poslání.

Autor je náměstkem ministra průmyslu a obchodu